KORO WEEKLY STANDARD: O newspeaku, terorismu a Chávezovi

Zkrat notebooku zavinil, že jsem ztratil přístup k výrobním prostředkům, a tak KWS scházel dva týdny na úbytě. Jestli se to tak ještě říká. Tenhle týden čtěte o teroristech, kterých může být tolik, kolik si řekneme, o nových nepokojích na předměstí Paříže a o tom, jak Chávez dostal v referendu poprvé přes prsty.

MILITANTE GRUPPE
Německý spolkový soudní dvůr ve středu rozhodl, že takzvaná militante gruppe (mg) není teroristická, ale pouze kriminální skupina. V důsledku toho byli propuštěni z vazby tři její údajní členové, kteří v ní trávili čas už od konce července: Florian L. (35), Oliver R. (35) a Andrej H. (46). Na proces budou čekat na svobodě.

O třech vězněných už A-kontra psala. Policie je zadržela v Brandenburgu, kde se údajně pokoušeli zapálit armádní vozidla. Zatčení připomínalo scénu s akčního filmu.  Policie převlékla Berlíňany do plastových overalů, spoutala je a přes hlavu jim přehodila pytle.

O pár dní později přibyl čtvrtý zatčený. Pro univerzitního sociologa Andreje Holma si policie přišla domů a vrtulníkem ho transportovala ke spolkovému soudu v Karlsruhe. Podle prokurátora byl Holm ideologickým vůdcem militante gruppe, což vyšetřovatelé dokládali poukazem na shodné pasáže v Holmových pracech a v prohlášeních skupiny. Soud ale už v říjnu uznal zatykač za protiprávní a Holma nechal jít.

Rozhodnutí soudu je podstatné proto, že nastavuje hranice policejní šikany. Čtverice byla vyšetřována podle kontroverzního a hodně diskutovaného paragrafu 129a, který zapovídá členství v teroristických organizacích a jejich podporu. Terorismus je v něm ovšem v souladu s legislativou EU definován tak volně, že lze bič terorismu použít téměř na jakéhokoli nepohodlného psa. Podle stejného paragarafu byly vyšetřovány skupiny, které se podílely na organizaci protestů proti zasedání G8 v Heiligendammu.

Soud argumentoval tím, že činnost mg není tak společensky závažná, aby splnila kritéria terorismu. Žhářské činy skupiny mají podle soudu spíše propagandistický efekt, plus obsahují určitý mobilizační potenciál. Nenarušují ale samotné základy státu a nevyvolávají paniku mezi obyvatelstvem.

Militante gruppe je od roku 2001 aktivní zejména v oblasti bývalého východního Německa. Je jí přičítáno kolem třiceti žhářských akcí, při kterých ale nebyl nikdo zraněn. Za oběť obvykle padnou jen majetky (zejména automobily) náležející policii, armádě a dalším úřadům. Ve svých textech formulovala mg antiimperialistickou kritiku kapitalismu, která podle TAZ pochází ze "staré školy". Mg doplňuje kritiku o některá další sociálněpolitická témata.


ANTITERORISTICKÝ NEWSPEAK
Zatímco německý soud vytyčil hranice protiteroristického paragrafu, Robert Weitzel na CommonDreams tvrdí, že ve Spojených státech je trend spíš opačný. Poukazuje přitom na Homegrown Terrorism Prevention Act, který nedávno úspěšně prošel Sněmovnou reprezentantů a míří do Senátu.

Nová právní norma začíná větou s mnohoznačným dovětkem: "ZÁKON - na prevenci domácího terorismu a pro další účely". Co se myslí "dalšími účely"? Podle textu zákona
jde o vypořádání se s nnásilnými aktivitami, které by se zakládaly na sdílené sadě extremistických názorů.

Jak je zákon obecný, tak je zneužitelný. Které soubory postojů a názorů budou extremistické"? Bude za teroristické počínání považována demonstrace, při které dojde ke střetům s policií?

Podle Weitzela lze záměry zákona lépe sledovat, pokud se podíváme na jeho "sponzory". Ve Sněmovně ho prosazovala republikánka Jane Harmonová, která se netají dlouholetou spoluprácí s think-tankem RAND. Ten má blízko k vojensko-zbrojnímu komplexu, odpočátku vznikal s podporou Douglas Aircraft Company. V 80.letech mu předsedal někdejší Bushův ministr obrany Donald Rumsfeld.

RAND očekává, že teroristické nebezpečí na území Spojených státu nepřijde v budoucnu od spících muslimských teroristických buněk, ale od antiglobalistických a radikálních environmentalistických skupiny, které "fungují ve stejném operačním prostředí jako al-Kajda a představují jasné riziko pro soukromé korporátní zájmy, zejména pro rozsáhlý nadnárodní obchod". "Jiné účely" jsou podle Weitzela rázem jasnější.

Možná nejzajímavejší částí Weitzelova textu je ta, kde přirovnává jazyk antiteroristického zákona a mnohoznačné "jiné účely" k orwellovskému newspeaku. Odkazuje přitom do Orwellova textu Politika a anglický jazyk, který o dva roky předchází román 1984.

