Perspektivy odporu: Poučení z německých protestů proti summitu G8

Protesty proti G8 v německém HeilegendammuProtesty proti zasedání G8 v německém Heiligendammu byly po dlouhé době alterglobalistickou událostí s velkým U – a zároveň protestem, který vyvolal mnoho diskuzí o další strategii hnutí odporu. Jedna z nich už proběhla v Praze 14. června. Pod názvem Možnosti změny a perspektivy odporu ji organizovala Československá anarchistická federace. Následující článek nemá být jejím shrnutím, ale předáním několika impulzů a otázek, které z ní vzešly.
 
Obléhání summitů a přenos energie

Nejméně od protestů proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance v Praze 2000 se v alterglobalizačním hnutí diskutuje o tom, zda je vhodné soustředit protestní aktivitu na demonstrace proti velkým summitům. Objevuje se řada protiargumentů – útoky na summity si vyžadují příliš mnoho sil, kvůli těmto atakům na symboly se pak hnutí méně věnuje reálným bojům. Jsou finančně a časově náročné, a tak se jich může účastnit jen jakási „elita“ (paradoxně ne vždy ti nejlépe situovaní ekonomicky, ale často spíše z hlediska volného času na stopování a kempování), která se pak často odtrhává od „základny“ hnutí. A v neposlední řadě také platí, že koncentrací na summity politiků vlastně „hrajeme jejich hru“: přizpůsobujeme se jejich kalendáři, zviditelňujeme je a dodáváme jejich setkáním význam.

Z druhé strany je ale mezinárodní setkávání na rozsáhlých protestech něčím neobyčejně zajímavým, nabíjejícím a inspirativním. Velké protesty propojují aktivisty a aktivistky z celého světa; dalo by se říct, že se při nich uvolňuje energie. Otázka zní, jak tuto energii přenést do všedního života, do každodenních bojů, do celoročních aktivit, aby se nevytratila a hnutí neexistovalo jen „od summitu k summitu“ jako jakýsi svérázný doprovod mocných.

 
Černorudá přítomnost

Anarchisté účastnící se protestů se často (ale ne výhradně) formují do černých bloků, které prosluly boji s policií a ničením majetku. Tento boj má svůj smysl, ač se od něj velká část hnutí distancuje: akce černého bloku vyvolávají pozornost. Pro anarchisty mají tyto akce rovněž ten význam, že nestátní násilí černého bloku je už z definice narušením státu, tedy monopolu násilí na daném území. „Černý blok útočí na symboly státu a kapitalismu. Narušuje tak jejich dominanci,“ říká k tomu jeden z českých účastníků protestních akcí v Rostocku. Ve svých poetických prohlášeních je černý blok schopen pateticky zdůvodnit své násilí násilím vládnoucích. Pro řadu aktivistů a aktivistek je rovněž násilí prostředkem k tomu, aby byl protest brán vážně. Je to způsob, jak dát najevo, že „o něco jde“, že se nejedná o pouhou hru, o divadýlko pro média.

Protesty proti G8 v německém HeilegendammuČerný blok má ale na druhé straně řadu problémů, a to i z hlediska anarchismu, ke kterému se ve své většině hlásí. Svým násilím odcizuje velké části alterglobalizačního hnutí anarchismus jako soubor konstruktivních myšlenek. Jeho jednání je projevem nerespektu k ostatním, neboť určujícím způsobem utváří podobu daných demonstrací bez ohledu na jejich názor. V tom smyslu se chová jako avantgarda, jako předvoj, který jedná bez ohledu na názor ostatních, což je v přímém rozporu s anarchistickou tradicí kritiky avantgardismu. Lidé v černém bloku navíc zahalují svou tvář (ostatně musejí). To jen posiluje kulturu skrývání se, pseudonymů, kukel a tajností – anonymní hlasy ale jen těžko mohou někoho oslovit. Skrýváme-li před svým okolím své anarchistické názory (i když je pravda, že někdy musíme kvůli hrozbě státních represí, vyhazovu z práce či problémů ve škole), jak je chceme rozšířit?

 
Nové sjednocení hnutí?

Podle některých českých účastníků se v diskuzích kolem protestů sblížily postoje. „Došlo se k tomu, že se nenecháme rozdělovat, že hnutí se nedělí na militanty a pacifisty, ale že ho tvoří lidé, kteří se prostě chovají někdy militantně a někdy pacifisticky,“ uvedl jeden účastník.

Jestliže se ale sjednocují účastníci a účastnice velkých protestních událostí, pokračuje odcizování od těch, jejichž jménem se protesty pořádají především. Na akci nebylo mnoho protestujících z třetího světa, což nebylo způsobeno jen tím, že několik lidí z Afriky nedostalo víza do „zóny svobody pohybu“, Evropské unie, a jeden Mexičan byl z EU deportován. Existují tu finanční a časové důvody – a to jen posiluje propast mezi aktivisty z bohatých a chudých společností. Propast ale existuje i uvnitř „bohatých“ společností. „Nedokážeme oslovit obyvatele těch stovek ghett, které v Česku jsou – a přitom právě tam je potenciál pro náš český Chiapas,“ řekl jeden anarchistický aktivista.

Ondřej Slačálek
texty
ročník
číslo