KORO WEEKLY STANDARD: O Příbrami, klucích z plakátu a táborové disciplíně

Tenhle týden ničím veselej nebyl a to mi pak nejde perex od ruky. Přebít se to dá výčtem: čtěte o demonstracích za Jana Kučeru v Berlíně a Madridu, podívejte se, co tropili neonacisti na Kladně, jak může policie spolupracovat s neonacisty a jaké to je, strávit 48 hodin v převýchovném táboře pro mladistvé delikventy.

Tragickou smrt Jana Kučery, kterého minulý pátek smrtelně pobodal neonacista Jiří Fous, jste určitě zaznamenali všichni. Pro ty, kdo žijí na šťastné planetě, kam nedoléhá hukot ulice, se stačí podívat na stránky Antifa.cz a doplnit si informace.
 
Příbramská vražda se i díky vizuálnímu záznamu bezpečnostní kamery stala předmětem mediálního hypu, chytlavým zbožím, které v minulém týdnu dokázalo zdatně sekundovat Švejnarovi. Natěšení novináři se sjeli i na páteční pohřeb Jana Kučery a přítomný reportér Novy musel v živém vstupu dvakrát opakovat, že se skutečně nic neděje a v Příbrami jen klid. „Jediní, kdo narušovali pietní atmosféru tak byli paradoxně právě novináři a policejní kameramani,“ napsala Antifa. Taková škoda…

TV Nova v skutečně předvedla své žurnalistické kvality: anarchisté se na pohřbu Jana Kučery prý měli spojit s ultrapravicí, aby společně uctili památku zavražděného. Ne, tak to skutečně není a ani nebude. Vražda je výsledkem dlouhodobého působení neonacistického hnutí v ČR a neonacisté žádnou lítost necítí. Spíš naopak.

V médiích se v průběhu celého týdne objevovaly zprávy, že se chystá odveta za Jana Kučeru. Proto bylo na pátečním pohřbu tolik policistů….. K dalšímu násilí se však spíš chystají neonacisté.
Generálku si odbyli při sobotním koncertě v Kladně. A přidala se k nim i policie, která byla tentokrát při potírání antifašistů úspěšnější  než náckové. Koncert se konal pod hlavičkou antifašistické kampaně Good Night White Pride a hráli na něm Pipes n´Pints spolu a antifašističtí Rozpor z Bratislavy. Už před koncertem o sobě nechali náckové slyšet a vyhrožovali útokem. A určitě nešlo o nic náhodného. Rozpor patřili k oblíbeným kapelám Jana Kučery a velmi hlasitě podporují antifašistické aktivity.

Nakonec nezůstalo pouze u slov: kolem půlnoci se skupina neonacistů objevila před klubem, díky tomu v ten okamžik skončil i koncert a publikum se přemístilo do prostoru před vstupními dveřmi, který byl majiteli na řadu policie uzamčen.

Zhruba 50 lidí se tak tlačilo v miniaturním prostoru. Na pokřiky neonacistů odpovídali skandováním a občas letěl i nějaký ten půllitr nebo láhev – který sem přilétl i z druhé strany ulice. Neonacisté však tentokrát neuspěli. Antifašisty „nerozehnali“ oni, ale policie, která byla ten večer připravena v kladenských ulicích. Nácky rozehnala a mezi tlačící se antifašisty a obyčejné návštěvníky klubu hodila dělobuch.

Výsledkem bylo pár popálených rukou a nohou. Někteří také později zjistili, že neonacisté propíchali alespoň nějaké pneumatiky. Události (nejen) posledního týdne ukazují, že policie přitvrzuje a neinstitucionalizované antifašistické aktivity bude potírat víc a častěji.
 
Určitě je pozitivní, že zpráva o smrti Jana Kučery opustila českou kotlinu. Především díky Antifě, která naznala, že na světě zbývá pár analfabetů, kteří neumí česky a základní info přeložila do angličtiny, se mohou s fakty o vraždě seznámit i čtenáři alternativních zpravodajských webů po celém světě. Pro přehled, kde všude se o příbramské vraždě píše, stačí využít google.
 
Ještě pozitivnější ale je, že se někde nespokojili s cut´n´paste solidaritou a kvůli Honzovi vyrazili do ulic. První antifašistická demonstrace se uskutečnila už ve středu v německé Jeně. Padesát anarchistů a skinheads během půl hodiny prošlo centrem města, aby upozornili na příbramskou vraždu. Skandovali hesla jako „Španělsko, Česko, Německo, tyto vraždy vás budou ještě bolet!“ a připomněli tak i smrt antifašistického skinheada Carlose, který byl ubodán v Madridu loni v listopadu.
 
Se vzpomínkou na španělského antifašistu spojili demonstraci za Honzu také v Berlíně, kde se v sobotu sešlo na akci pořádané Red & Anarchist Skinheads Berlin/Brandenburg kolem stovky antifašistů. Je jedno, k jaké skupině patříte, je třeba jasné spojit všechny antifašisty nehledě na subkultury, ke kterým se hlásí, vyzývali pořadatelé k účasti. „Jsme zatraceně naštvaní a smutní, že kvůli nacistickému útoku zase musel zemřít mladý antifašista,“ komentovali český případ.
 
