Subkultury: Brána k odcizení?

Subkultury mají být alternativou k mainstreamové kultuře. Nejen formou, ale i obsahem. A tato alternativa obvykle nekončí jen u pohledu na kulturní prožitky, ale týká se i pohledu na život samotný. Ani tento pohled není vázán většinovou společností. Naopak. Téměř rozpoznávacím znakem subkultur je, že na všechno většinové, taťkovské a konformní dští oheň a síru. Otázkou ale je, čím se vlastně tolik od toho konformního, taťkovského a konzumního způsobu života členové a členky subkultur tolik odlišují? Jistě, zatímco taťkové a mamky spolu žijí čtyřicet let, tak jejich alternativní potomci často střídají partner(k)y častěji než ponožky. Samozřejmě, zatímco konzumní interpreti hrají na playback, tak ti alternativní hrají živě. A samozřejmě – zatímco typické oblečení středního proudu je sako a kravata, nebo kostýmek, tak subkultura má individualizující piercingy, číra, hcéčka, dredy atd. Ale čím se liší skutečně? Kde je podstata úniku od společnosti, kterou tolik kritizují? Člen či členka jakékoliv subkultury by mi odpověděl, že v boření společenských dogmat. Ovšemže. Ale já bych dodal: v boření starých dogmat a stavění nových.

Subkultury, které se vymaňují ze zanedbatelných rozměrů, mají ve zvyku uniformizovat se daleko více, nežli to dělá ona většinová společnost, vůči níž se vyhraňují. Tato uniformizace probíhá díky tomu, že členství v subkultuře znamená dvě protichůdné touhy – na jednu stranu se odněkud vymanit a na druhou stranu se někam zařadit. A tak všichni punkáči mají obdobně odlišná číra, sichrovky a kanady jako podnikatelé kravaty, lakýrky a saka. Obdobně tak i hipíci mají „odlišné“ batiky a délku vlasů a skinheadi značky mikin… Nicméně módní aspekt uniformity jednotlivých členů a členek té či oné subkultury nechme na povolanějších. Čímž odkazuji na časopisy, jako je Bravo, Cosmo girl! a tak dále (skoro až potměšile úsměvné, že?).

Na uniformizaci v subkulturách je nešťastná především ta skutečnost, že podobně jako pop kultura uzavírá do svých dogmat a škatulek i názory a myšlenky, které by pravověrný(á) člen(ka) měl(a) mít. Pokud potkáte třeba hipíka, tak už předem můžete tušit, že asi hulí, poslouchá Doors, Nirvánu a nějaký folk a la Bob Dylan. Zároveň je pravděpodobné, že odsuzuje válku, provolává slávu volné lásce atd. Zkrátka se chová jako správný člen své subkultury. Podobné experimenty můžete vykonat s punkáčem/kou, technařem/kou atd. Docela smutné, že? Nejde o to, jestli se s jejich názory ztotožňujete, nebo ne. Protože často ani nejsou jejich. Jistě, k tomu, abyste se zařadili do nějaké subkultury, tak už musíte předtím alespoň nějakou společnou ideu mít. Například militarista by asi hipíkem byl těžko. Je však trochu divné, aby tolik lidí mělo tak detailně stejný vkus a postoj. A je tak trochu divné, že když přijedete na nějaký ten festival, kde se tyto individuality scházejí, tak si jsou skoro všichni podobní.

Dalším rysem subkultur je elitářství a dogmatismus. Opovržení, jež srší vůči konzumní společnosti a vůči jiným subkulturám. Jeho produktem je pak často odsouzení, s nímž setkáme z úst intelektuálního snoba, pokud nesledujeme jenom alternativní filmy, neposloucháme pouze alternativní hudbu a máme třeba dokonce déle než pár týdnů jednoho a téhož partnera či partnerku. Pak jsme hozeni do konformního pytle. Ach, jaká to tolerance a respekt k individuálnímu vkusu a volbě způsobu života.

A tak vlastně subkultury jako jiný odstín konzumní kultury plní volky nevolky roli mezistupně v procesu socializace do kapitalistické společnosti. Zároveň nachází konzumní koleje pro ty, jimž ty nejvyjetější nestačí. A to činí velmi skrytě a nevědomě. Členství v subkultuře znamená zapojení se do komunity zbytnělého kolektivního vědomí. Znamená to onálepkovat se. Nosit oblečení a názory, jaké má ještě x dalších lidí. Subkultura je pak mezistupněm, kdy se jedná o překlenutí propasti mezi touhou po individuální svébytnosti a zároveň potřebou někam patřit. Jsou pak únikem od odcizené skutečnosti do virtuální reality. Toto překlenutí je v onom pro subkultury příznačném kolektivním individualismu. Výsledkem jsou lidé, kteří budou, tak jako „patřili“ do subkultur, patřit do kultury stávajícího systému. Pro kapitalistickou společnost musí být subkultury neocenitelným doplňkem školních lavic. Jednak proto, že všechny alternativní festivaly se, pokud mají hodně návštěvníků, řídí stejně nakonec podle zákonu zisku. Takže se z toho konzumního dilematu nevyvlečou. Jednak proto, že subkultury plní kolektivizační úlohu, předávají lidem vzorce chování, které by jim převládající kapitalistická kultura sama vštěpovala mnohem obtížněji nebo by to ani nedokázala. Škoda, že?

Matěj Pálka

a-kontra
ročník
číslo