O válce v litvínovských ulicích, omalovánkách, rasismu každodenního života a selhání antifašismu

O válce v litvínovských ulicích, omalovánkách, rasismu každodenního života a selhání antifašismuNeonacisté si užili rioty, ale Romové dali najevo, že se jich nebojí, i když zůstanou osamoceni. I tak by šlo stručně shrnout to nejpodstatnější z letošního 17. listopadu. A dodat: Litvínov zažil ohromné policejní manévry. Co překvapilo? Masivní rasistické sympatie „obyčejných lidí“ – a takřka naprostá nepřítomnost autonomní scény. Přinášíme reportáž našeho redaktora z místa.

V sídlišti Janov našli neonacisté ideální terč. Bezútěšné panelové bloky s relativně levnými byty se staly ideálním vysidlovacím prostorem – pro pražské developery, litvínovské radní a další. Potřebujete se zbavit problematických nájemníků nebo prostě lidí bydlících na potenciálně lukrativní adrese? Nalákejte je na vlastní byt plus nějaké peníze na ruku a šup s nimi do Janova. Pochopitelně, kumulace lidí vytržených z původních lokalit a kořenů vytváří problémy. A těžko po někom chtít, aby hledal souvislost těchto problémů nikoli s barvou pleti svých sousedů, ale spíš s nažehlenou kravatou developerů v Praze, nikoli v depresivním sídlišti Janov, ale v některé luxusní novostavbě daleko od svého vlastního bydliště.

Není divu, že v takovém prostředí nalézá živnou půdu rasismus. Pokud dnes neonacisté představují politické nebezpečí, pak vzejde právě z míst jako je Litvínov a jeho paneláková čtvrť Janov.

Litvínov se stal v pondělí policejním městem. Kroužila helikoptéra, fízlové byli stažení snad ze čtyř krajů, příchozí byli kontrolováni.

Na litvínovské náměstí vjíždíme před jednou hodinou, už nyní jsou tam ale hloučky lidí v černém a s kuklami. Při pohledu na některé postavy si člověk nemusí být jist, zda se náhodou neocitl na demonstraci Antifašistické akce nebo radikálních autonomů – tak dokonale si čeští neonacisté podle německých vzorů osvojili autonomní image.

Zakuklení a v černém jsou i mnozí odpůrci novodobých nacistů – což by nepřekvapilo, pokud by se jednalo o akci např. anarchistickou. Na prostranství poblíž samoobsluhy na Janově ale není srocení anarchistů, ale místních a v převážné většině Romů. Asi dvěma stovkám lidí hraje kytarista přezdívaný Elvis romské písně, v davu vlaje romská vlajka a jeden z pořadatelů přinesl i českou. Demonstrace je ovšem takřka výlučně romská – těch několik místních punks, jedna sympatická dvojička a jeden starší pán v kravatě používající nejohranější humanistická protirasistická klišé tvoří čestné výjimky. Nikde se nebylo možné potkat se zástupy politiků a „slušných lidí“, kteří před rokem bránili pražské židovské město. A nebylo žel možné narazit ani na odpor anarchistický a autonomní. Jako kdybychom se i my byli schopni setkat jen ve hlavním městě. Bylo smutné si vzpomenout na to, že i Litvínov byl svého času baštou nezávislých aktivit a domovským městem zajímavé punkové aktivity Cabaret Voltaire. Těch časopisů, brožur a koncertů… a to mlčení teď. Naše hnutí letošní 17. listopad zahanbil a dal mu látku k přemýšlení.

I tak se tu ale potkáváme se zajímavými lidmi – například s organizátorkou protestů proti šikanózní sociální politice radnice, která vyplácí část sociálních dávek ve stravenkách a dává tak sociálně slabým najevo, že je pokládá za podvodníky a lidi, neschopné rozhodnout o penězích (nehledě na to, že tím vytváří rozsáhlé příležitosti pro černý trh a mafii). Atmosféra mezi Romy je často značně radikální, místní romský aktivista ale dělá vše pro to, aby dav zkrotil, počínaje důrazem na dobrý obrázek Romů u většinové společnosti, přes opakované výroky o „disciplíně“ a „zvládání emocí“ až po varování, aby se nikomu nic nestalo; přece se blíží svátky a chceme je všichni strávit s nejbližšími… Nejde se ostatně početně slabým a sociálně zranitelným Romům divit, že nešli do radikálnějšího protestu a nechali se antikonfliktním týmem udržet na chodníku před samoobsluhou. Zůstali sami – a pohled na převážně romské obyvatele ghetta, Vietnamce provozující samoobsluhu a bílé obyvatele Litvínova nadávající na ty černé bohužel jen navodil myšlenku, že multikulturalismus je sice krásná myšlenka, ale v kapitalismu má podobnou funkci jako omalovánky: umožní vybarvit vymezené sociální pozice různými barvami pleti...

