KORO WEEKLY STANDARD: O svobodném prostoru

Je mi jasný, že nový KWS se vás ve dnech, když už máte v hlavě leda nový mobil/mp3-player pod stromečkem, příliš nedotkne. Je tady ale pár věcí, které by vás zajímat mohly. Švýcaři neoblomně brojí proti imigraci, tentokrát zastrašující reklamou. V Berlíně a Luzernu se bojuje za zbytky svobodného prostoru, kvůli kterému se developeři v noci odkopávají. Americké zpravodajské služby vzaly na milost Írán, ale třeba stačí jen mávnout rukou.

ZA SVOBODNÝ PROSTOR
Tuto sobotu proběhla v Berlíně demonstrace na podporu squatu Köpi a dalších autonomních prostorů, jejichž budoucnost je nejistá. Na akci s názvem One struggle - one fight přišlo podle webu Stressfaktor patnáct set až dva tisíce lidí. Podle webu policie situaci nezvládla. "Od začátku se ji snažila vyostřit...K vrcholu to došlo poté, co byla demonstrace poblíž Hackesche Markt ukončena. Policie lidi uzavřela a bila je...Tak došlo k některým velmi nepěkným a brutálním zatčením, při kterých policisté šlapali a mlátili lidi, kteří už leželi na zemi," píše Stressfaktor.

Demonstrace měla podpořit především kreuzberský squat Köpi, nad kterým se už delší dobu stahují mraky a hrozí mu vystěhování. V zorném úhlu akce, s mottem "Za autonomní svobodný prostor a sebeorganizaci, proti panství a kapitalismu!" bylo ale širší téma: takzvaná gentrifikace města. Ta obnáší širší proces, který podle pořádající iniciativy "rychle a bez milosti proměňuje celé čtvrti, aby získal místo pro yuppies, investory, alternativní umělce, a další, kteří v mainstreamové společnosti cítí jako doma". Výsledkem tohoto urbanistického "mýcení pralesa" je ovšem úbytek autonomních klubů, projektů bydlení a ploch pro obytná parkoviště. "Pro autonomní, nekomerční a antiautoritářské prostory brzy nezbyde místo," píší organizátoři demonstrace v prohlášení.

Optimismus před akcí čerpali pořadatelé z impulsu, který přináší boj za kodaňský Ungdomshuset. "Nejpodzěji od riotů v Kodani v minulém prosinci a díky aktivnímu boji za Ungdomshuset, v Německu - stejně jako v mezinárodním prostředí - znovu ožilo skomírající hnutí za svobodné prostory a přešlo do ofenzivy."

One struggle - one fight vedle Köpi podpořila i další ohrožené berlínské projekty: Rigaer94/Kadterschmiede, Bethanien, Schwarzer Kanal, Liebig 14, Liebig 34/XB, informační centrum Daneben, Linienhöfe a Brunnen183.

Demonstrace, alespoň na první pohled, proběhla bez výrazného zájmu médií. Při spadlých Indymediích jsme se po informacích poohlížel na webech Berliner Zeitung a na B.Z., bulvárnější/čtenější variantě. Ani jeden z nich o sobotní akci nepíše. B.Z. místo toho přináší zprávu o prvních narozeninách ledního medvěda a národního fetiše Knuta, který žije v tamější zoo. Na fotce vidíte, jak a kam média směřují svůj zájem.

Na německých Indymediích si můžete přečíst stručný, ale informativní článek o přestavbě Berlína a o tom, co si starosta Klaus Wowereit představuje, když říká, že je to "sexy město".

ŠVÝCARSKÁ VARIANTA
Boj o prostor ale neprobíhá jen v Německu. Ve švýcarském Luzernu se demonstruje proti zrušení centra autonomní kultury Boa. První akci, která proběhla už 1. prosince, rozprášila policie, která pozatýkala 245 demonstrantů. Pro rozehnání davu použila slzný plyn a některé lidi zbila. Zážitky jednoho ze svědků si můžete přečíst na švýcarských Indymediích.

Boa, říkají sami organizátoři, byl jedním z posledních svobodných prostorů v centru města, kde neseženete dostupný nájem. Po devatenáci letech se ale vláda rozhodla centrum zrušit. Sebrala mu státní dotaci, vystěhovala ho a dva domy raději nechává nevyužívané, než aby je dál ponechala umělcům. Časem se pravděpodobně najde investor, který přemění objekty v luxusní bydlení.

Dosavadní obyvatelé se zatím vzdát nechtějí. Na 15. prosince svolávají pouliční slavnost Strassenfest, "Naše požadavky mají širokou podporu a zůstávají stejné. Tyto požadavky musí být respektovány, nikoli kriminalizovány promocí diletantských policejních akcí. Naše kultura stojí na ulici. Proto slavíme v ulicích Luzernu," zvou organizátoři na protest.

 

CO JE S TĚMI ŠVÝCARY?
U Švýcarů ještě zůstaneme. Je zajímavé, jak se tato země, ve které se obvykle nic neděje (a když ano, tak je to příliš drahé), probíjí na čelní místa KWS. Naposledy jsem o Švýcarech psal v říjnu, kdy se blížily parlamentní volby a populistická lidovecká SVP se pokusila přitáhnout voliče plakáty a počítačovou hrou, ve které bílé ovce vykopávají černou imigrantskou kolegyni ven ze Švýcarska.

Nový případ, o kterém píší TAZ, si s tím předchozím příliš nezadá. Tentokrát jde o televizní reklamu, která má odstrašit africké imigranty od cesty do Alp. Už se promítá v Kamerunu a Nigérii.

