KORO WEEKLY STANDARD: O Rumunsku, italské aféře a falešné antifě

Rozhovory v Česku, to je hlavně Aleš Valenta na různý způsob. Vy si ale stále píšete o nějaké hutné rumunské interview a KWS vám vychází vstříc! Se socioložkou a aktivistkou Siminou jsme mluvili o antidikriminačních demonstracích, které pořádá v Bukurešti, o situaci Romů a o tamní ultrapravici. Zajímavý materiál, číst až do konce, čtyři hvězdičky z pěti.

Ve stejný den, kdy se v Praze demonstrovalo proti neonacistickému pochodu židovskou čtvrtí, jsi v Bukurešti se svými přáteli pořádala antifašistickou demonstraci. Jak se zdařila?
Předně bych chtěla říct, že v listopadu šlo už o druhý ročník. První pochod jsme uspořádali k Mezinárodnímu dni proti fašismu a antisemitismu o rok dřív a jmenoval se „Normalita, ne děkujeme“. V zásadě tehdy šlo o experiment, kdy jsme se pokusili sdružit různé organizace, které podporují menšiny, ale během roku pořádají pouze oddělené akce. Také jsme chtěli zareagovat na ultrapravicový Pochod za normalitu, který útočí na homosexuály a gay parade.
 
Mohla bys představit organizaci, se kterou demonstrace připravuješ?
Naše skupina je neformální, jsme kamarádi, kteří dělají různé věci. Já studuju sociologii, pár dalších architekturu, ale podpora menšin je to, co máme společné. To je naše platforma. Ostatní jsou víc anarchisti, mimoto organizují koncerty. Loni i letos jsme fungovali jako neformální skupina a když se nás novináři chodili ptát, kdo akci organizuje, nechtěli jsme odpovídat. Ne proto, že bychom se báli, ale prostě jsme říkali, že lidé jdou spontánně do ulic a protestují. Více se o nás lze dozvědět na internetových stránkách.
 
Jak jste dopadli?
Překvapivě dobře. Na akci přišlo kolem tří set lidí, což nikdo nečekal. Předpoklad byl tak sedmdesát. V Rumunsku nejsou taková shromáždění obvyklá. Samozřejmě když jde o fotbal, předvolební shromáždění nebo církevní události, přijdou stovky lidí, ale u akce, která má nálepku „anarchistická“, se to nečeká. Pozvali jsme všechny nevládní organizace, které podporují menšiny, měli jsme tam organizaci, která se zabývá monitoringem médií. Bylo to velmi dobré.
 
OK, pojďme k  listopadové akci. Podařilo se vám úspěch zopakovat?
Lidí přišlo méně, asi sto, ale pořád si myslíme, že jsme úspěšní. Na účasti se podepsalo několik faktorů. Zaprvé nám úřady nepovolily udělat pochod 9. listopadu jako rok předtím, protože trasu si před námi schválně zarezervovali ultrapravičáci. Museli jsme proto akci o den odložit a i poté to bylo komplikované, protože nám policie nařídila kvůli odpolednímu fotbalovému utkání začít už v 10 hodin. Navíc silně pršelo. Zadruhé si myslím, že účast ovlivnila média, která loni informovala o pochodu výhradně negativně. Psala, že směs Romů, homosexuálů a anarchistů rozpoutala v ulicích chaos, ačkoli demonstrace byla poklidná. Jako kdybychom byli nějaká zvířata. O černorudých anarchistických vlajkách zase tvrdila, že jsou neonacistické a tak podobně. Některé nevládky, které loni přišly, se proto nechaly odradit.
 
Letos byla reakce médií stejná?
Překvapivě ne. Hodně nám pomohla účast Mircey Tomy, který se zabývá kritikou médií a v Rumunsku má celkem jméno. Novináři se na něj na demonstraci sesypali a ptali se ho, proč se dává do kupy s anarchisty. Řekl jim, že pokud jdou v Rumunsku do ulic se slogany jako „Vnímej člověka, ne barvu“, „Rovná práva pro všechny“ nebo „Solidaritu se všemi imigranty“ pouze anarchisté, pak je na jejich straně. Všechna média to citovala včetně sloganů, takže ohlasy byly letos velmi dobré. Bylo to hodně pozitivní, dost nás to šokovalo.
 
