KORO WEEKLY STANDARD: O švédském Mohamedovi a cestě A-kontra do království saských mužů

OSLAVA! Druhé vydání Koro Weekly Standard je tady a můžu si oddechnout, protože kolik bylo věcí, které vyšly jen jednou. Podíval jsem se na stránky ČSÚ, kolik lidí se rozvádí po jednom roce. Moc ne, spíš až po desátém. Takže: dneska o Iráku, švédských karikaturách, návštěvě A-kontra v saském království opravdových mužů a ještě mnohem více!...doplněno o vtipný kvíz a hádanku!

 

Začneme kvízem. Evropská unie minulý týden zamítla nařízení, které by přinutilo Velkou Británii a Irsko vzdát se svého systému jednotek a přejít na kontinentální klasiku metrů a litrů. Takže na pintu Guinessu už byste do hospody nezašli. Pokud necháme stranou Británii a Irsko, existují už jen tři státy, které oficiálně nepřijaly metrický systém. Uhodnete, které to jsou? Odpoveď je na konci článku.

ŠVÉDSKÁ JÍZDA V DÁNSKÉ STOPĚ
Po roce a půl je to tu znovu. List Nerikes Allehanda ze švédského Örebro otiskl pred měsícem karikaturu Mohameda, na které je prorokova hlava nasazena na tělo psa. Reakce jsou podobné jako pred dvěma lety, kdy otiskl dvanáct karikatur hlavní ikony islámu dánský Jyllands Posten.

Muslimské země oficiálně protestují. Stežují si Pákistán, Jordánsko, Írán, Egypt a Afghánistán. Íránský prezident Ahmadínežád objevil, že za karikaturou stojí "sionisté", což jsou podle něj lidé bez náboženství, kteří infiltrovali vlády různých státu. Po světě jich je prý asi deset tisíc.

Švédská vláda se chová zdrženlivě. Chargé d´Affaires v Pákistánu sice řekl, že lituje, pokud karikatura urazila city muslimů, ale k jednoznačné omluvě má vláda daleko. "Stojíme za svobodou slova, která je zaručena ústavou. Ta zajištuje, že neděláme politická rozhodnutí o tom, co bude publikováno v novinách," rekl švédský premiér Fredrik Reinfeldt.

Provinční list Nerikes Allehanda za autorem karikatury Larsem Vilksem stojí. "Je povolené zesměšňovat nejvyšší symboly islámu, stejně jako kteréhokoli jiného náboženství," píše redakce. Od kresby se nedistancuje ani sám Vilks, který se ptá, proč by měl mít právo karikovat křesťanství, ale ne islám. Po vypuknutí skandálu namaloval na požádání žida v podobě prasete.

V souvislosti s karikaturou proběhlo několik demonstrací. Přímo v Örebro se před redakcí novin sešli muslimové, krátce před nimi demonstrovali lidé na tom samém místě za svobodu slova. Loňskou "dánskou zkušenost" pripomněla demonstrace v Pákistánu, kde hnutí muslimské mládeže pálilo švédské vlajky.

Situaci se snaží gradovat a využít irácká Al-Kajda, která je na obrazu střetu Západu a islámu závislá. Na internetu se objevilo audio, ve kterém šéf pobočky Abú Omar al-Baghdadí vyzývá k popravě Vilkse. Za odměnu slibuje sto tisíc dolarů, dalších padesát tisíc přihodí, pokud bude kreslíř "zabit jako podsvinče" a padesát má připraveno i za hlavu šéfredaktora novin Ulfa Johanssona.

Brigitta Steene píše v openDemocracy, že kresba muslimy uráží i proto, že považují psa za nečisté zvíře. Dodává ale, že Vilksův kontext je jiný. Od loňského roku se stalo švédským národním sportem umísťovat na zatravněné plochy kruhových objezdů podomácku vyrobené sochy psů - tzv. rondellhund. "Jeho (Vilksova) metoda je přenést tento nový národní a nevinný symbol do potenciálně nabité politické arény tím, že svého psa doplní odkazem k Mohammedovi," píše Steenová.