Reklama: Mladý imigrant volá svénu otci domů do Kamerunu. Vypráví mu, jak se mu ve Švýcarsku dobře žije, ale lže. Udýchaný hlas vysvětluje poklusem k telefonní budce, ale v prostřihu vidíme, jak prchá před policií. Otci tvrdí, že chodí na univerzitu, ale přitom žebrá na ulici. Vymyslí si také, že už si sehnal bydlení, ale přitom je bezdomovec. Leaving is not always living, vzkazuje spot potenciálním přistěhovalcům.

Reklama, která je ještě čerstvá a na obrazovkách by se měla objevovat další tři roky, je součástí kampaně Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), ale platí ho dílem švýcarský Úřad pro migraci a také Evropská unie. Spot odrazuje imigranty globálně - nedělá rozdíl mezi těmi, kteří prchají před represí a těmi, kteří se pro cestu rozhodují z ekonomických důvodů.

Mluvčí migračního úřadu v Bernu reklamu obhajuje. "Cílem videa má být rozbití převaděčských skupin a předcházení lidským dramatům, který často vyplývají z falešných iluzí o Evropě," říká. Kampaň podporuje i šéf švýcarské organizace na pomoc uprchlíkům Yann Golay: "Musíme poukazovat na rizika, která vznikají s útěkem do Evropy."

Reklama je celkem vzácným příkladem toho, jak lze zastrašování obhajovat jako pomoc. I kdyby tvůrci kampaně chtěli informovat o rizicích cesty do Evropy, rozhodující je, že tato rizika neexistují nezávisle na postojích úřadů. Když švýcarské imigrační oddělení varuje imigranty před policejním pronásledováním a považuje to za pomoc, je to jako kdyby kat předem varoval nevinné před svou sekyrou.

ARGUMENTY NEPROJDOU
Ať říkají politici co chtějí, McConnellovo prohlášení muselo šokovat je samotné i zbytek těch, kteří se o politiku ještě zajímají. Vždyť íránská hrozba byla v posledních měsících impulsem k úvahám o preventivním bombardování (v Americe) a sloužila i jako jeden z hlavních argumentů pro stavbu součástí protiraketového deštníku (v České republice).

"Zpráva přišla v nevhodnou dobu a znechutila mnoho naši přátel. Zmátla naše spojence po celém světě," přiznal americký ministr obrany. Své postoje kvůli ní ale nechce pozměnit ani on, ani většina západních politiků včetně Gatesova nadřízeného, prezidenta George W. Bushe. Gates řekl, že Írán může jaderný program "kdykoli" znovu spustit a že "kamkoli se člověk podívá, je to politika Íránu, která způsobuje nestabilitu i chaos". Prezident Bush zase řekl, že stále považuje Írán za vážnou hrozbu.  

Špatně skrývanou paniku vyvolala zpráva i na české straně, kde se vláda snaží pomocí zastrašování Íránem prodat veřejnosti radar. Ani zde ale nedošlo k posunu. "Nemyslím, že by to mělo mít nějaký bezprostřední dopad na úvahy o protiraketové obraně," řekl místopředseda vlády Alexandr Vondra. "Obáváme se spíše toho, aby neopadla bdělost vůči Íránu...Musíme být ostražití," varuje zase náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar. Ano, budeme ostražití. A bdělí.

Postoj české vlády ukazuje, že pokud rozhodnutí vzniká na základě apriorní loajality a argumenty se k němu shánějí až dodatečně, pak nemůže být žádný z argumentů dost silný, aby se bez něj nedalo obejít. Některá pouta nezrušíte. Karel Steigerwald v jednom ze svých posledních moudrých elaborátů napsal, že nejlepším argumentem pro stavbu radarové základny v Česku je odpor proti ní. Tedy síla, nikoli argument. Vláda nám nyní posílá podobný vzkaz.

SASKÝ ROZSUDEK
Možná si pamatujete, jak A-kontra psala o srpnové události, kdy dav na městské slavnosti v saském Mügeln prohnal po městě Indy a několik jich zranil. První z účastníků honu, 23letý Frank D., byl odsouzen k osmi měsícům vězení.

Útoky neonacistů nejsou v Německu ničím neobvyklým, ale zde se násilností zapojili i jindy neangažovaní obyvatelé města. A kdo nehodil kamenem, ten aspoň koukal. Všech osm Indů, kteří se před pronásledujícím davem skryli v pizzerii, bylo zraněno, z toho jeden těžce.

Frank D. vzpomíná, jak se dostal do první řady. Na náměstí potkal svého kamaráda, kterému tekla z nohy krev. "Pobodali mě," opakoval stále. Frank D. to bral jako pohnutku zapojit se do honu na Indy, přičemž dnes tvrdí, že neměl žádný důvod předpokládat, že to byli právě oni, kdo jeho přítele zranil. Říká také, že není rasista, ale dal se strhnout davem. V práci prý dělá s několika cizinci a "všichni jsou lidé jako my".

Soud poslal obžalovaného na osm měsíců do vězení. "Nemělo to daleko k pogromu," zdůvodňoval rozsudek předseda soudu Klaus Denk. Z osmdesátihlavého davu bude jediným, kdo si rasistickou "zábavu", při které zazněla i hesla jako "Zde vládne národní odpor, odpyká za mřížemi. Čtyři další dostali pokutu.

KOLABORACE
Jestli máte něco na srdci, něco vám tu chybí nebo vás sere, máte tip a tak dál, tak to neváhejte dát najevo na korollary@gmail.com.

texty