Všechno, co jste chtěli vědět o třídě a báli jste se na to zeptat: Fekál - frontman kapely Co-Ca

Výrobní dělníciCo pojem třída vlastně znamená? Probíhají dnes ještě nějaké sociální boje a kdo se jich účastní? Tyto otázky jsme položili několika lidem a organizacím kolem nás, o kterých víme, že si o třídě, třídním rozdělení společnosti a třídních bojích něco myslí a přemýšlí o nich. Na následujících stranách máte možnost seznámit se s názory lidí z různých sociálních prostředí, rozdílného věku, vzdělání a národností. Někteří odpovídali strukturovaně na jednotlivé otázky, jiní poslali jeden ucelený příspěvek. Čtěte, přemýšlejte, pokyvujte hlavou a rozčilujte se. A posílejte vaše názory týkající se společenských tříd.

1. Jak chápete pojem společenská třída?

2. Existují v současné společnosti třídy? Pokud ano, je jejich podoba stejná jako v minulosti?

3. Jak v nynější době vnímáte sociální boje a  kdo jsou podle vás jejich nejdůležitější hráči?

Ondřej Pekárek aka Fekál, frontmen kapely Co-Ca z rožnovského klubu Vrah.

Nejsem politickej komentátor, přesto společenskou třídu chápu jako definici širší populační vrstvy, která žije v podobných sociálních podmínkách, řeší podobné problémy a hlavně sehrává ve společnosti podobnou roli. Mám za to, že v různých koutech světa to je s třídním rozdělením velice rozlišné. Určitě existují místa, kde se bude sociální uspořádání blížit klasickému Marxovu popisu společnosti – tedy spodina, střední vrstva a hrstka mocnejch, co drží pomocí toho středu ten spodek pod krkem a ždímá všechny. Zaměřil bych se ale raději na podmínky, ve kterých se ocitám já.

Rozhodně se necítím být součástí jakékoli společenské třídy, natož pak abych na něco takového byl hrdý. Jako traktorista bych zřejmě spadal do první kategorie – dělnické třídy. Jsem obyčejnej zaměstnanec, co se snaží svou práci neojebávat a najít v ní i jiný smysl než jen vydělání peněz. Nejsem ten, co sedí v hospodě a pičuje na to, jak to naši posrali ve fotbale a hokeji a kdo je větší svině v přiblblejch seriálech. Myslím, že v evropskejch podmínkách existují pouze dvě skupiny obyvatel, přičemž se jejich identifikace dosti prolíná. Jsou to zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé. Kopáče zaměstná šéfik kopáčské firmy, tohodle šéfa zase jiná firma a tu zas jiná. Dalo by se říci, že všichni jsme zaměstnanci a někteří větší či menší zaměstnavatelé. Problém je, že existují elitní spolky mafiánskejch zaměstnavatelů, kteří nejsou kolikrát ani vidět, řídí obrovský ekonomický giganty a kartelový spolky, co dělají i ze suverénních států pouze zaměstnance. Chlápci, co si na objednávku nechají přepisovat mezinárodní právo, celosvětový ekonomický pravidla za účelem bezmezně drancovat celý oblasti a národy. Jejich zbraní je, že fungují jako slušně fungující gang, který navzájem spolupracuje. Používají mezinárodní organizace a instituce, který původně vznikly jako údajná ochrana všech lidských bytostí bez rozdílu. Situace došla už tak daleko, že nám všem bez rozdílu hrozí totální a úplné zničení - právě kvůli hrstce těch, co nám zajišťují náš „blahobyt“. Jsem ale pevně přesvědčen, že legitimitu jednání právě těchhle hyen umožnila střední, potažmo dělnická třída. Kdyby v sociálních bojích už před desítkami let hrálo roli nejen zvýšení vlastního přepychu, dalo by se na něco navazovat. Místo toho se ale bezhlavě volalo po zvýšení vlastních příjmů a snížení cen mnoha surovin jako projevu zrovnoprávnění mezi boháči a dělníky. Proto velmi tleskám všem aktivitám, které jsou za rámec vlastní spotřeby a prospěchu. Rozhodně se stavím proti uřvancům, co si říkají dělnická třída, kteří tvrdí, že věci se dají posunout kupředu nejprve tím, že se zvýší životní úroveň právě těchto lidí. Bylo úžasné pozorovat, jak odborový svazy v Seattlu bojovaly za práva lidí, které nikdy nepotkaly, ale chápaly jejich potíže způsobené jednáním právě mocenských elit. Je tedy čas začít myslet a jednat. Všechny zasraný klišé o třídním boji jsou potřeba radikálně přehodnotit. Kdo je náš skutečný nepřítel? Co chceme vlastně změnit? Kupředu! Chci najít i odpovědi.

a-kontra
texty
ročník
číslo