Bernd Parusel píše v JungleWorld, že ačkoli švédský případ vyvolává asociace s dánskými karikaturami z roku 2006, obě situace se liší. Premiér Reinfeldt se chová smířlivě, setkal se s diplomaty muslimských zemí a ve Stockholmu navštívil mešitu. Také švédská komunita muslimů se k věci staví s chladnou hlavou. "Spor chceme vyřešit v naší zemi, na lokální úrovni a dialogem," řekla předsedkyně(!) Rady muslimů ve Švédsku Helena Banaouda. Dodala, že "nebylo pěkné, vidět v Pákistánu hořet švédskou vlajku."

V Pákistánu ovšem přisla na demonstraci jen dvacítka fundamentalistů a Parusel dodává, že i švédské demonstrace byly klidné. Před redakci novin dorazila všehovšudy stovka muslimů. Jejich předák Gamal Lahaudí sice vyzýval k "pozvednutí hlasu proti provokativním obrázkům," ale nakonec v klidu podiskutoval s Vilksem i šéfredaktorem Johanssonem, kteří mezi demonstranty přišli. Takže žádnou hysterii.

V srpnu malajská vláda v Kuala Lumpuru na měsíc pozastavila vydávání tamilského listu Makkal Osai, kerý zveřejnil karikaturu Ježíše s cigaretou a plechovkou piva. List se už předtím omluvil a kreslíře propustil, ale před mesíční stopkou ho to nezachránilo. Víc třeba na Islam Today.


NAOMI KLEIN NA KŘÍŽOVÉ VÝPRAVĚ
Autorka bestselleru No Logo, vydala novou knihu The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism. The Guardian otiskl jednu z jejích kapitol. Klein v ní kritizuje vládu prezidenta George W. Bushe, která podle ní využila útoky z 11. září k privatizaci státních služeb a k poskytnutí většího vlivu soukromým společnostem.

Podle Kleinové se původně zdálo, že 9/11 udělá vládním snům o minimálním státu čáru přes rozpočet. "Útoky, po kterých zůstala vystrašená populace požadující ochranu silné a solidní vlády, mohla v počátcích zastavit Bushův projekt vytunelování státu," píše.

Očekávání se ale nenaplnila. "Bezpečnostní selhání 9/11 potvrdila Bushovi a jeho nejbližším spolupracovníkum jejich nejhlubší ideologické (a sobecké) přesvědčení - že pouze soukromé firmy vlastní informace a inovace, které mohou čelit novým bezpečnostním výzvám."

Výsledkem jsou podle Kleinové miliardy dolarů, které ročne plynou do rukou firem ze státního rozpočtu prostřednictvím kontraktů. "Je to vrchol kontrarevoluce, kterou odstartoval Friedman. Desítky let se trh živil drobky státu. Nyní pohltí jeho jádro," tvrdí Kleinová.

Podle autorky se na veřejných rozpočtech přiživuje plejáda firem, které se zabývají bezpečností, biometrickou identifikací, informačními technologiemi, získáváním dat, video-dohledem apod. Za posledních pět let zaplatilo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti kontraktorům celkem 130 mld. dolarů, podle Kleinové "peníze, které...přesahují HDP Chile a České republiky".

Stát, který prodává "válku proti terorismu", a hi-tech firmy se podle Naomi Klein vzájemně posilují. Bitý je podle autorky občan. "Máme tu korporatismus: velký byznys a velká vláda kombinují své impozantní síly, aby regulovali a kontrolovali občany."

HOW TO SPIN IRAQ
A ještě jeden kvíz. Foreign Policy sestavil žebříček nejméně stabilních států světa. Irák se umístil na druhém místě. Tipnete si, která země ho předběhla? Odpoveď najdete tady.

Minule jsem psal o scénáři týdne, ve kterém se rozhodne, co Spojené státy podniknou v Iráku. Nejprve velitel amerických sil v Iráku generál David H. Petraeus řekne v Kongresu to, co si vláda přeje slyšet, prezident Bush si pak jeho rady "promyslí" a na konci týdne určí strategii: zustáváme! Nic tak nepotěší jako vyplněná prognóza, ačkoli v tomto případe jsem měl sakra lehkou práci.

