KORO WEEKLY STANDARD: Zahřívací kolo

Zpráva musí splnit dvě podmínky, abyste ji našli dole v článku. Musí kolem mě prolétnout a musí zaujmout. Takže standardní týdeník, viz název. Pokud to půjde, objeví se vždy v pondělí. Pokud ne, bude něco jiného. Předem dík za všechny kritiky, reakce a tipy.

PROČ VYPADÁ LIDOVÁ VESELICE V SASKU JAKO SRAZ KU-KLUX-KLANU?
O útoku na osm Indů v saském Mügeln A-kontra psala. Stejně tak jako o mediálním kolotoči, který se kolem útoku rozvinul. Šéf sociální demokracie Kurt Beck začal požadovat zrušení ultrpravicové nacionálně-demokratické strany strany (NPD), která výrazně čerpá z nacistického dědictví a do svých přední řad pouští i některé militantní kádry.  "Pokládám za nezbytné znovu prověřit zákaz NPD všemi právními prostředky," hlásal Beck. 

Kauze Mügeln a fenoménu  ultrapravice se věnovalo poslední číslo berlínského týdeníku Jungle World.

Jan Langehein si všímá toho, že politici zrušení NPD požadují, ačkoli už jednou pohořeli. Proces zastavil v roce 2003 ústavní soud. Zmiňuje, že obnovení procesu žádá jen sociální demokracie. Zelení, liberálové i křesťanští demokraté se drží zpátky. Langehein argumentuje, že zrušení NPD je gesto, které rasisty nezastaví. Ti totiž většinou stranu nepotřebují. "Zákaz NPD nemůže nahradit drobné iniciativy v boji proti pravici," tvrdí.

Louis Santander popisuje nový systém státní podpory antifašistických aktivit. Znevýhodněné jsou podle něj skupiny, které problém rasismu přímo pojmenovávají. Zdroje jsou totiž vázány na lokální starosty, kteří mají často tendenci problém zakrývat. "Uznání a akceschopnosti dosáhnou iniciativy proti nacismu až tehdy, když starosta podpoří jejich aktivity".

Mario Möller tvrdí, že požadovat kvůli útoku v Mügeln zákaz NPD je zavádějící. "Východ se zformoval dlouho před příchodem NPD," říká. Möller tvrdí, že za militantní Ostpatriotismus nese zodpovědnost zejména levicová PDS/Die Linke, která vytrvale hraje na emoce "oklamaných". "Je tím zodpovědná za to, že se na východě vytvořila mentalita, ve které je individuální selhání interpretováno jako výsledek vnějších sil". Möller si všímá toho, že velké množství lidí s fašistickými názory fakticky volí levici. "Tito lidé jsou všechno jen ne nacisti a přitom z nich stále znovu mluví nacionální socialista".

A další zprávy: Ve Frankfurtu pobodal zatím neznámý útočník židovského rabína. "Zabiju tě, zasranej žide," řekl mu předtím, než ho bodl do břicha. Tentokrát  ale žádná ultrapravice ani fašizující levice, whoever. Útočník "jižních rysů" prý hovořil arabsky. Více na ARD.

V Jeně se sešlo na akci NPD 1500 neonacistů. Proti nim se postavily tři tisíce antifašistů pod heslem "Žádný prostor nacistům". Na akci prý přijeli i Kameraden aus Tschechien, tvrdí iDNES.cz.

NPD minulý týden poprvé překonala preference sociálních demokratů (SPD) v Sasku. Zatímco NPD by získala 9 % hlasů, sociální demokracie zaostala o procento. Obě strany dělilo v posledních volbách do zemského sněmu jen půlprocento (9,8 : 9,2 ve prospěch SPD). Stejný výzkum potvrdil převahu křesťansko-demokratice CDU (39 %), v závěsu jsou Linke (27 %).

IRÁK
Válku v Iráku s každodenní dávkou bombových útoků a mrtvých už nudí sledovat. Tenhle týden to ale bude stát zato. Proč, proboha? Do Kongresu přijde velitel tamních iráckých vojsk David Petraeus a řekne, co si myslí o (ne)úspěchu třiceti tisíc vojáků, kteří se do Iráku začali hrnout květnem počínaje (+-). To sice není nic velkého, ale pro Američany to byl minulý týden důvod, aby si zaktualizovali debatu do Iráku. A pro nás možnost podívat se, jak se inscenuje politické divadlo.

Pár faktů pro orientaci: Bush v lednu ohlásil novou strategii pro Irák. Spočívala v tom, nalít do země dalších 30 tisíc k původním 130 tisícům vojáků. Cíl:  zajistit bezpečnost v zemi a uvolnit tím ruce tamní vládě Núrí al-Málikího, aby schválila některé zákony, mimo jiné o dělení zisků z ropy, zapojení bývalých baasistů do vlády nebo odzbrojení milic. Demokratický Kongres nechtěl původně o posilách slyšet, ale v květnu kývnul. Dal si ovšem podmínky. Osmnáct bodů, ve kterých musí Iráčané pokročit a v září hodnocení výsledků s tím, že pokud bude strategie neúspěšná, vydají se Spojené státy jinudy. Září je teď a Petraeus jde do Kongresu.