Demonstrace začala ve čtyři odpoledne na nádraží Berlín/Pankow. Stovka účastníků pak nádraží opustila a vydala se na pochod. Rozhodnutí pro bývalou východoberlínskou čtvrť nepadlo náhodně. „Chceme demonstrovat tam, kde se neonacisté mohou cítit jako ryby ve vodě,“ píše se v prohlášení organizátorů. Podle nich se zde mohou ultrapravičáci všech druhů volně scházet a organizovat v rasistické atmosféře podpořené tichým souhlasem místních obyvatel. „Je na čase narušit tento trvalý a z levicového hlediska nepřípustný stav,“ tvrdí.
Fotky z demonstrace (zdroj http://antifabernau.blogsport.de/)
 
Demonstraci za Honzu Kučeru uspořádali v sobotu také Španělé. V Madridu se sešli pod heslem „Rovnost jednota a solidarita“. „Připomínáme, že když byl zavražděn Carlos, antifašistické hnutí v Praze bylo solidární a pořádalo demonstrace. Nyní je řada na nás. Proto jsme svolali demonstraci do Puerta del Sol v Madridu,…abychom vyjádřili solidaritu s Janovou rodinou, jeho soudruhy a přáteli a podpořili antifašistické hnutí v České republice. Demonstraci též věnujeme soudruhu Carlosovi. Očekáváme velkou účast antifašistických skupin a současně vyzýváme k připojení odbory, asociace a autonomní centra,“ vzkazují organizátoři. O výsledcích demonstrace, která začala v Madridu v sobotu v šest odpoledne, se mi bohužel nic zjistit nepodařilo.
 
KLUCI Z PLAKÁTU
U antifašismu ještě zůstáváme. Berlínská policie prodělává slušný skandál, neboť se zdá, že spolupracovala s neonacisty. Kořeny případu sahají do loňského září, kdy policie během Akčního dne proti rasismu zajistila plakát, na kterém jsou fotky čtyřiceti berlínských neonacistických násilníků.
 
Policie začala případ vyšetřovat jako porušení zákona na ochranu osobnosti, který zapovídá publikovat fotografie kohokoli bez jeho svolení. Zvláštní vlastností tohoto zákona ovšem je, že vyšetřování nelze zahájit bez toho, aniž by si sám postižený přímo stěžoval.
 
Řešení bylo nasnadě. Policie se vydala za „kluky z plakátu“ a informovala je o tom, že si mohou oficiálně stěžovat. U toho ale nezůstalo. Když už byli policisté tak aktivní, rovnou neonacistů sdělili celá jména třech lidí, které začala v souvislosti s případem vyšetřovat.
 
Případ, na který si živě stěžovala německá Antifa, se znovu „přihřál“ před zhruba deseti dny, kdy si policie pomocí beranidla zjednala přístup do bytů třech antifašistů na Kreuzbergu. Trojici viní z toho, že v rámci akčního dne vyvěsila na stánku Antifašistické akce plakát se sloganem „Pozor náckové!“. Domovní prohlídka proto měla zajistit důkazy, které by ozřejmily, kdo a kde nechal plakát vytisknout.
 
O prozrazení jmen neonacistům se mezitím začala zajímat i „velká“ média. Články se objevily v TAZ, Neues Deutschland, Berliner Zeitung i v Tagesspiegelu. Kritika vyvrcholila veřejným vystoupením šéfa berlínské policie Dietera Glietsche. Ten přiznal, že razie na Kreuzbergu byla neúspěšná (nic se nenašlo) a zároveň se vyjádřil k policejní spolupráci s neonacisty. Přiznal, že policie v práci s osobními daty obviněných pochybila a řekl, že už se to nebude opakovat. „Nepovažuji takový postup za správný,“ řekl Glietsch.
 
 
935x LŽI
Jen málokdo neví, že vláda amerického prezidenta Bushe lhala voličům před invazí do Iráku v roce 2003. Nebo eufemisticky řečeno „neříkala pravdu“. Minulý týden se objevila zpráva, že „neříkání pravdy“ se dá dobře kvantifikovat. Podařilo se to neziskové organizaci Center for Public Integrity, která došla k závěru, že nepravd bylo celkem 935.
 
Autoři projektu Charles Lewis a Mark Reading-Smith píší v jeho shrnutí: „Prezident George W. Bush a sedm jeho nejvyšších podřízených, včetně viceprezidenta Dicka Cheneyho, poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezzy Riceové a ministra obrany Donalda Rumsfelda, učinilo ve dvou letech následujících po 11. září nejméně 935 chybných prohlášení, která se týkala hrozby, kterou představoval Irák Saddáma Husajna pro národní bezpečnost.“
 
„Nejméně v 532 případech, Bush a jeho spolupracovníci uvedli, že Irák měl zbraně hromadného ničení (anebo se je pokoušel vyrobit či jinak získat), vazby na Al-Kajdu, anebo oboje…Prezident Bush učinil 232 nepravdivých prohlášení o zbraních hromadného ničení a 28 o vazbách na Al-Kajdu. Ministr zahraničí Colin Powell byl druhý s 244 chybnými prohlášeními o zbraních a 10 o Al-Kajdě. Rumsfeld a (tiskový mluvčí) Fleischer měli shodně po 109 chybných vyjádřeních, následuje je Wolfowitz (85), Riceová (56) a Cheney (48),“ rekapitulují autoři.
 
