téma čísla

Stěžejní prvky společnosti, které ji aktuálně utvářejí i ničí, musí být neustále vystaveny radikální kritice. Mnohdy slepá ulička zlaté střední cesty je i dnes velice populární. V drtivé většině příkladů slouží jako alibi, které umožňuje být lhostejným a apolitickým, respektive a priori kompromisním a v posledku nic neřešícím. Kdokoli zdůrazňující nutnost zaujmout angažovaný a nekompromisní postoj je odsouzen jako asociální extremista. A proto i ty nejničivější prvky, jejichž „pevné uchopení“ stálo a stojí životy milionů lidí a šíří virtuální hranice a nadřazenost/podřazenost mezi lidmi, si tu dále honosně kvetou. Vždyť jsou to také vysloužilí veteráni naší společnosti, že…

Jaký je vztah mezi státem a národem? A jak se k pojmu národ, který se tváří jako zastřešení všech společenských skupin, vztahovaly jednotlivé složky společnosti v době, kdy se moderní národ tvořil? Velmi podnětný příspěvek k těmto otázkám je genealogie národa od Michela Foucaulta, zpracovaná na francouzském příkladu a obsažená v jedné z kapitol jeho nedávno vydané knihy Je třeba bránit společnost. Foucault zde upozorňuje na tři hlavní pojetí národa ve Francii v 18. století: absolutistické, buržoazní a aristokratické.

Nacionalismus hýbe světem i člověkem. Je celosvětově rozšířený, mnohými velebený, mnohými pouze akceptovaný, jinými nenáviděný. Zároveň hraje rozhodující úlohu v politice mocných, po moci toužících i nemocných. Nacionalismus je politický ze své podstaty; ono otevřeně (ale i skrytě) se vymezovat, povyšovat vůči nespočtu rádoby jiných, nenávidět, ale i iracionálně se hýčkat a kolektivně se bát přeci nemůže být jevem nepolitickým.