V jako Vendeta aneb Anarchistický Batman: film versus komix

Do kin nedávno uvedený snímek V jako Vendeta na sebe strhl pozornost nejen velkou reklamou, ale i „skandálem“, ve kterém se nezřídka objevovala slova jako „anarchie“ a kupodivu neznamenala chaos a násilí. Alan Moore, autor komixu, podle kterého byl film natočen, se totiž od ještě nedokončeného filmu distancoval, odmítl uvedení svého jména v titulcích a tím i honorář, který by mu příslušel jako autorovi námětu. A žádný filmový recenzent nemohl tento klep ve své recenzi vynechat, protože podobné zákulisní informace jsou vždy jejím kořením.

Film tak znovu oživil zájem i o stejnojmenný komix (v české verzi vydaný v loňském roce nakladatelstvím BB art). Ten přitom bývá nejen anarchisty vysoce hodnocen pro jasný politický podtext a výjimečně nezkreslenou prezentaci anarchismu a anarchie.

Skandál!

Alan Moore ve skutečnosti odmítl filmovou adaptaci komixu již dopředu s vysvětlením, že ho film a Hollywood obzvlášť (autorem scénáře filmové Vendety je Larry Wachovski, polovina „Wachovski brothers“, režisérů a scénáristů legendárního Matrixu) nějak nezajímá. Když pak jeho vydavatelství vydalo lživou tiskovou zprávu o tom, jak moc je nadšen spoluprací na filmu, nekompromisně s ním ukončil dlouholetou spolupráci.

Když se mu dostal do ruky scénář filmu, vyjádřil se o něm takto: „[Komix] byl lidmi, příliš zbabělými na uvedení vlastní politické satiry o své zemi, změněn na podobenství o USA za Bushovy éry. Je zkaženou, frustrující a impotentní americkou liberální fantazií o někom s americkými liberálními hodnotami, kdo se staví proti státu vedenému neokonzervativci – a o tom V jako Vendeta nebyla. Byla o fašismu, byla o anarchii, byla o Anglii.“ Film, ve kterém se slova „anarchie“ a „fašismus“ vůbec neobjeví, podle něj naprosto změnil původní podtext komixu tím, že z hlavního hrdiny - anarchisty - udělal pochybného bojovníka za svobodu.

Tolik autor původní komixové Vendety. Dlužno dodat, že narážek na současné USA si všimnuli i jinak politicky nepříliš vnímaví filmoví recenzenti, kteří komix většinou ani neznali. Fakt, že film je zaměřen proti Bushovu režimu, by sám o sobě nemusel být žádným mínusem, v kontextu současné hollywoodské produkce spíše naopak. Pokud by ovšem nebyl točen podle politicky vyhraněného komixu a nevzbuzoval tak jistá očekávaní. Pak je ústup od původní ideje komixu zklamáním. Jak Alan Moore poznamenal, pokud by to Wachovští mysleli vážně, vytvořili by vizi blízké budoucnosti s americkými reáliemi a takovým způsobem, aby bylo jasné, že se jedná o USA a Bushe. Podobě, jako to on udělal s thatcherovskou Británií.

Reálie komixu totiž vysvětluje doba jeho vzniku. Jedná se o období několik let po nástupu Margaret Thatcher do britské vlády. Příběh byl inspirován její vládou, bouřlivými a militantními protesty proti jejím postupům a opatřením na jedné straně a úspěchy neonacistů z Národní fronty na straně druhé. Snaha naroubovat jej na současné USA vyznívá i přes mnohé paralely ploše a ze strany Wachovských i „připosraně“.

Film

Film sám o sobě není špatný, pokud ovšem neznáte komix. Vyznění filmu je opravdu někde jinde a chybí v něm spousta reálií i jemných narážek, které tvoří celistvou mozaiku. Hlavní osou snímku se stává v komixu zcela nepřítomný vládní program biologických zbraní, který je nakonec aplikován na vlastní obyvatelstvo s cílem zavést tuhou diktaturu (pod heslem ochrany proti terorismu) a eliminovat veškeré projevy nesouhlasu. Vládnoucí autority přitom – na rozdíl od komixu – nejsou fašisté, ale prostě pravičáci, zlí hoši. Hlavní hrdina, pojmenovaný „V“, pak proti nim bojuje s cílem vyvolat revoluci. Jakou a s jakým cílem, to už se ve filmu – opět na rozdíl od komixu - nedozvíme.

