Terorismus nebo tragikomedie? (G. Agamben)

Terorismus nebo tragikomedie? (G. Agamben)Francouzský deník Libération uveřejnil reakci italského filosofa a esejisty Giorgio Agambena na zatčení devíti aktivistů na farmě v Tarnacu. Podle Agambena se Evropa přibližuje fašistické Itálii. S novými zákony v jedné ruce označuje širokou paletu politických aktivit jako teroristické, a to i tehdy, když jí chybí v druhé ruce důkazy.

Terorismus nebo tragikomedie?
Giorgio Agamben

 Sto padesát příslušníků policie, z nichž většina patřila k antiteroristickým jednotkám, obklíčilo 11. listopadu vesnici o tři sta padesáti obyvatelích v oblasti Millevaches a poté zaútočilo na farmu, kde bylo zatčeno devět mladých lidí (kteří provozovali místní zelinářství a pokoušeli se obnovit kulturní život vesnice). O čtyři dny později byli tito lidé postaveni před antiteroristického soudce a obviněni ze “zločinného spiknutí s teroristickými záměry”. Média uvedla, že ministerstvo vnitra a úřad státního sekretáře “pogratulovali místní a státní policii za jejich píli.” Zdálo by se, že je vše v pořádku. Zkusme se ale o trochu důkladněji podívat na fakta a přesněji uchopit důvody a důsledky této “píle”.

 Nejprve důvody: mladí vyšetřovaní lidé “byli sledováni policií, neboť patřili k ultralevicovému a anarchoautonomnímu prostředí.” Jak ministerstvo vnitra specifikovalo, “jejich diskurs byl velmi radikální a mají kontakty na zahraniční skupiny.” Je toho ale víc: někteří z podezřelých “se pravidelně účastní politických demonstrací” a například také “protestů proti Fichier Edvige (v červnu zavedená směrnice, která upravuje sběr a využívání informací týkajících se “jednotlivců, skupin a organizací, které by mohly být z důvodu své individuální nebo kolektivní aktivity podezřelé z narušování veřejného pořádku” – pozn. red.) a proti zpřísnění imigračních zákonů.” Takže politický aktivismus (který je jediným možným významem lingvistických oblud jako je “anarchoautonomní prostředí”), aktivní výkon politických svobod a zapojení radikálního diskursu představují dostatečné důvody k povolání antiteroristické policejní jednotky (SDAT) a rozvědku ministerstva vnitra (DCRI). Avšak každý, kdo je vybaven minimem politického vědomí, musí s těmito mladými lidmi sdílet obavy, když sleduje degradaci demokracie v podobě zavádění Fichier Edvige, biometrických technologií nebo zpřísňování imigračních zákonů.

Co se týče výsledků, člověk by očekával, že vyšetřovatelé nalezli na farmě v Millevaches zbraně, výbušniny a molotovy. Chyba lávky. Příslušníci SDAT nalezli “dokumenty obsahující detailní informace o železničních spojích, včetně přesných příjezdových a odjezdových časů jednotlivých vlaků.” V jednoduché francouzštině: našli jízdní řád. Zabavili ovšem take “lezecké vybavení”. V jednoduché francouzštině: žebřík, který najdete v jakémkoli venkovském stavení.

Obraťmě nyní pozornost k podezřelým a především k údajně k hlavě tohoto teroristického gangu, “33letému muži z dobré pařížské rodiny, který žije z úspor svých rodičů.” Jedná se o mladého filosofa Juliena Coupata, který (společně s několika přáteli) dříve vydával časopis Tiqqun, jehož politické analýzy byly sice diskutabilní, ale současně se řadily k těm nejinteligentnějším, které v naší době vznikají. Znal jsem tehdy Juliena Coupata a z intelektuálního hlediska si ho dál velmi vážím.

Pojďme dale a podívejme se na jediný konkrétní fakt celého příběhu. Aktivity podezřelých jsou údajně spojeny s trestnými činy proti francouzské železnici (SNCF), které 8. listopadu způsobily zpoždění některých vlaků TGV na trati Paříž-Lille. Zmíněné zajištěné předměty, pokud máme věřit prohlášeníním policie a inspektorům samotné železnice, nemohou v žádném případě ohrozit lidi: v nejhorším případě mohou zbrzdit komunikaci mezi vlaky a způsobit zpoždění. V Itálii jezdí vlaky pozdě často, ale nikoho dosud nenapadlo obvinit dráhy z terorismu. Ačkoli tyto činy nepromíjíme, jedná se o drobné delikty. Policie 13. listopadu opatrně potvrdila, že “mezi uvězněnými jsou pravděpodobně pachatelé, ale žádnému z nich není možné prokázat trestný čin.”

Jediným možným závěrem tohoto přízračného příběhu je, že ti, kdo jsou zapojeni do aktivit proti (diskutabilním) způsobům, kterými jsou dnes zvládány sociální a ekonomické problémy, jsou fakticky považováni za potenciální teroristy, a to i v případě, kdy žádný skutek nemůže toto obvinění potvrdit.  Musíme mít odvahu jasně říct, že mnoho evropských zemí (zejména Francie a Itálie) zavedlo zákony a policejní postupy, které by byly dříve považovány za barbarské a antidemokratické a nejsou o nic extrémnější než ty, které byly zavedeny v fašistické Itálii. Jedno takové opatření umožňuje zatknout na 96 hodin skupinu mladých – možná lehkomyslných – lidí, kterým ovšem “nelze přiřknout žádný trestný čin”. Dalším, podobně vážným opatřením, je přijetí zákonů, které kriminalizují samotné sdružování. Tyto zákony, jejichž formulace jsou záměrně vágní, umožňují klasifikaci politických aktů jako těch, které mají teroristické “záměry” a “sklony”, což se týká i těch aktů, které bychom dosud nikdy nepovažovali za teroristické.

Původní text: Libération, 19.11.2008
Background: http://www.a-kontra.net/francie-uplatnila-na-aktivisty-z-tarnacu-antiteroristicky-zakon
Rozhovor s jedním ze zatčených: http://www.liberation.fr/societe/0101304063-anarcho-autonome-une-invention-de-magistrat
Support Tarnac 9: http://tarnac9.wordpress.com/

 

 

 

a-kontra
texty