Tramvají zdarma? Proč ne?: Je bezplatná městská hromadná doprava jen utopií?

Městská hromadná doprava je, ať se nám to líbí nebo ne, důležitou součástí moderního města. Zajišťuje dopravní obslužnost podle potřeb obyvatel města nebo regionu, šetří životní prostředí a kromě toho je výrazným městotvorným prvkem. Zkuste však před nějakým konzervativním politikem vyslovit tu nehoráznou myšlenku, že městská hromadná doprava by měla být dostupná zdarma! Přestože to jaksi není činnost primárně zaměřená na zisk, dotyčný si patrně o vás nic pěkného myslet nebude. Dozvíte se, že se přece jedná „o formu podnikání“, že to „není možné, neboť za každou službu je nutné zaplatit“. Však se také konzervativci, zvláště v poslední době, činí. Černí pasažéři bez jízdenky v tramvaji jsou v řadě měst kvůli pár nezaplaceným korunám cejchováni málem jako kriminální živly, na které „my všichni slušní doplácíme“. A jaksi nám uniká, že na automobilisty doplácíme mnohem víc.

Jezdci načerno legální a nelegální
Kdyby totiž byly v ceně benzínu i povinného ručení zahrnuty veškeré náklady a škody, které auta způsobí, musela by být např. cena benzínu pěti až šestinásobná oproti současnému stavu. Úhradu těchto nákladů však po automobilistech nikdo nežádá. Oni vlastně také „jezdí načerno“, aniž by to někomu vadilo. I proto jsou ranní špičky plné vozidel, která v devíti případech z deseti vezou jenom řidiče, otravují vzduch a zabírají cenný městský prostor. Ale co s tím? Politici se shodují: „Podporovat městskou dopravu!“ Dá se ale mluvit o podpoře, když titíž politici jízdné v hromadné dopravě neustále zvyšují? Dvacet korun za jízdenku je příliš i na bohatou Prahu. Jedná se tedy pouze o „podporu hubou“, obvykle před volbami. Po zdražení ovšem následuje rafinované zdůvodnění. Prý rostou náklady a ceny energií. Město prý „nemůže dotovat všechno“, cestující „se musí více podílet na úhradě nákladů“ atd. Ano, městská doprava je již ze své podstaty ztrátová a z větší části dotovaná a hrazená z veřejných rozpočtů. Míra dotací závisí na přístupu a ochotě jednotlivých měst dopravu financovat, ale i na konkrétní podobě veřejné dopravní sítě. Např. v Praze je dotovaná ze 73 % a jen 28 % jsou tržby z jízdného. Přitom v Praze ty tržby činí asi tři miliardy korun, zatímco dotace jsou ve výši asi osmi miliard. Vezmeme-li v úvahu i celkový objem městského rozpočtu ve výši několik desítek miliard, z něhož minimálně patnáct miliard jde ročně na dopravu všeho druhu, včetně automobilové, nabízí se otázka, proč by hromadná doprava nemohla být dotovaná stoprocentně. Opravdu je tak těžké ty tři miliardy za rok v rozpočtu nalézt?
 

Ušetřené provozní náklady

Ve skutečnosti by ztráta tak velká nebyla. Bezplatná městská doprava by totiž přinesla v mnoha ohledech snížení nákladů. Vezměme třeba náklady na tisk a distribuci jízdenek a kupónů. Jsou to dnes v podstatě malé bankovky, obsahující řadu ochranných prvků. To prodražuje výrobu a přepravu. Také je třeba zajistit, aby si lidé mohli jízdenky koupit, což znamená instalaci poměrně velkého počtu prodejních automatů. Další značné náklady jsou spojené s výběrem jízdného, rozdělováním tržeb, vytvářením tarifních pravidel (ceny jízdenek, systém slev, tarifní pásma a zóny), vedením různých databází cestujících (kvůli síťovým jízdenkám) a následnou kontrolou placení jízdného včetně exekučního a soudního vymáhání nezaplacených pokut, což dnes představuje poměrně značnou „mašinérii“ úředníků, revizorů, právníků a jiných nepříliš populárních lidiček, podílejících se na chodu systému. V posledních letech se k tomu připojují další náklady v podobě výroby čipových karet a s tím souvisejících počítačových sítí. Ty můžou dosáhnout závratných výšek. Dokonce se říká, že brzy nastane situace, že to, co se vybere na jízdném, se zase vynaloží na údržbu systému. Vznikne tak jakési samoúčelné „perpetuum mobile“, jehož jedinou funkcí bude udržovat „status quo“ placení jízdného, zatímco doprava samotná bude celá hrazena z dotací… Představuje to problém i z ekologického hlediska – výroba čipů je nejen energeticky náročná, ale masové používání čipových karet bude časem způsobovat vznik obtížně likvidovatelného odpadu. Papírovou jízdenku zlikvidujete o hodně snadněji než čip.

