S novým KWS jsem si dal načas. Není v tom lenost, důvody jsou objektivní. Především práce na novém čísle, na které se můžete těšit každým dnem. Ale k věci: KWS je tentokrát monotematický a věnuje se Rusku. Informujte se o tamní radikální pravici. Dostávají se k nám o ní jen zlomky informací - jako v případě vraždy Timura Kačaravy - a komplexnější pohled zatím chybí.
Tenhle týden ničím veselej nebyl a to mi pak nejde perex od ruky. Přebít se to dá výčtem: čtěte o demonstracích za Jana Kučeru v Berlíně a Madridu, podívejte se, co tropili neonacisti na Kladně, jak může policie spolupracovat s neonacisty a jaké to je, strávit 48 hodin v převýchovném táboře pro mladistvé delikventy.
Rozhovory v Česku, to je hlavně Aleš Valenta na různý způsob. Vy si ale stále píšete o nějaké hutné rumunské interview a KWS vám vychází vstříc! Se socioložkou a aktivistkou Siminou jsme mluvili o antidikriminačních demonstracích, které pořádá v Bukurešti, o situaci Romů a o tamní ultrapravici. Zajímavý materiál, číst až do konce, čtyři hvězdičky z pěti.
Tak už se jen párkrát vyspíte a budou tady vánoce. V KWS se tentokrát nesetkáte se smetím z celého světa, ale s jedním velkým rozhovorem. Francouzský levicový filosof a intelektuální celebrita Alain Badiou v něm mluví o Francii, Sarkozym a krizi levice. Stojí za přečtení.
Je mi jasný, že nový KWS se vás ve dnech, když už máte v hlavě leda nový mobil/mp3-player pod stromečkem, příliš nedotkne. Je tady ale pár věcí, které by vás zajímat mohly. Švýcaři neoblomně brojí proti imigraci, tentokrát zastrašující reklamou a v Berlíně a Luzernu se bojuje za zbytky svobodného prostoru, kvůli kterému se developeři v noci odkopávají.
Zkrat notebooku zavinil, že jsem ztratil přístup k výrobním prostředkům, a tak KWS scházel dva týdny na úbytě. Jestli se to tak ještě říká. Tenhle týden čtěte o teroristech, kterých může být tolik, kolik si řekneme, o nových nepokojích na předměstí Paříže a o tom, jak Chávez dostal v referendu poprvé přes prsty.
Tentokrát to bude trochu netradiční. Německé divadlo Rimini Protokoll přijelo do Prahy s inscenací nazvanou Karl Marx: Das Kapital, Erster Band. Velká výzva, udělat Marxe v divadle. O to záslužnější, že v Čechách je Marx mrtvý pes a kdo ho zmíní, je automaticky bolševik. Tolik pravicová média. Zašel jsem se podívat, promluvil s režiséry a herci. První výsledky jsou dole.
Kulatá a sudá čísla nemusím. Osmička je kulatá dvojnásob a to je asi důvod, proč jsem se minulý týden zadrhl. Horší než osmička jsou už jen dvě osmičky, o tom to tentokrát (taky) bude. Mimoto se zpravte, co se stane, když neonacista vezme do ruky pero, jak může vypadat diskuse o Íránu, když přání předbíhá myšlení, a kde pořídit nóbl konversy. 
Sedm. Ale s výsledkem jsem ještě nebyl spokojený ani jednou. Přivítám pomoc zejména těch z vás, kdo hovoříte arabsky nebo čínsky. Výběrové řízení je dvoukolové, o výsledcích vás budu informovat poštou. Šance jsou přiměřené, práce prestižní. Tento týden: Filip v Minsku, škola v podzemí, bomba v klubu a hlavně spousta vážek všude kolem.
Tentokrát se nedostalo na vaše nejmilejší témata - Irák a Naomi Klein. Není ale třeba utíkat s brekem od počítače. Místo toho si přečtěte o demonstracích proti nazi-obchodům v Německu, o tom, jak už hnědí vědí, že v Hundertwasserově domě pro ně koutek není, a o tom, jak pomocí googlu složit z mnoha zdí koncentračních táborů jednu izraelskou.