Umíme žít s opravdovou svobodou?

V polovině listopadu nás čeká velkolepý spektákl připomínající slavnou sametovou revoluci před dvaceti lety a navozující počáteční mýtus dnešní doby. Bude se připomínat, jak všichni slušní lidé povstali proti moci, a pouhýma holýma rukama a ochotou nechat se mlátit ji porazili. Vzpomínající budou ve svých myšlenkách zas jednou o dvacet let mladší. Málokdo asi připomene verše Egona Bondyho, které napsal jen pár dní po listopadu:

Všechno co jste chtěli to jste dostali
zase vám akorát nasrali
a rvát vlasy by si měl pan Havel
za to jak to s váma sválel…


Snahy navodit znovu obraz plných náměstí a využít je k aktuálním politickým cílům (zviditelnění bývalých studentských vůdců, přihlášení se k USA, vyloučení části společnosti jako „dědiců minulosti“) svádí k posměchu. Z roku 1989 si ale přesto můžeme leccos odnést. To, že dosud poslušné opory režimu byly ochotny jít ze dne na den na náměstí vyjadřovat nesouhlas a velké odmítnutí režimu, ukazuje, že žádná moc nemusí být tak stabilní, jak se jeví. Vždyť mnozí z těch lidí se ještě půl roku předtím domnívali, že se změny nedožijí.


Poučit nás může i solidarita lidí v ulicích a očekávání, která spojovala svobodu pro každého se slušnými a otevřenými poměry v celé společnosti. Očekávání se nenaplnila, kolektivní předsevzetí budeme svobodní a budeme lepší nám přesto ukazují potenciál podobných vzedmutí, které mohou provázet společenské změny.


Na přelomu listopadu a prosince si můžeme připomenout deset let od jiného pouličního velkého odmítnutí – tentokrát se ovšem týkalo kapitalismu a neodehrálo se pod národními symboly, naopak se snažilo být globální. Roku 1999 se odehrála nikoli první, ale rozhodně symbolicky nejvýznamnější bitva „hnutí mnoha hnutí“ proti globálnímu kapitalismu a jeho organizacím. V ulicích amerického Seattlu vznikaly obrazy, které byly inspirací pro další kolo konfliktů s kapitalismem po celém světě. Odboráři se zde potkávali s anarchisty, ekologové s duchovními, feministky s indiánskými aktivisty. Jistě, i vlna protestů inspirovaných Seattlem měla svůj úpadek a odliv. Ukázala nám ale vlastně mnohem víc než listopad 89 – že se můžeme organizovat sami, že se obejdeme i bez vůdců, kteří budou řečnit z tribun a vyjednávat kompromisy s mocí, že proti systému nemusíme stát pouze s holýma rukama…


I nyní potřebujeme velké odmítnutí systému, který nás rozděluje do do předem připravených rolí a staví proti sobě, který organizuje naše životy podle potřeb co největšího zisku a který ničí přirozené prostředí, z kterého jsme vzešli. Není ovšem na místě spoléhat na magii čísel – ani „osudových osmiček“, ani „kulatých výročí“. Změna je vždy výsledek dlouhodobých aktivit: podrývání souhlasu s vládnoucími myšlenkami, ukazování příkladů, že se lze postavit proti moci, otevírání diskuse o alternativách. Ovoce takových aktivit se sklízí často po dlouhé době – o to je ale posléze sladší.
 

texty