Petraeus přišel v pondělí do Kongresu. Co tam říkal si můžete v plném znění prečíst tady. V zásadě za pomoci různých grafů a tabulek (všechno klesá...) pochválil tricetitisícové posily, které Bush poslal do Iráku červnem počínaje, ale zdůraznil, že musí vydržet ještě několik měsíců. Zpět na úroveň před příchodem posil (130 tisíc) by měly stavy klesnout až v příštím červenci.

Bush ve čtvrtecním projevu Petraeusovy návrhy "přijal". Řekl, že prvních šest tisíc vojáků půjde domů do Vánoc, do července by mělo odejít 30 tisíc ozbrojenců. O dalším stahování se neuvažuje.

Na celé věci mě odpočátku víc než žonglování s tisícovkami vojáků zajímá její mediální reflexe a zpracování:

- česká média pohodlně přežvýkala lineární vyprávění o objektivním vojákovi, který přijde vydat počet o "světě tam venku" a prezidentovi, který jeho slova zváží a na jejich základě určí, kam se dál ubírat. A to přesto, že je zřejmé, že o strategii bylo rozhodnuto předem a Petraeusovou rolí bylo "prodat" ji v Kongresu.

- Za nejvýraznější výstup z "petraeusovského" týdne pokládají média zprávu, že Bush stáhne do léta 30 tisíc vojáku. Tímto smerem informují titulky Novinek, iDNES, Aktualne.cz, ihned.cz ...

Událost je ale možné číst i jinak. The Economist tvrdí, že USA nemohou posily v Iráku za daných podmínek udržet: "Frontové jednotky slouží už svůj třetí nebo čtvrtý turnus, jejich služba byla prodloužena na patnáct měsíců a na zotavení v záloze mají pouze jeden rok (Britové slouží šestimesíční turnusy s dvouletým pobytem doma). Držet v Iráku posily přes příští jaro by znamenalo buď protáhnout trvání turnusu nad patnáct měsíců, nebo povolat více vojáku z Národní gardy a rezervistů. Anebo oboje." Přestože tedy Bush do léta třicet tisíc vojáků stáhne, stále to znamená, že pravděpodobně až do konce svého úřadování (konec 2008) udrží v Iráku maximální počet vojáku, který si může dovolit. A to je druhá strana mince mediálně proliferované verze.

BOMBY NA TEHERÁN?
Plán na vybombardování Íránu ješte před koncem vlády prezidenta Bushe stále žije. Podle FOX News ho minulý týden neoficiálne podpořili Němci, kteří oznámili, že nezvednou ruku pro žádné další sankce vůči Íránu.

"Němci vyslovili obavy z ničivého dopadu dalších sankcí na německou ekonomiku - a také, podle diplomatů z dalších zemí, dávali zřetelně najevo, že by sice proti americkému bombardování íránských jaderných zařízení veřejně protestovali, ale v soukromí by ho přivítali," píší FOX News.

Podle stanice teď "všichni diskutují o nákladech a ziscích vojenské akce proti Íránu, provedené pravděpodobně v horizontu příštích osmi až deseti měsíců". Vedle nukleárního programu je hlavním argumentem pro útok íránské vměšování do Iráku. Vyslanec v Iráku Ryan Crocker v rozhovoru pro Washington Post řekl, že Írán zde zastává "agresivní strategii" a vyzbrojuje šíitské milice ve snaze vybudovat cosi na způsob libanonského Hizballáhu. Petraeus dodal, že zbraně z Íránu zvýšily nebezpečnost útoků.

Politolog a bývalý analytik CIA Paul R. Pillar mluvil o možném útoku na Írán v online rozhovoru pro iDNES.cz. "Vzhledem k vážnosti a frekvenci, se kterou se ve Washingtonu o bombardování Íránu mluví, se bohužel nejedná o mediální hysterii. Doufám a věřím, že rozum zvítězí a že nedojde k válce mezi Íránem a Spojenými státy, ale mohu se mýlit," řekl. "S Íránem by měl být navázán dialog o celém spektru věcí, které oddělují Teherán od Západu."

