SPECIÁL: Zdraví na prodej

Poplatky u lékařeInformace představují moc. Je proto příznačné, že se ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a spol. snaží, abychom informace o jejich reformě měli co nejmenší a filtrované růžovými brýlemi. Pročteme-li si oficiální zdroje, brzy nás zarazí, jak mlhavé teze nám jsou předkládány. Není divu – nedostatek informací může být demobilizační. Kdo nic neví, ničemu se nevzepře, a i kdyby se chtěl vzepřít, tak na to podle těch „informovaných“ nemá právo. Proč? Protože o věci nic neví…

Reforma ovšem bude mít dopady na informované i „neinformované“. I my, kteří jsme štítivě vylučováni z veřejné debaty, protože nemáme čertvíjakou kvalifikaci do zdravotnictví mluvit, máme k tématu co říct. Jinak totiž hrozí, že ti „informovaní“ si zařídí věci pouze ve svůj prospěch. Hlavní principy reformy jsou navíc jasně patrné už na první pohled, rozumí jim každá babička, která musí sypat za den v nemocnici šedesát korun „na dřevo“. Tyto principy zní:

Ministr zdravotnictví JulínekZdraví je zboží. Poplatky nejsou „symbolické“ v tom smyslu, že by se mnoha chudších lidí nemohly velmi citelně dotknout. Mají ale skutečně smysl a moc symbolu: dát najevo, že zdraví je zboží, že je něčím, za co se platí. Zvykneme-li si jednou na to, že na zdraví nemáme právo, budeme si mnohem snáz zvykat na to, že se zbožím budou jeho poskytovatelé obchodovat a že půjde o poskytovatele soukromé.

Bohatí si zaslouží slevu. Zatímco na chudých je potřeba šetřit a naúčtovat jim každou návštěvu u jejich obvoďáka, bohatým se musejí naopak odpouštět platby. Lidé se čtyřnásobkem průměrného platu (pro většinu populace je přitom i průměrný plat nedosažitelný) už z příjmu nad tento strop nemusejí platit pojistné. Aniž by k tomu byl jakýkoli důvod, tahají se chudým peníze z kapes po desetikorunách, zatímco bohatým se z jejich pohádkových příjmů odpouštějí miliony. 

Péče jen pro někoho. Cílem, k němuž reforma směřuje, je privatizace zdravotnictví – jak nemocnic, tak zdravotních pojišťoven. Bude to znamenat přeorientování zdravotní péče na zisk. Komu se pak ale vyplatí poskytovat zdravotní péči těm, kdo za ni nebudou schopni zaplatit? Komu se potom vyplatí pojistit chudé a nemocné? I kdyby se našli „soucitní“ lékaři a pojišťovny, v systému založeném na zisku zkrachují. Výsledek je očekávatelný a pojmenovává ho i materiál odborových svazů Připravuje se velká zdravotnická loupež: „zcela aktuálně hrozí, že současný standard poskytované zdravotní péče se stane budoucím nadstandardem.“ Bohatí si budou moct kupovat kvalitní zdravotní péči podobně, jako si platí luxusního kadeřníka či dovolenou v exotických destinacích. Pro chudé bude možná představovat výdaj i za banální zdravotní komplikace pořádnou čáru přes rozpočet.

Celá problematika reformy zdravotnictví v nás vytváří zděšení. Přemýšlíme nad tím, jestli se s lidským zdravím, potažmo až s otázkami života a smrti (operaci srdce skalpelem za 100 tisíc s větším rizikem nebo moderní operaci pomocí robota za milion?) má vůbec obchodovat. Může snad být zdravotnictví srovnatelnou službou jako kadeřnictví, topenář či manikúra? Skutečně například nějakého manažera opravňuje vyšší příjem k tomu, aby měl lepší péči o své zdraví než třeba „obyčejná“ prodavačka či instalatér? Představuje snad jen proto, že vykonává oceňovanější profesi, v něčem hodnotnějšího člověka, nějakého „nad-člověka“? Podle předkladatelů reformy asi ano. Jsou snad peníze víc než lidé? Julínku, za kolik jseš?

Vendula Gottenwille a Pavla Červeňáková

Zdroj: Speciál A-kontra k neoliberálním reformám v ČR

Více čtěte zde:
Univerzita bude nucena ukončit klinickou výuku na školách
Prohlášení rektora Univerzity Karlovy

a-kontra
texty