KORO WEEKLY STANDARD: Jeptišky, zelená citadela a google-umění

Tentokrát se nedostalo na vaše nejmilejší témata - Irák a Naomi Klein. Není ale třeba utíkat s brekem od počítače. Místo toho si přečtěte o demonstracích proti nazi-obchodům v Německu, o tom, jak už hnědí vědí, že v Hundertwasserově domě pro ně koutek není, a o tom, jak pomocí googlu složit z mnoha zdí koncentračních táborů jednu izraelskou.

DOŽIVOTÍ ZA RASOVOU VRAŽDU
Soud v belgických Antverpách se minulý týden odhodlal k bezprecedentnímu rozsudku. Za rasovou vraždu odsoudil k doživotnímu pobytu ve vězení devatenáctiletého Hanse van Themscheho, který zastřelil malijskou chůvu Oulematou Niangadou a poté i její svěřenkyni, dvouletou Lunu Drowart.

K vraždám došlo loni v květnu, přímo v centru Antverp. Van Themsche zastřelil nejprve Afričanku, po ní přišla na řadu (bílá) dvouletá dívka. Útočníka, který stihl ještě postřelit ženu tureckého původu, zastavil až policista, který ho střelil do břicha.

"Vaše jednání bylo slepě násilné, bez respektu k životům ostatních," citovala BBC  soudce Michela Jordense. Devatenáctiletý Themsche při čtení rozsudku údajně nijak nereagoval. Porota už dříve zamítla argument obhajoby, že je mentálně nemocný.

Van Themsche měl k vraždám dobré předpoklady. Pochází totiž z uvědomělé ultrapravicové rodiny. Jeho otec pomáhal zakládat nacionalistickou stranu Vlámský Blok (Vlaams Blok), která se před třemi lety sama rozpustila poté, co Nejvyšší soud rozhodl, že tři z jejích skladebných organizací šíří rasismus a xenofobii. Nahradila ji strana Vlámský zájem (Vlaams Belang), za kterou sedí v parlamentu van Themscheho teta.

NEONACISTI V HUDERTWASSEROVĚ DOMĚ
Minulý týden jsem opomněl trojici demonstrací, které proběhly v jeden den v blízkém Lipsku. Téměř tři tisíce lidí zde demonstrovaly proti nedávno otevřenému Nazi-obchodu. O akcích podrobně informují německá Indymedia.

Hlavní demonstrace začala 3. října ve dvě po poledni na lipském hlavním nádraží a pokračovala pochodem přes město. Na akci dorazilo místo očekávaných tři stovek kolem 2600 aktivistů a pochod se obešel bez střetů s policií.

Podle organizátorů akce - Antify a levicové strany Die Linke - byla akce úspěšná. "Demonstrace je zatím vrcholem našeho protestu, ale tím to nekončí. Přestaneme tehdy, až obchod skutečně zavře. K tomu použijeme všechny prostředky, které máme k dispozici," říká Klara Naumann, mluvčí lipské Antify.

Po skončení hlavní demonstrace proběhly ještě dvě menší akce, při kterých už policie zasahovala. Na Karl-Liebknecht Strasse spontánně demonstrovalo asi 150 příznivců fotbalového družstva Chemie Leipzig, kteří s sebou přinesli antirasistické transparenty.

Demonstrace míří proti čerstvě otevřenému obchodu Tönsberg, který prodává oblečení značky, ve které se neonacisté cítí dobře - Thor Steinar. Provozuje ho firma MediaTex Axela Kopelkeho, který značku Thor Steinar vlastní. Ještě před zahájením provozu před obchodem demonstrovalo zhruba 300-400 antifašistů, kteří zavalili výlohy kamením. Otevření nazi-krámu ale nezabránili.

Další akce přišla minulou středu, kdy asi stovka aktivistů přitáhla před obchod dřevěné palety z blízké stavby a zapálila je. Jak informuje Leipziger Volkszeitung, oheň uhasili zaměstnanci blízkého hotelu a demonstraci rozpustila policie. Ta nyní případ vyšetřuje jako žhářství.

Der Tagesspiegel uvedl, že v Berlíně se s dalším obchodem Tönsberg dokázali vypořádat. Společnost Wohnbaugesellschaft Mitte mu zrušila nájemní smlouvu poté, co dva roky strašil v nákupním centru na Alexandersplatzu.

V Magdeburgu zase končí obchod jménem Narvik, který prodával výhradně oblečení Thor Steinar. Provozoval ho Kopelkeho společník Uwe Meusel, který "má prsty" i v lipském podniku. Katolická společnost sv. Gertrudy Narviku taktéž vypověděla smlouvu. Hnědá špína se tak musí pakovat ze Zelené citadely (židovského) architekta Friedensreicha Hundertwassera.

REICHUV SUPERKAPITALISMUS
Financial Times vydaly recenzi nové knihy Roberta Reicha Supercapitalism. Bývalý ministr práce v Clintonově vládě a současný profesor veřejné správy na univerzitě v Berkeley se v ní ptá, proč kapitalismus v současnosti tolik dominuje a proč je demokracie tak otupená. Jsou tyto trendy spojené?

