Pět let antikomunismu stačilo

Proud to be anticommunist - Chceš být jako on? - HitlerV noci z 8. na 9. června byla různá místa v Praze polepena samolepkami. Jedná se o zahájení kampaně proti soudobému antikomunismu. Datum je vybráno k pátému výročí provolání „S komunisty se nemluví“.

Chceme připomenout, že soudobý antikomunismus není nadčasovým bojem proti „komunismu“, ale dnešním hnutím, reakcí na aktuální problémy. Nelze jej stavět na roveň odvážného boje proti panujícím diktaturám, je třeba jej spíše chápat jako útočné chování vůči menšinovému názoru.

Soudobý antikomunismus má svůj začátek, který lze symbolicky datovat právě tvrzeními o tom, že je třeba vyloučit komunisty ze společnosti, „nemluvit s nimi“. Má svůj průběh a své výsledky. Jedním z nich je omezení svobody slova a sdružování zákazem Komunistického svazu mládeže, a to se zdůvodněním, s nímž by bylo možné zakázat nejen tuto problematickou skupinu, ale i jakoukoli podobu socialismu. Dalším důsledkem je politické úkolování dějepisectví v případě Ústavu pro studium totalitních režimů. Hlavním dopadem pěti let antikomunismu je ale rozšíření politické agrese a nesnášenlivého vylučování. Antikomunismus zásadně poškodil úroveň veřejné diskuze v Česku a přispěl k návratu přístupů a praktik, kvůli nimž byl poprávu neblaze proslulý minulý režim. Chceme dát najevo, že tento politický styl může mít i svůj konec, přesněji řečeno, že jako po roce 2003 získal značný vliv, může jej dříve či později ztratit. Právě k tomu chceme aktivně přispět.

Proud to be anticommunist - Chceš být jako on? - PinochetSíla antikomunismu je přitom postavena na jednoduchém triku s historií. Komunistické myšlenky (obsahující mimo jiné také hodnoty solidarity, spravedlnosti, individuálního rozvoje…) jsou ztotožněny s praxí režimů, které se ke komunismu hlásily. To umožňuje představovat komunismus jako celek coby nadhistorické „zlo“, kterému čelí „dobro“ v podobě antikomunismu. Komunisté jsou líčeni jako představitelé něčeho nelidského, i když třeba jen obhajují myšlenku solidární společnosti. Antikomunisté jsou naopak vnímáni jako oprávněná reakce, a to i v případě, že vraždí nebo nastolují diktatury. Takový přístup odmítáme.

Rozhodli jsme se představit jiný pohled na historii: takový, ve kterém je zločinnou ideologií antikomunismus. Rádi bychom připomněli, že lidé, kteří se hlásí k antikomunismu, neberou za svou nějakou chvályhodnou snahu zabránit zlu. Hlásí se tím rovněž k odkazu otřesných diktatur a masakrů. Chceme připomenout chilského diktátora Pinocheta a španělského autoritářského vládce Franka, které jsou bez ohledu na jejich diktátorskou vládu a počty oběti mnozí antikomunisté ochotní hájit. Rovněž chceme upozornit, že Adolf Hitler získal moc mimo jiné jako radikální antikomunista. A konečně bychom rádi dodali, že v popření komunistických ideálů i v masakrování těch, kteří jim mnohdy upřímně věřili, byl mistrem Josif Stalin, a proto je zcela logické, aby byl zařazen mezi antikomunisty, nikoli mezi komunisty. Rádi bychom sympatizantům antikomunismu ukázali, že i jejich ideologický rodokmen je plný zločinů.

Proud to be anticommunist - Chceš být jako on? - FrancoChceme zkrátka představit alternativu: ukázat, že i antikomunismus může být vnímán jako zločinná ideologie. Nejsme ovšem členové ani sympatizanti komunistické strany, je nám cizí stejně jako všechny ostatní politické strany. Odsuzujeme zločiny minulého režimu a jakoukoli diktaturu. Vadí nám ale účelové zneužívání minulosti ve snaze ovládnout současnost – a tuto snahu antikomunisté od minulého režimu převzali.

texty