Určitě zkuste přečíst, my si to v A-kontra dáme za povinnou četbu. Neboť "politický jazyk - a to platí s obměnami o všech politických stranách, od konzervativců po anarchisty - je vytvořen tak, aby v nem lži zněly pravdivě a vražda obdivuhodně, a aby se vyvolalo zdání pevnosti pouhého větru". Říká Orwell.

DÉJA VU
Minulý týden se asi neobjevil článek, který by v souvislosti s aktuálními nepokoji na pařížském předměstí Villiers-de-Bel nezmínil rioty z roku 2005. Obě události určitě mají dost společného. V obou případech byla spouštěcím mechanismem smrt dvou kluků, v obou také došlo ke střetům s policií a zapalování aut (ačkoli v prvním případě v mnohanásobně vyšší míře). Zásadní ale není podobnost v efektech, ale v podmínkách. A ty jsou dnes stejné jako před dvěma lety, protože na francouzských banlieues se nic nezměnilo. Nové střety proto mimojiné svědčí buď o politické ignoraci, nebo o bezradnosti.

Nicolas Sarkozy, o kterém jsme se právě před dvěma lety všichni tak nějak dozvěděli (když označil mládež v ulicích za "špínu, kterou je třeba vymést"), tvrdí, že má pro předměstí Marshallův plán. Nemá se prý jednat o bezúčelné nalévání dalších miliard, ale o cosi více systematického. S jeho představením se čeká na začátek příštího roku, zatím Sarkozyho ministryně pro předměstí Fadela Amaraová objíždí po kraji a sbírá podněty. Zásadním otázkám, jako je řešení nezaměstnanosti, se ale prý vyhýbá.

Se zajímavým pohledem přišel Jungle World, který hodnotil boje na předměstích v souvislosti s aktualní stávkou železničářů, kteří požadovali zachování privilegia časnějšího odchodu do penze. JW píše, že mládež z předměstí by mělo být relativně snadné integrovat, protože přeci neusilují o "jinou kulturu".  Naopak, jejich cílem je získat přístup ke standardnímu konzumnímu zboží. Problém v integraci ale nastává tehdy, když stát při zvyšující produktivitě práce a následně klesající poptávce po práci klade důraz nato, aby zaměstnanci zůstávali v práci déle (jako v případě železničářů). Do systému, kde je málo práce a pracující jsou tlačeni k tomu vykonávat ji co nejdéle, zbývá málo místa pro děti předměstí.


K.O. PRO CHÁVEZE
Posledních osm let šlo pro venezuelského premiéra vše jak na drátkách. Vyhrál co mohl: z deseti referend pro něj dopadla všechna úspěšně, včetně dvou prezidentských voleb. Nyní ale narazil. Venezuelané rozhodli, že ústava z roku 1999, která vznikala pod Chávezovým vedením, se měnit nebude.

Měnit se měla zhruba šestina ústavy, ale šlo o změny zásadní, které by vedly k centralizaci moci. Asi hlavní by bylo otevření možnosti kandidovat na prezidentský úřad v libovolném počtu po sobě následujících volebních období. Chávez by tak mohl zastávat úlohu prezidenta doživotně. I další zásahy byly problematické: prezident by jmenoval starostu Caracasu, dohlížel na centrální banku, kontroloval média, v případě vyhlášení výjimečného stavu nechat lidi zavírat na neomezenou dobu, dojít mělo i k oslabení lokální samosprávy a prvků přímé demokracie (ztížení podmínek pro vyhlášení referenda). Za to chávezovci slibovali snížení pracovní doby z osmi na šest hodin, vzdělání zdarma a lepší sociální zajištění.

Referendum o změně ústavy vyvolalo dosud nevídanou vlnu protestů. Vedle desetitisíců lidí, kteří vyjadřovaly Chávezovy podporu, vyrazily do ulic i stejně početné davy, kterým se zdálo, že prezident pro sebe chce urvat příliš velký kus moci. Většinu z nich tvořili studenti, které prezident odmítá jako bohatou a zpovykanou městskou mládež, ale nesouhlas se změnami v ústavě dala najevo církev. Podstatné je, že reforma začala štěpit i Chávezův tábor. Strana Podemos, která dosud prezidenta podporovala, se postavila proti.

Přestože Latinská Amerika představuje bezesporu svébytné prostředí, ve kterém může centralizace moci mít své opodstatnění, působí Chávezem narýsovaná cesta k "socialismu 21. století" represivně. Z tohoto pohledu lze odmítnutí Leviathana v referendu počítat za pozitivní. To ovšem neznamená, že je nutné přijmout postoj, který prezentovala například MF Dnes ve svém "zpravodajském" článku. Cháveze v něm označuje za vzteklého buldoka, který se přátelí se zeměmi "osy zla" a objímá se s "prototypem krvavého diktátora" Fidelem Castrem. Není třeba vybírat mezi hloupým a hloupějším. K Chávezovi je třeba hledat alternativní postoj, který nebude ani postojem těch, kteří schvalují vše, co se zaštítí levicí, ani postojem MFD, která ztratila schopnost rozlišeného uvažování. 

texty