Zavedením veřejné dopravy zdarma by toto vše bez náhrady zaniklo. A zanikly by i jiné, pro cestujícího nepříjemné a omezující věci, jako třeba zdržující a dopravu zpomalující nástup předními dveřmi. Kdo někdy cestoval v příměstském autobusu, dobře ví, že placení jízdného u řidiče může zpozdit spoj klidně o několik minut, zvláště když se do vozu cpe třeba osmdesát lidí. Nemusíte také ve frontě na schodech autobusu mávat penězi nebo platební kartou v ruce, nemusíte se učit tarif, nemusíte shánět jízdenku, když se večer ocitnete na pustém sídlišti, kde není ani jízdenkový automat. Cestování bude zkrátka pohodlnější a rychlejší, bez zbytečných stresů.

 
Pryč s revizory
Důležitou věcí bude také odstranění nepříjemných kontrol jízdenek. Kontrola ze strany jakékoli autority je vždy potenciální konfliktní situací a pokud není vše v pořádku, tak i stresujícím prvkem. Vytváří totiž příležitosti k hádkám, agresivnímu jednání a překračování a zneužívání pravomocí. Třeba v různých sporných situacích, jako je placení za zavazadlo, za psa. Vytváří záminku k legitimizování úředního násilí a zesílení represí – orgány města nebo policie obvykle velice rády zveličují problém tzv. černých pasažérů, kteří z nějakého důvodu nemají jízdenku - ať již úmyslně, nebo třeba proto, že skončila její časová platnost nebo jste omylem přejeli do jiného pásma. Tím se městské orgány snaží vzbudit zdání „legitimity“ zátahů na cestující ve spolupráci s policií, nebo vzbudit zdání „vysoké kriminality“, „potřeby nastolit pořádek“ atd.

To se leckdy konzervativcům hodí. Pokud totiž na tuto rétoriku voliči přistoupí, dají se z toho pro patřičně konzervativně naladěnou stranu vytřískat slušné volební body. Názorně to předvádí pražský primátor Bém, který dokonce uvažuje o zřízení jakési „městské dopravní policie“, nejprve v nočních tramvajích a posléze nepochybně i jinde. Toto opatření bude nejen zdrojem nepříjemných incidentů, které odradí další cestující od cestování městskou dopravou, ale i náklady na něj budou ve výsledku několikanásobně převyšovat „ztráty“ způsobené černými pasažéry… Jestliže se však k problému začne přistupovat jinak a tato forma kontroly, která de facto staví lidi proti sobě, bude odstraněna, ubude cestujícím další starost a mimoto se výrazně zvýší pocit osobní svobody a pohodlí uživatelů hromadné dopravy. Jezdit si volně a nebýt nikým omezován, obtěžován a kontrolován, to má něco do sebe. Ovšem autoritářští konzervativci budou proti – jak by potom „vykazovali“ činnost a čím by se „předváděli“ voličům, že?

 

Motivace k cestování veřejnou dopravou
Nejdůležitější efekt městské dopravy zdarma je však motivační. Prohloubí se výrazně cenový rozdíl mezi automobilovou a hromadnou dopravou, což zajisté přiláká velké množství nových cestujících. Na to ovšem musí být městská doprava připravená, takže by zrušení jízdného mělo být dlouho dopředu avizované. I tak ovšem v prvních pár dnech budou návaly… Časem se vše vrátí do normálních kolejí a pro město to bude nepochybně inspirativní. Ukáže se, že celá řada těch radiál, obchvatů a tunelů pro auta není potřeba, zato třeba vyvstane nutnost postavit novou trasu metra nebo nové tratě tramvají. Využije se tak jiným způsobem část prostředků, které tradičně polyká penězožrout zvaný automobilová doprava, a výrazně se sníží zátěž z automobilové dopravy. Zvlášť pokud se tato strategie spojí s vhodnou strategií omezování automobilového provozu, např. postupnou redukcí parkovacích míst v centru města, zužováním vozovek, zřizování zpomalovacích prahů, výstavbou zklidněných zón atd.

Zdá se však, že k zavedení bezplatné městské dopravy bude zapotřebí zásadní změna myšlení lidí a širší společenský konsenzus. Dnes se díky konzervativcům i různým lobby jde spíše cestou opačnou, nicméně najdou se i uskupení, která zrušení jízdného v hromadné dopravě prosazují programově. Jsou to různé nevládní organizace i politické strany. Bezplatná městská doprava je zvláště v poměrech České republiky novým, až na pár drobných výjimek prakticky nevyzkoušeným, nikoli však nereálným prvkem dopravní politiky, který zajisté může přinést pozoruhodné výsledky ve změně dopravního chování obyvatel. Rozhodně stojí za to tuto myšlenku podporovat a prosazovat – hromadná doprava zdarma je veřejnou službou prospěšnou pro všechny.

 
Solaris Trollino
a-kontra
texty
ročník
číslo