Projevy z Těšnova: A-kontra a Freedom Not Fear

Projevy z Těšnova: A-kontra a Freedom Not FearNa antirasistické demonstraci, která proběhla na pražském Těšnově 13.12, jste mohli slyšet několik projevů. Zde přinášíme projevy redakce časopisu A-kontra a iniciativy Freedom Not Fear.

Projev A-kontra
Rádi bychom vám poděkovali za účast jménem redakčního kolektivu časopisu A-kontra. Demonstrovat má smysl, to nám ostatně ukázali právě ti, proti kterým jsme dnes přišli vystoupit. Zdá se totiž, že politika města Litvínova vůči Romům, stejně jako politika státu vůči dalším skupinám, odpovídá takřka přesně tomu, co neonacisté požadovali. Jako kdyby všichni ti úředníci chtěli vzkázat občanům: Neberte si fašismus od Dělnické strany a pochybných, rvoucích se neonacistů. Máme pro vás lepší, svůj vlastní.

Mluví se o „nulové toleranci“ a o vystěhovávání „nepřizpůsobivých“. Vytváří se obraz cizácké hrozby, kriminálních živlů, někoho, s kým je třeba tvrdě a bez milosti zatočit. Právě tento obraz přitom spoluvytváří reálné problémy soužití – díky spodobňování Romů jako hrozby jich bude více odmítnuto při shánění práce, ještě více se jich setká s nenávistí a rasismem.

Ale chceme-li mluvit o nulové toleranci k lidem, kteří se nedokážou přizpůsobit normám, budiž. Víme moc dobře o jedné velmi nepřizpůsobivé menšině. Říkají si členové vlády a rozhodně nebydlí v ghettech. Jeden z nich přitom dohazoval kšefty mafii a vysloužil si od ní dokonce familiérní přezdívku „íčko“ a patrně též finanční odměnu. Ještě jiný dokázal zamést svou korupční kauzu pod koberec před očima celé veřejnosti. Jen tak mezi řečí se přitom přislo na to, že zneužívá sociální dávky. A dalo by se pokračovat – až k šéfovi téhle skupiny, který své vládnutí opírá o velmi podivné změny názorů a o lidi, kteří umějí „pozitivně“ motivovat korupcí a „negativně“ motivovat vydíráním. Ano, k této malé menšině bychom měli skutečně přejít na program nulové tolerance, opravdu bychom je měli vystěhovávat z jejich luxusních sídel.

Aby bylo jasno, nemyslíme si, že něco řeší hodní a nezkorumpovaní politici. Řešení nevidíme v nahrazení jednotlivců, ale ve změně struktur, v přechod ke společnosti rovnosti a samosprávy. Pokládáme ale za vhodné upozornit, že zde zloděj křičí chyťte zloděje. Xenofobie povzbuzovaná mocnými zde dopadá na často nejchudší obyvatele ghett, na vyloučené členy menšin. Na chudé přece musí být přísnost a nejlepší je rozdělit je mezi sebou.

Právě tato snaha mocných nás rozdělit je inspirací i pro nás – samozřejmě inspirací negativní. Je třeba spojovat neprivilegované proti vůli mocných, ať už to jsou politické mafie v čele státu, nebo nelegální mafie vykořisťující lidi vytlačené na okraj společnosti.

Projev iniciativy Freedom Not Fear
Rád bych vás přivítal na této akci jménem české části celosvětové iniciativy Freedom not Fear, která vznikla na protest proti omezování svobod a represím a vystoupila akcemi v mnoha městech světa 11. října tohoto roku. Rád bych poděkoval Antifašistické akci za příležitost promluvit a přidat se k této demonstraci.

Setkáváme se tu proto, abychom vyjádřili jasný nesouhlas s neonacismem. Víme zde všichni, co znamená nacistická diktatura – je represí dovedenou k dokonalosti. Vše má být podřízeno hierarchickému systému, v jehož čele stojí vůdce. Některé lidské skupiny čeká absolutní represe v podobě fyzického odstranění. Všichni ostatní mají jasnou volbu – absolutní poslušnost, nebo tvrdé tresty. Víme moc dobře, jaký osud by čekal v nacistické diktatuře dokonce i její stoupence, kteří by se vymykali represivnímu řádu a bezvýhradné poslušnosti – ukazuje to osud nacistických militantů z SA, které čekal masakr nedlouho po vzniku nacistické diktatury, za niž se bili.