Ve filmu kupodivu chybí i v původním komixu dobře rozpracovaná naprostá kontrola obyvatelstva za pomoci nejmodernějších technologií a masových médií, což je pro současné USA věcí velmi aktuální. Vždyť vize z komixu – například rozpoznávání lidí pomocí snímku oční duhovky – se dnes stávají běžnou realitou. Film se tak vyhne i jedné z klíčových scén, kdy „V“ vyřadí veškeré sledovací systémy z provozu a umožní tak lidem prožít tři svobodné dny. Ta je nahrazena jinou, zajímavě symbolickou scénou, ve které „V“ rozešle londýnským obyvatelům desetitisíce svých masek. Každý člověk se tak může stát „V“. Při této scéně se nelze vyhnout myšlence na charakteristickou pletenou kuklu a heslo „My všichni jsme Zapatisté“. „V“ to v jedné ze závěrečných scén ještě podtrhuje: „Za touto maskou je víc než tělo. Je za ní myšlenka a myšlenky jsou neprůstřelné.“

Máme tu tedy vcelku kvalitní a z klasické hollywoodské produkce značně se vymykající film o násilném odporu jednotlivce proti diktatuře a boji za svobodu. Myslím, že snímek lze doporučit ke shlédnutí, protože i přes změněné reálie nese určité poselství, které se v současnosti zrovna nenosí. Přeci jenom, násilný a ozbrojený boj proti diktatuře není po chuti žádné oficiální autoritě...

Komix

Zastavme se ale na chvíli u komixu. Do jaké míry se dá skutečně brát jako nezkreslené zobrazení anarchismu a jeho principů? Musím říci, že jsem byl při jeho četbě poměrně zaskočen. Osamocený boj „V“ proti představitelům a institucím fašistického státu není zrovna cestou, kterou by anarchistické hnutí kráčelo či kráčet chtělo.

Děj komixu se odehrává v Británii v blízké budoucnosti (dnes už minulosti), po atomové válce. V jejím důsledku se k moci dostali fašisté, kteří v koncentračních táborech vyhladili „nepřizpůsobivé“ obyvatelstvo (homosexuály, barevné, levičáky, povaleče, imigranty...) a vytvořili společnost řízenou za pomoci počítačového supersystému a takřka absolutně kontrolovanou všudypřítomnými kamerami, odposlechy, tajnými policisty a vlezlou pouliční (plakáty) i televizní propagandou. V jednom z těchto táborů byl ale při tajných pokusech stvořen (super)hrdina, který se po letech vrací vykonat nejen osobní vendetu, ale i změnu celé společnosti. Postupně tak klepne stát přes prsty (zabije několik tajných agentů), připraví jej o hlas (moderátora, namlouvajícího nejvyšší „hlas osudu“) a dokonce i o zrak a sluch (kamery a odposlechy). Mezi tím odvysílá v nevypnutelné televizi svoje propagační video a vyhodí do vzduchu pár budov velkého symbolického významu (parlament, nejvyšší soud).

Kudy cestička...

I když ochromení institucí fašistického státu a možná i odstranění klíčových osob v jeho vedení jsou jistě důležitou součástí jeho svržení a přechodu k anarchii, není možné je oddělit od ostatních nezbytných a daleko náročnějších kroků, které mu musí předcházet. Anarchie nevznikne sama od sebe z revolučního chaosu a hroutícího se autoritářského řádu, jak předpovídá „V“. Naopak, před samotným revolučním krokem je nutná dlouhá fáze organizování se a propagace. To však „V“ nějak netrápí. „V“ má svoji vendetu.

„V“ v komixu reprezentuje destruktivní sílu revoluce, nutnost zničit a na kusy rozbít stávající zřízení a jeho instituce. Před závěrečným výbuchem, který má rozmetat starý pořádek, předává symbolicky „žezlo“ tvořivé síle revoluce, reprezentované jeho chráněnkou Evou, která od počátku odmítá vraždění lidí a odmítá se na něm podílet. Tvořivá síla revoluce již nebude potřebovat zbraně a výbušniny, ale spíše krásu, lásku a představivost. „V“ svou práci již dokončil a proto odchází „do věčných lovišť“. Eva se však přesto obléká do charakteristické masky a pláště a vyráží do ulic. Proč? Je tento závěr úmyslně zneklidňující a naznačující, že „revoluce požírá své děti“?

Uvědomuji si limity komixového žánru a vím, že příběh budování revoluční organizace a každodenní propagace anarchistických principů by nikdy nebyl tak úspěšný jako „anarchistický Batman“. Přesto si myslím, že V jako Vendeta zobrazuje anarchismus zkresleně a vulgárně, a pár heslovitých hlášek jakoby opsaných z transparentů z anarchistických demonstrací na tom nic nezmění. Analogie s ničivou a tvořivou silou patří k silným momentům komixu, ale celkové poselství o hrdinech vedoucích stádo k ráji je zneklidňující. Anarchismus nemá žádné autority (hrdiny), ani se nesnaží o osvobození „těch druhých“, hloupých, tupých a stádovitých. Nechce osvobozovat lidi; chce, aby se osvobodili sami.

Pokud si toto uvědomujeme, můžeme se směle pustit do četby a čeká nás poměrně kvalitní zážitek. Symbolických narážek a politických podobenství tu najdeme spoustu a komix nás poměrně často donutí k zamyšlení... Anotace vydavatele v tomto případě nepřehání: „V JAKO VENDETA, to je břitký pohled na svět a lidi, inteligence, vtip, hořkost i cit: všechno, čím komiks údajně nikdy neměl být.“

Jan Hanuš
a-kontra
ročník
číslo