Zajímalo by mě, jaký byl letos obsah demonstrace. Podobně jako minule protest proti diskriminaci Romů a homosexuálů?
V zásadě ano, ale zvýraznili jsme ten romský aspekt, abychom tak zareagovali na kauzu rumunského Roma Romuluse Mailata, který v Itálii koncem roku údajně zabil a znásilnil ženu. Tento případ vyvolal velké pozdvižení jak v Itálii, tak v samotném Rumunsku. Původně jsme vlastně chtěli udělat akce dvě. Jednu k Mezinárodnímu dni proti fašismu a antisemitismu a druhou, která by se věnovala přímo téhle kauze, ale nakonec jsme je spojili.
 
Případ zavražděné Italky je jedna z mála zpráv, která se v souvislosti s Rumunskem objevila i v českých médiích. Mnoho emocí na rumunské straně údajně vyvolala italská politička, která prohlásila, že Italové nerozlišují mezi Rumuny a rumunskými Romy. Jak bys popsala účinky celé té aféry?
V Rumunsku měla ohromný ohlas a je to velmi kontroverzní téma. Všechna média o tom psala. Různými způsoby, ale bylo to všude. Někteří byli umírnění, ale na povrch vyplulo hodně xenofobních nálad. Lidé měli pocit, že se jim kvůli Romům zhorší vztahy s Itálií a jejich pověst. Dostalo se to úplně mimo kontrolu. Rasistické projevy zazněly i z Itálie. V centru Říma se objevil transparent s nápisem „Otevřeme brány holocaustu pro Rumuny“. Vydržel tam dvě hodiny.
 
Jak na kauzu zareagovali rumunští politici?
Vláda se oficiálně snažila situaci uklidnit. Jednala s Italy, ale měla jsem z toho pocit, že si nad tím hlavně chce umýt ruce a distancovat se od Romů. Asi nejtvrdší výrok na jejich adresu zazněl od ministra zahraničí Adriana Cioroianu. Ten po návštěvě Egypta prohlásil, že ho při pohledu na pyramidy napadlo, jak pěkné by bylo vzít kus pouště a izolovat na něm všechny kriminálníky. Nemluvil sice přímo o Romech, ale kontext byl jasný. Novináři ho za to kritizovali, takže se nakonec omluvil. Politici obecně situaci nezvládli. Nešlo jen o problém na vládní úrovni, celá společnost byla rozbouřená.
 
Jakým způsobem se ke skandálu postavila tvoje skupina, se kterou jsi pořádala demonstraci?
Z našeho pohledu platí, že Romové jsou v Rumunsku diskriminovaní. Nedostanou žádnou příležitost a nemají přístup k ničemu jen kvůli barvě kůže. Systém jim nedá šanci najít práci a 80 až 90 procent z nich vykonává buďto nejhorší práce, nebo nepracuje vůbec. Samozřejmě, část z nich pracovat nechce, ale podstatné je, že ani ti, kteří práci chtějí, žádné zaměstnání nenajdou. Někteří z nich poté kradou, což se generalizuje jako znak celé skupiny. Myslím si, že pro ně musí být hrozné každé ráno se probudit a vidět, v jaké společnosti žijí.
 
Řekla bys, že protiromské a rasistické postoje jsou v Rumunsku hodně rozšířené?
Zajímavé je, že ze slova „cikán“, které má v Rumunsku jednoznačně pejorativní nádech, se stal běžně výraz. Říct někomu že je hloupý jako cikán, špinavý jako cikán nebo že jí jako cikán, to je zcela normální. S Romy se prostě spojuje vše negativní. Dokonce i prezident Basescu měl nedávno aféru, kdy novinářce sebral mobil, který ale stále nahrával. Když jí ho po dvou dnech vrátil, byl na něm záznam jeho hlasu, jak jí nadává do hloupé cikánky. Je ale těžké říct, jestli máme prezidenta rasistu. Tím, že se podobné výrazy objevují doslova všude kolem, včetně médií, jim člověk podléhá, i když by se za rasistu sám nikdy neoznačil. Sama vím, jak je těžké se kontrolovat, zejména když je člověk třeba naštvaný.
 
To ale mluvíme o negativních stereotypech, které jsou rozšířené v celé společnosti…
Ano a znepokojivé je, že jim podléhají i ti, kdo by chápali nařčení z rasismu jako urážku. Že v tom má hodně lidí bordel, se ukazuje i v tom, že nechápou, co je to diskriminace. Tohle slovo se u nás po vstupu do EU hodně objevuje. Rozjíždí se projekty, kampaně a programy, vše proti diskriminaci. Na naší demonstraci se ale třeba ukázalo, že někteří lidé tvrdí, že jsou proti diskriminaci, ale k Romům a homosexuálům přesto zaujímají odmítavý postoj.
 