Pokud by opravdu zvítězili dnešní neonacisté, čekal by jejich dnešní bojůvky patrně podobný osud jako tehdejší SA-many. Represivní stroj, za který teď bojují, by je semlel mezi prvními jako nekontrolovatelné násilníky.

Nejde ale jenom o neonacisty, jde o celou společnost. Tu samou společnost, jejíž někteří členové neonacistům tleskali a povzbuzovali je. Tu samou společnost, jejíž představitelé se dnes vyžívají v „obviňování oběti“ a útocích na Vietnamce a Romy. A konečně tu samou společnost, jejíž vláda namísto reakce na hrozbu neonacismu vytváří fiktivního strašáka „extremismu“, do něhož zahrnuje krom neonacistů i jejich odpůrce a kterého využívá k omezování našich práv a svobod.

Janov se stal jakýmsi bodem obratu. Nejen, že neonacisté poprvé po dlouhé době zažili společenskou podporu, ale především se začalo v mnohem širších vrstvách vystupovat proti Romům a dalším menšinám. Všichni asi známe onen charakteristický začátek věty „nejsem rasista, ale“, po kterém obvykle následují kolektivní charakteristiky a stereotypy. Jako kdyby zločinnost měla barvu kůže a asociální chování patřilo výlučně k některým menšinám. Jako kdyby problémy soužití neměly jasné sociální důvody, jako kdyby nebyly zakořeněné v nesnášenlivost a diskriminaci. Jako kdyby řešením bylo odmítnout menšiny a uplatňovat vůči nim razie a vystěhovávání, a ne větší komunikace, sociální práce a řešení příčin problémů. Výsledkem může být velmi snadno fašizace veřejného mínění a další posílení represí. Že nemusejí skončit u cizinců a menšin není třeba připomínat – ostatně, bylo by dost hrozné i to, kdyby u nich skončily.

Státní moc ale nejenže útočí na menšiny. Protesty neonacistů dokázala využít ke konstrukci neurčité hrozby jménem „extremismus“ a k jejímu vymýtání. Extrém znamená krajnost, takže každý, kdo se ocitne svými názory na okraji společnosti, představuje podle policie a médií nebezpečí stejné jako neonacisté. V pojmu extrém zaniká, jestli je někdo antifašista nebo fašista, všechno jedno, krajnost jako krajnost.

Právě strašidlo extremismu funguje jako skvělá záminka pro omezování svobod. A nemylme se, k tomuto omezování už dochází. V novém policejním zákonu, který má začít platit od prvního ledna, je například ustanovení zakazující účastníkům veřejných shromáždění nosit oblečení, které by ztěžovalo identifikaci. Takový zákaz je vodou na mlýn neonacistům, kteří budou moci snáze monitorovat své odpůrce. Znemožní sympatizantům mexických zapatistů nosit jejich charakteristický oděvní doplněk, tedy kuklu, a zakáže veřejně protestovat těm islámským ženám, které chtějí nosit burku. Takové opatření je rovněž likvidační pro takové akce, kde je zakrytí obličeje součástí tvořivého pojetí protestu, jako jsou třeba karnevaly.

Ustanovením z policejního zákona ale represe nekončí. Připravuje se nový shromažďovací zákon, který bude znamenat další omezení shromažďovacích práv. Už dnes přitom úřady pod nejnehoráznějšími záminkami zakazují jakékoli demonstrace. Skoro se chce říct, že co se naučili na neonacistech, používají na kohokoli jiného – ať už se jedná o odpůrce americké základny nebo ať už šlo o naši iniciativu.

Setkáváme se zde proto, abychom se vyjádřili proti neonacistům. Opozice vůči nim je neobyčejně potřebná. Stejně tak je ale třeba vyjadřovat se proti posunům společnosti směrem ke xenofobii a represím. Nechceme obnovení dokonale represivní společnosti nacistů právě proto, že nechceme žádnou represivní společnost. Proti strachu, agresi a poslušnosti si vybíráme svobodu.

a-kontra
texty