Autoři projektu si všímají dvou věcí: Bush a jeho podřízení měli důvod si myslet, že to, co říkají, se nezakládá na faktech a zadruhé, lži zaznívající z Bílého domu nikdy nebyly předmětem vyšetřování. „Neproběhlo například žádné kongresové vyšetřování, co se v té době dělo v Bushově Bílém domu. Kongres se zaměřil výhradně na kvalitu předválečné práce zpravodajských služeb, ale ne na úsudek, veřejná prohlášení a odpovědnost nejvyšších úředníků,“ tvrdí.
 
NY Times napsaly, že archiv výroků vlastně nenabízí nic překvapivého. Zajímavé ale je, že funguje i jako vyhledávač, který vám po zadání klíčového slova nebo jména hledaného politika vyhodí jeho falešná stanoviska k Iráku. S vyhledávací databází si v případě zájmu můžete hrát zde, nejpodstatnější chybná vyjádření najdete pohromadě tady
 
 
48 HODIN V TÁBOŘE
Na závěr ještě jednou z Německa, kde se v jedné ze spolkových zemí – Hesensku – konají volby do zemského sněmu. To je celkem nudná událost, která by i u západních sousedů vzbudila jen limitovanou pozornost, kdyby ovšem nebyla do předvolební kampaně zatažena značná dávka populismu.
 
Stručný nástin: Dosavadnímu ministerskému předsedovi Hesenska Rolandu Kochovi (Křesťansko-demokratická unie, CDU) začalo téct do bot, když se na něj začala dotahovat konkurenční sociální demokracie (SPD). V předvolebním boji proto vytáhl kontroverzní téma: kriminalitu mládeže (rozuměj mladých přistěhovalců). Kochovi posloužil jako odrazový můstek nedávný případ z Mnichova, kde dvojice opilých mladíků (Turek a Řek) v metru napadla důchodce a brutálně ho zbila. Koch se rázem jal strašit veřejnost a současně ji uspokojovat takovými recepty jako je snížení trestní odpovědnosti a zavedení převýchovných táborů pro „nezvladatelné“ po vzoru přísných amerických Boot-Camps.
 
Na podobnou kartu boje proti „kriminálním přistěhovalcům“ vsadila i bavorská Křesťansko-sociální unie (CSU), která na předvolební plakáty ke komunálním volbám natiskla fotografii z mnichovského incidentu doplněnou o slogan „Žádné strpení se zločinci“. Volby rázem nabývají podoby těch švýcarských, ve kterých hrála prim panensky bílá ovce, vykopávající ze Švýcarska tu zlou, černou.
 
Jestli se politikům vyplatí klesat na úroveň laciného populismu, to se ještě uvidí. Jisté ale je, že se proti Kochovi i bavorské CSU zvedla vlna kritiky. Asi její nejkreativnější ztvárnění pochází opět z Mnichova, kde od čtvrtka do soboty vyrostl na Mariánském náměstí improvizovaný Boot-Camp.
 
„Sadistické fantazie Rolanda Kocha a mnichovské CSU v těchto dnech neznají mezí. Na 48 hodin se bude na mnichovském Mariánském náměstí provozovat to, co pomocí široké kampaně strachu malují na zeď. Doufejme, že naposledy,“ řekl k akci mluvčí pořadatelské skupiny Zmocněnci výchovy Stefan Weidinger.
 
Do improvizovaného tábora bylo už ve čtvrtek navezeno osm „delikventů“, na které čekal náročný program. Budíček v 5:55, poté cvičení, trénink přežití a běhání, to vše za ocelovým plotem a pod dohledem kamer. Večerka v deset.

Podle Weidingera byla akce úspěšná. „Hned ve čtvrtek večer se u tábora zastavovali lidé a diskutovali. Je to pro nás úspěch,“ řekl A-kontra. I v dalších dnech se kolemjdoucí převýchovný tábor zajímali. Dobrovolníci se mohli do táborového programu zapojit, sic jen asi na hodinu denně.  

„Hodně kolemjdoucích je šokováno. ´Nechte ho být!´ nebo ´Chcete znovu postavit Dachau?!´ jsou jen dva příklady celkově emocionálních reakcí,“ říká Weidinger. Jen pár chodců podle něj považovalo zacházení s „delikventy“ za správné a požadovali ještě tvrdší opatření.
 
Táborový život celou dobu probíhal pod dohledem kamery, která přenášela obraz na internet. Bohužel často snímala pouze dlažbu. Na fotky z akce se můžete podívat pod článkem a některá podařená videa najdete tady.
 

KOLABORACE
Pokud vás něco zaujalo, rozradostnilo, naštvalo nebo jinak zjitřilo vaše city, neváhejte napsat na korollary@gmail.com. Za nabídky spolupráce se taky nebudu zlobit.
texty