Už jsme se dotkli skupin, které podporují diskriminované menšiny. Jak je to ale na opačné straně barikády. Organizuje se ultrapravice a neonacisti?
V Rumunsku jsou v zásadě dva typy krajní pravice. Tradiční „legionáři“, dnes 70 - 80letí pohrobci kolaborační vlády Iona Antonesca z 2. světové války. Kolem nich je pár mladých lidí, ale v zásadě nic nedělají. Mnohem aktivnější je Noua Dreapta (Nová pravice), která z prostředí legionářů vyšla, ale osamostatnila se. Ti jsou mladí a agresivní.
 
Mohla by si Noua Dreaptu víc popsat? Jakou mají ideologii a jak vystupují?
Je to krajně nacionalistická a rasistická skupina, která se pokoušela etablovat jako politická strana, ale z nějakého důvodu jim to nevyšlo a tak zatím fungují jako nevládka. Všechno jsou to mladí lidé. V čele stojí 29letý Tudor Ionescu, typ charismatického vůdce, který chodí stále v obleku. Podstatné ale je , že za ním stojí gorily s vytetovanými svastikami, které se hlásí k nacismu. Ty sice nemusí patřit přímo k organizaci, ale Noua Dreapta se opírá o rozsáhlou síť sympatizantů.
 
Jaká jsou hlavní témata radikální pravice?
Hlavní nepřátelé Noua Dreapta jsou Romové, homosexuálové a maďarská menšina. K imigraci se příliš nevyslovují, protože v Rumunsku, kde se za prací stěhuje každý, by to bylo netaktické. Z počátku byli dost hloupí, ale postupně se sofistikovali , takže nyní používají různé kontexty a manipulují jimi tak, že si lidé kolikrát ani pořádně neuvědomí, že sedají na lep ultrapravici. Využili například takový strašný typ hudby jménem mamele, kterou hrají zejména bohatí Romové, podobá se to turbofolku a skoro nikomu se to nelíbí. Noua Dreapta toho využila a nechala natisknout plakáty s nějakým sloganem a obrázkem Roma s pistolí u hlavy.
 
Využili nějakým způsobem i zmíněnou italskou aféru?
Udělali další plakátovací kampaň. Vzali fotku údajného pachatele, vytvořili obrázek, na kterém je jakoby za mřížemi a doplnili ho popiskem „Romulus Mailat není etnický Rumun, ale etnický cikán“. Plakáty zaplavily celou Bukurešť. Snažili jsme se je strhávat i během naší demonstrace a mobilizovali jsme spoustu lidí, ale byly prostě všude.
 
Řekla si, že Noua Dreapta zatím funguje jen jako nevládka. Má nějaké spojence na oficiální politické scéně?
To si myslím, že ne. Je zase potřeba vědět, že oni sice mají nějaký vliv, ale jen takový, jako může mít nevládní organizace. Všichni o nich také vědí, že jsou extremisté a odmítají je. Na druhou stranu existuje strana, která má podobnou ideologii. Jmenuje se Strana nové generace a vede ji majitel fotbalového týmu Steaua Bukurešť Gigi Becali. Je velmi nacionalistický a vystupuje proti Romům a homosexuálům.
 
Funguje rumunská Antifa?
Antifa zde prakticky neexistuje. Je sice pár lidí, kteří říkají, že jsou antifa, všechny je znám, ale není to třeba ten německý model, kdy by bojovali v ulicích. Spíše se zapojují do různých sociálních projektů, jsou víc otevření. K zajímavé věci došlo asi týden po listopadové demonstraci, kdy se objevila stránka antifa.ro. Koupili ji ale ultrapravičáci a jejich první zpráva byla cosi ve smyslu Hahaha, byli jste tak hloupí, že jste doménu nekoupili, tak jsme to udělali my. Nyní tam publikují různé vtipné a zesměšňující materiály o různých lidech a celé to inscenují tak, že web vytváří Timur Kačarava a Carlo Giuliani, kteří se vrátili ze záhrobí, aby anarchistům vysvětlili, jak se mýlí.
 
Nakonec se chci ještě vrátit k tvým projektům. Co plánujete dál?
V dubnu se v Rumunsku chystá summit NATO. Pro mě osobně není zas tak důležitý, ale na druhou stranu bych byla ráda, kdyby něco proběhlo. Jisté je, že situace bude napjatější. Jeden z velkých listů už zveřejnil naše jména a napsal, že pokud se něco stane, tak za tím stojíme my. Atmosféra je taková, že nás začnou označovat za teroristy. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Podporují nás lidé z Německa a Španělska, hodně z nich se sem v dubnu chystá.
texty