Veganství a anarchismus: jeden boj?

Proud to be veganVeganství je pro mě jednou z organických součástí anarchismu, který se odráží v naší každodenní praxi. Řečeno anarchofeministickým slovníkem, součástí revoluce všedního dne. Tak, jako se anarchisté a anarchistky z principu nedopouštějí domácího násilí, z principu odmítají rasismus atd., měli by dle mého názoru absolutně odmítat i vykořisťování zvířat.

Konzumace masa a veškeré využívání živočišných produktů přímo vyrůstá z ideologie velmi podobné těm potlačujících svobodu člověka – svůj odraz má v antropocentrismu, povyšování člověka nad ostatní živé tvory. Řada skupin bojujících za osvobození zvířat (tedy nikoliv za práva zvířat) již dlouho upozorňuje na paralely mezi rasismem či sexismem a antropocentrismem, případně mezi otrokářstvím a masným průmyslem. Na první pohled jde možná o extrémní myšlenku; to by však pro anarchisty a anarchistky jakožto kriticky uvažující jedince nemělo být ani minimální překážkou. Koneckonců sám anarchismus je také extrémní myšlenkou...

Ve skutečnosti neexistuje žádný racionální argument, který by mohl ospravedlnit zneužívání zvířat. Petr Singer ve své kultovní knize Osvobození zvířat vyvrací jeden argument obhájců antropocentrismu za druhým. Pokud zvířata dokáží trpět, jaký další argument potřebujeme proto, abychom je utrpení zbytečně nevystavovali? A zvířata prokazatelně trpět dokáží, hovoří pro to vědecké poznatky z řady různých oborů (zkoumání nervové soustavy, pozorování, zvířecí psychologie atd.). Má jím být snad nižší inteligence zvířat či schopnost verbální komunikace člověka? Prasata mají inteligenci na úrovni tříletého dítěte – znamená to snad, že můžeme mučit dvouleté děti?

Paralela s otroctvím navíc není tak mimo, jak by se snad na první pohled mohlo zdát. Na obhajobu masného průmyslu bývají nezřídka pronášeny argumenty, které jen v mírně pozměněné podobě zaznívaly před sto lety ze strany obhájců otrokářství. Jak je možné, že ačkoliv jsou anarchisté a anarchistky tak citliví na nejrůznější druhy útlaku, ignorují jednu z největších mašinérii útlaku vůbec? Jak je možné, že antropocentrismus z anarchistického úhlu pohledu již dávno nestojí v jedné řadě se sexismem a rasismem?

 
Přínosy veganství

Veganství jako takové souvisí s celou řadou témat. Jedním z nich je ekologická stránka věci. Intenzivní průmyslové zemědělství je v současnosti jednou z největších příčin světového znečištění a devastace planety. To přitom téměř v celé své šíři souvisí s masným a mléčným průmyslem. James Lovelock ve své knize Gaia dokonce intenzivně zemědělsky obhospodařované plochy přirovnává k popálené kůži u člověka. Je přitom dostatečně známo, že při hypotetickém globálním přechodu na veganskou stravu by byla potřeba pouze cca jedna třicetina v současnosti využívaných zemědělských ploch... Intenzivní zemědělství si v produkci škodlivin nijak nezadá s přebujelým automobilismem – zatímco však automobilismus je v anarchistickém hnutí tématem, veganství nikoliv. Proč?

Veganství souvisí i s kontrolou nad svým tělem. V potravinách do sebe denně cpeme spoustu chemikálií, o řadě z nich nemáme ani tušení. S přechodem na veganskou stravu člověk většinou začne přemýšlet, co do svého těla dává, a začne nad tím přebírat kontrolu. Obrazně i konkrétně, nesežere, co se mu předhodí. Přemýšlí o způsobech produkce potravin, jejich distribuce atd. I proto jde veganství velmi často ruku v ruce s ekologickým zemědělstvím.

 
Veganství jako přímá akce

Radikální veganství znamená také přímou akci, tedy koncept anarchistickému hnutí vlastní. A s přímou akcí přichází také porozumění mechanismům, které stojí za útlakem – porozumění destruktivním vlivům kapitalismu jako takového, porozumění mechanismům represe. Po celém světě fungují militantní skupiny za osvobození zvířat, které za něj bojují teď a tady. Řada skupin se po teoretické stránce hlásí k abolicionismu (hnutí za zrušení otroctví), odmítá kompromisy se systémem a požaduje okamžité ukončení utrpení.

V jedné diskusi ohledně veganství na webových stránkách www.csaf.cz od jednoho z diskutujících zaznělo, že každý anarchista by měl být z principu vegan. S tím osobně samozřejmě souhlasím, zároveň si to dovolím otočit: každý/á vegan/ka by měl/a být anarchistou/kou. I člověk je totiž zvíře a pokud se stavím vykořisťování a útlaku zvířat, musím se stavět i vykořisťování a útlaku lidí a pokud bojuji za osvobození zvířat, musím bojovat i za osvobození lidí...

 
Vegetariánství jako forma pokrytectví

Pokud v tomto článku mluvím o masném průmyslu, mám na mysli průmysl okolo utrpení zvířat jako celek. Zdaleka nejde jenom o maso. V anarchistickém hnutí rozšířené vegetariánství je pouhým pokrytectvím, které se značnou měrou na masném průmyslu podílí. I samotné získávání mléka je pro zvířata neuvěřitelným utrpením a v konečném důsledku je konzumace mléka zodpovědná i za zabíjení zvířat – ať už přestárlých dojnic či nosnic, ať už kohoutů a býčků jakožto odpadu mléčné a vaječné produkce... Bez mléčného průmyslu by neexistoval průmysl okolo telecího masa, ani byznys s koženými výrobky. Vegetariánství nevede k výše naznačené změně myšlení, ke zvýšené kontrole nad svým tělem ani neomezuje konzumaci chemikálií.

Vegetariánství je ve světle výše napsaného ničím. Pokud jednou přistoupím na to, že antropocentrismus je stejným předsudkem jako rasismus či sexismus, jediná možná forma reakce je veganský životní styl. Na praktické úrovni je přitom v anarchistickém hnutí veganství reflektováno... Na anarchistických sjezdech a kongresech se většinou vaří vegansky, Food Not Bombs jako globální anarchistická iniciativa vaří lidem bez domova striktně veganskou stravu. Nezbývá tedy než udělat další krok a přijmout veganství i na úrovni osobní!

PH
texty
ročník
číslo