Pillar si v článku pro Washington Post navrhuje klást tyto otázky: Jak urgentní je vojenský zásah, pokud se odhaduje, že Írán je od získání jaderné zbraně vzdálen ještě několik let? Jak pružné (a jak presně definované) jsou záměry Teheránu a jaké změny v politice Washingtonu mohou vést Teherán k tomu, aby se vzdal jaderného programu? Pokud se záměry Teheránu nezměni, jaké další kroky mohou zastavit nebo zpomalit jaderný program? Pokud Írán získá nukleární zbraň, jak to zasáhne nebo změní zájmy USA? Proč by neměl v případě Íránu fungovat princip zastrašování, který udržel nukleární mír i ve vztahu k ostatním nepřátelům?


SLOVO Z DŽUNGLE
Berlínský Jungle World si za poslední téma vytkl Bundeswehr v Afghánistanu, a to asi nic. Z dalších článků ale něco vybrat šlo:

Paul Urban komentuje útok na rabína ve Frankfurtu nad Mohanem (psal jsem o něm v KWS1) a porovnává ho s útokem na Indy v saském Mügeln (viz A-kontra). Podle Urbana spočívá rozdíl mezi útoky v tom, že zatímco aféra v Mügeln vyvolala mediální bouři, po 42letém pobodaném rabínovi neštěkl pes. "Násilí, které vychází od muslimů, je na rozdíl od ultrapravicového násilí tabuizované," všímá si autor. Němci se podle Urbana nechtějí muslimským antisemitismem příliš zabývat. Museli by si totiž připustit, že v zemi žije menšina, pro kterou nemá holocaust žádný význam a pěstuje otevřené nepřátelství k židům, Spojeným státům a Izraeli. "Mlčení může svědčit jako důkaz rostoucího strachu, že multikulturní společnost lidem přerůstá přes hlavu," uzavírá Urban.

Alfred Lang píše o Akčním týdnu 69, který proběhl v dánské Kodani přesně šest měsíců od vyklizení centra Ungdomshuset. Lang především popisuje plejádu připravených akcí, jejichž návštěvnost se pohybuje v tisícovkách. Na závěr ale zajímavě cituje policejního mluvčího Pera Larsena, který médiím přiznal, že soustavná aktivita především mladých demonstrantů policii vysiluje a velká část policistů se cítí vyčerpaná. Podle Larsena nikdo od policie nepočítal s takovou dynamikou protestů a je podle něj třeba problém co nejrychleji politicky ukončit. Sociální demokracie, která ovládá kodaňskou radnici, zatím dělá, že problém nevidí. Lang poznamenává, že zaplatit nové centrum by radní přišlo levněji. Zatímco nový dům by mohl stát kolem 1,6 milionu eur, policejní zásahy  u vyšly na víc než osm milionů.

VELMI VYDATNÝ ROZHOVOR
MF DNES uveřejnila minulý týden ve víkendové příloze rozhovor s novou šéfkou Radiožurnálu Barborou Tachecí. Rozhovor začíná otázkou "Jste mazlivá?" a dál pokračuje ve stejném tónu. Většina dotazů směřuje na rodinné poměry Tachecí, ale o tom, co chce nová šéfka s Radiožurnálem provést, se nedozvíme nic. Jak dlouho tedy bude veřejnoprávní stanice servírovat posluchačům úchylnosti typu Česká dvanáctka Martina Hrdinky je stále nejasné.

DEN V KRÁLOVSTVÍ OPRAVDOVÝCH MUŽÚ
Mise A-kontra podnikla minulý týden jednodenní expedici do saského Ebersbachu. Ano, do toho Ebersbachu, který je podle studie Not am Mann berlínského Institutu pro populaci a vývoj stižen odchodem žen, nezaměstnanými muži a tendencí ke xenofobním postojům. Promluvili jsme s mladými, starými a dali si falafel v místním bistru. Na reportáž se můžete těšit v dalším čísle A-kontra. Zatím aspoň tři fotky, ta první je z bývalé továrny na výrobu tkalcovských stavů v Jiříkově.

USA, Libérie, Myanmar.

 

 

 

 

texty