Mezitím se na náměstí srotilo asi šest set neonacistů a řada místních, často s nimi aktivně sympatizujících. Dělnická strana vycítila šanci a její předseda Tomáš Vandas vyzval ve svém projevu sympatizující místní, aby za dva roky vytvořili její kandidátku a svrhli místní radnici. Kdoví, soudě podle některých reakcí místních mají šanci… Po Vandasovi nastoupil další bývalý Sládkův redakční poskok a dnes předák Dělnické strany Štěpánek s útoky na migranty, promluvili i dva slovenští řečníci proti sionismu a řečnice z organizace neonacistických žen Resistence Women´s Unity. S hudebním programem vystoupil bývalý punker ze Squad96 Lobo, nyní člen Dělnické strany. A pak už se předáci Dělnické strany od svých neonacistických oveček pokrytecky distancovali a začal pochod autonomních nacionalistů (ve skutečnosti se jednalo o stále stejné demonstranty), který uvedl neonacistický vůdce slovy: „Na Janov!“

Během průvodu neonacisté napadli antifašistického aktivistu Ondřeje Cakla, na nějž mají pro jeho monitorovací aktivity spadeno již dlouho. K dalším útokům na odpůrce fašismu docházelo i později.

Ačkoli zástupci města měli k dispozici právní analýzu a mohli akci rozehnat už na začátku, rozhodli se ji zastavit až těsně před Janovem. Neonacistům se tím nikterak nezavděčili. Následovaly rozsáhlé střety, tři ústupy a jeden útěk policie. Zdá se, že neonacisté, jejichž demonstrace byly až dosud s významnějšími výjimkami 1. máje 2007 v Brně a před měsícem proběhnuvší tříhodinové boje v Janově synonymem pořádku a pochodů v několikastupech, objevili kouzlo riotů. O tom, že jim opravdu zachutnalo, svědčí mimo jiné vyhořelé policejní auto a sedm zraněných policistů. Neonacisté byli už poněkolikáté schopni aplikovat taktiku afinitních skupin lépe, než toho bývají schopni anarchisté, ač ji propagujeme nejpozději od roku 2000: zatímco čelo průvodu zadrželo v potyčce policejní síly, ostatní vyrazili jinam a byli schopni policii předejít. Za zmínku stojí i to, že se neonacisté schovávali do některých domů, patrně v dorozumění s místními. Na sídliště Janov nakonec neonáckové útočili z několika stran, dokonce z lesa. Policie navzdory početní přesile (nasazeno bylo údajně přes tisíc policistů) byla schopná zadržet podle jejích vlastních údajů jen patnáct neonacistů, navíc patrně nebudou obviněni z příliš závažných deliktů. I proto lze očekávat, že ovoce bitek neonáckům zachutná.

Podpora nácků byla cítit skoro na každém kroku. Když potkáváme starší litvínovskou občanku, považuje nás za novináře a ptá se, co zas napíšeme. V tom, co si přečte v novinách, nikdy nepozná realitu svého života. Jestliže dosud mluvila jako oživlá postava z anarchistických letáčků, hned dodává, co jí konkrétně vadí: „My je platíme ze svejch daní a oni přitom chlastaj a nechoděj do práce.“ Když jdeme dál, zahlédneme kouř jdoucí z nedalekého lesíka, kam se podle některých zpráv přesunuli náckové. Asi čtyřicetiletý spořádaný občan říká své ženě: „To asi hoří nějakej cikán. Asi proto to tak smrdí.“ Následuje smích – a nepochopení, když se jaksi nebavíme. Mnozí místní nadávali zatýkajícím policistům, že „brání cikány“.

Mezitím spadla tma. Policie začala hlídat romské shromáždění i před litvínovskými občany, kteří přišli nadávat Romům i policii za to, že je chrání. Mezi skupinkami neonácků a Romy se začalo rozprostírat území nikoho, kde šlo narazit na místní občany, novináře i skupinku neonacistek zahalených do šátků.

Kolem šesté se Romové rozcházejí – před tím poděkují Langrovi a policii skandováním „Hoši, děkujeme!“ Skoro nikdo je nepodpořil, můžeme se tedy divit, že je antikonfliktní tým utáhl na vařené nudli?

V pondělí 17. listopadu jsme propadli – a může nám být jen chabou útěchou, že nám litvínovským riotem nabuzené neonacistické hnutí dá patrně brzy šanci na reparát.

Ondřej Slačálek

a-kontra
texty