Pár poznámek k tomu, jak strategie zabrala:
Leila Fadel v McClatchy Newspapers píše: "Když prezident Bush v lednu oznámil to, čemu Bílý dům říkal "Nová cesta vpřed" v Iráku, tvrdil, že iráčtí a US vojáci zvýší bezpečnost, zatímco irácká vláda zlepší služby. Odpovědnost za bezpečnost v Iráku se vrátí zpět do rukou iráckých bezpečnostních sil v listopadu. S vyšší bezpečností přijde i čerstvý vzduch pro politické smíření, tvrdil Bush. Necelý týden předtím, než Bílý dům dodá Kongresem požadovanou zprávu o tomto plánu, se nic z toho nestalo."

Zpráva, kterou vydala kongresová Government Accountability Office (GAO), její slova potvrzuje. "Irácká vláda splnila tři, částečně splnila čtyři a nesplnila jedenáct  z osmnácti legislativních, bezpečnostních a ekonomických požadavků."

Značně nejisté je, jestli se zvýšila bezpečnost. Vláda sice operuje poklesem teroristických útoků v Bagdádu o 75 procent a zlepšením v některých regionech, ale ještě jednou GAO: "Zatímco bagdádský bezpečnostní plán měl zredukovat sektářské násilí, je nejisté, že se násilí skutečně podařilo omezit."

Newsweek napsal, že k poklesu útoků v Bagdádu sice došlo, ale díky tomu, že město prakticky ovládly šíitské milice, které město etnicky "vyčistily" od sunnitů.

Mezinárodní organizace pro migraci uvedla, že od loňského února nuceně opustilo domov přes milion Iráčanů. Víc než 80% z nich opustilo Bagdád. Ze země údajně houfně prchá střední stav, který hledá útočiště v sousedním Jordánsku a Sýrii. (Do Sýrie utekla s rodiči i známá bagdádská bloggerka Riverband. Na popis útěku se podívejte tady).

Jak prodat válku a o médiích za vozem
Už teď je zřejmé, že Petraeus v Kongresu posily pochválí a navrhne pokračovat dál. Stažení vojsk sice naznačil, ale jen v rozsahu čtyř tisíc vojáků. O obsah ale tolik nejde: jestli budou mít Spojené státy v Iráku o tisíc vojáků méně nebo více je víceméně jejich interní problém - proč se tím zabývat. Podstatné ale je, že se Petraeusova zpráva stává součástí Bushovy mediální narativity, kterou má cenu sledovat už proto, že ji budou v tomto týdnu replikovat i česká média.

O co jde. Bushova prezentace sledu událostí v tomto týdnu je takováto: 1. Třicet tisíc vojáků se zapojilo do války v Iráku, 2. O výsledcích bude nezávisle informovat velitel Petraeus, 3. Prezident po zvážení nových informací stanoví další strategii. Koncem týdne vystoupí před národem.

Média tento sled událostí kopírují a o Petraeusově zprávě proto píší jako o "významné" a "dlouho očekávané".

Existuje ale i alternativní výklad. Ten říká, že Petraeusova zpráva má smysl toliko jako PR předem určené strategie. Debata a politická rozvaha proběhne pouze simulativně, strategie už je určená dopředu. Vojáci v Iráku zůstanou a to bez ohledu na to, že posily nesplnily cíle, se kterými na Blízký východ odjížděly.

Až si tedy budete číst na stránkách zahraničního zpravodajství o tom, co "významného" Petraeus říká a koncem týdne zase o tom, jak se Bush na základě toho rozhodl v Iráku zůstat, můžete si vzpomenout, že rozhodnutí nebylo určeno předchozími událostmi, ale události předchozím rozhodnutím. A zvážit, jestli jsme to samé neviděli už jednou, když US-Američané do Iráku šli.

Mediální drobky o Iráku
Zajímavou zprávu o mediálním pokrytí událostí v Iráku přinesl Eric Boehlert na AlterNetu. "Američané jsou hladoví po zprávách z Iráku. Ředitelé zpráv se ale raději věnují Paris Hiltonové," píše. Boehlert tvrdí, že americká mainstreamová média věnovala v červenci Iráku jen 4 % zpravodajství. Příčinou není nezájem diváků. Podle výzkumu Pew institutu sledovalo v červenci zprávy z Iráku "velmi pozorně" 32 % dotazovaných. Bohlert dodává, že nezájem médií ústí v neschopnost reflektovat situaci v zemi. Bombový útok na komunitu jazídijů se dostal v New York Times i Los Angeles Times až na šestou stránku, ačkoli při něm zemřelo přes pět set lidí a po newyorských dvojčatech šlo o nejtěžší teroristický útok v historii.


ČESKO A KUBA

The Economist České republice moc místa nevěnuje, není proč. V posledním čísle to ale byla celá stránka, která komentovala české prosazování lidských práv (nejen) na Kubě v rámci EU. Podle The Economist Češi v EU naráží: bruselští matadoři je mají za naivky a pudlíky USA. "Demokracie je otázkou akceptování věcí, které se dělají a které ne," cituje list Schwarzenberga. Dodává, že takové fráze mohou sice úředníky EU uspávat, ale "pokud chce být EU skutečně organizací řízenou morálními hodnotami, měla by takové řeči akceptovat".

Za připomenutí stojí starší debata o české lidskoprávní politice a Kubě, kterou vedl v Literárních novinách Radek Buben se Svatoplukem Karáskem. "Česká zahraniční politika se v otázce lidských práv a změny politického režimu na Kubě angažuje nejen příliš, ale především kontraproduktivně," tvrdí Buben.

 

texty