"Superkapitalismus" je autorův termín pro prostředí zvýšené soutěživosti, inovace a globální integrace. Reich na jednu stranu oceňuje jeho vysokou produktivitu, ale na druhou stranu tvrdí, že "pro občany hledající společné dobro" není tento stav nejpříznivější. Vládne ekonomická nejistota, regulace je oslabená, odbory slábnou a dominantní firmy ustoupily. "Superkapitalismus nahradil demokratický kapitalismus," píše Reich.

Rovnováhu mezi soukromým dobrem (firem) a sociálním dobrem (společnosti) by podle Reicha měla hledat politika, která je ovšem "zkorumpovaná" mocí peněz a trhu. Reich to demonstruje na příkladu lobbystických skupin, které zažívají ve Washingtonu od 70. let velký boom. Na vině je opět superkapitalismus: firmy musí lobbovat, protože bez strategické výhody by ve vyhroceně soutěživém prostředí nepřežily.

Podle Reicha není řešením žádat po firmách, aby se chovaly jako sociálně zodpovědní občané. Firmy nejsou občané a jejich účelem je vydělávat peníze. O způsobech, jak napravit prostředí, ve kterém kapitalismus válcuje demokracii, toho ale bývalý ministr podle Financial Times mnoho neříká. Navrhuje například větší zdanění bohatých nebo snazší zakládání odborů.

Reichovi už vyšlo v Česku několik knih, nejpodstatněji asi Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století a V pasti úspěchu: diagnóza kapitalismu 21. století u nakladatelství Prostor. Osobně si myslím, že tohoto středolevého liberála je dobré číst především jako dobře informovaného analytika US-společnosti a odhlížet od toho, že předmětem jeho diagnózy kapitalismu není ve výsledku kapitalismus sám, ale hledání způsobů, jak otevřít co nejširšímu množství Američanů dveře k bohatství, které kapitalismus vytváří.

ŠVÝCARSKÉ DOZVUKY
V jinak neutrálně-poklidném Švýcarsku doznívají události z minulého víkendu, kdy několik stovek demonstrantů překazilo v Bernu mítink pravicově-populistické strany SVP. Demonstranti převrhli informační stánky lidovců, některé z nich zapálili. Hořela také jedna cateringová dodávka a v ulicích se válčilo s policií. O demonstracích jsem psal v posledním čísle.

Se svojí obhajobou vystoupila v týdnu skupina Černá ovce (schwarzes Schaf), která antirasistickou demonstraci pořádala. Škody podle ní nebyly nijak závratné (několik poničených odpadkových košů a květináčů), násilí vyvolala policie (poté, co na poklidnou blokádu pochodu SVP použila slzný plyn a gumové projektily) a celkově šlo o výraz legitimní občanské neposlušnosti (neboť akce SVP se účastnili i neonacisté).

Lidovecká SVP chce žalovat město Bern o náhradu škody. Podle Neue Zürcher Zeitung to potvrdil předseda strany Gregor Rutz. Strana také podala několik trestních oznámení na neznámého pachatele kvůli poškození cizího majetku, ublížení na zdraví a dalším přečinům.

Z řad policie se mezitím začaly ozývat hlasy, které zásah kritizují. Řadoví policisté si stěžují, že vedení situaci podcenilo, dávalo chybné rozkazy a policistům chybělo kvalitní technické vybavení.

Dlouholetý švýcarský ministr a současný zvláštní poradce OSN pro sport, rozvoj a mír Adolf Ogi řekl v rozhovoru pro SonntagsZeitung, že výtržnosti v Bernu mohou poškodit mezinárodní image Švýcarska. "Je to podobné, jako krach Swissair (z roku 2001 - pozn. red.). Může to mít dopad na naše hospodářství, turismus a průmysl," tvrdí. Osobně bych řekl, že jestli něco Švýcary poškozuje, pak jsou to xenofobní strany se svými rasistickými kampaněmi, než demonstrace, které jim brání.

Trochu z jiného soudku je "pietní" manifestace, kterou minulý týden připravili švýcarští neonacisté. Zhruba 120 ultrapravičáků se položením květin v Hellenbadu pokusilo vytěžit případ pětileté Ylenie, která byla z tohoto místa koncem července unesena a v polovině září byla nalezena mrtvá v lese. Pro podezíravé čtenáře je třeba dodat, že únosce, který spáchal sebevraždu a byl nalezen poblíž, se jmenoval Urs Hans von Aesch a byl bílý jako švýcarský jogurt.

DEMONSTROVAT V BĚLORUSKÝCH PODMÍNKÁCH
Kolem padesáti anarchistů a antifašistů demonstrovalo minulý týden v běloruském Minsku před ruskou ambasádou. Vyjádřili tak svůj názor na pasivitu ruské vlády ve vztahu k fašistům a neonacistům. "Nemůžeme se dívat na to, jak jsou v Rusku kvůli netečnosti vlády stovky lidí zavražděny neonacistickými skupinami. Kolik ještě musí zemřít lidí, aby proti tomu začala ruská vláda něco dělat?" ptali se aktivisté v prohlášení.

Situace s fašisty je v Rusku stále vážnější. Nikdo se už během posledních let nediví útokům na lidi jiné barvy plati, se šikmýma očima nebo jiné národnosti. Na řadu nyní přišli i ti, kteří mají jiný světonázor.

V Rusku už zemřeli čistě kvůli svém politickému přesvědčení čtyři mladíci. Jsou to Timur Kačarava (13.11.2006 Petrohrad – 20let- student a antfašista), Maxim Zgibaj (16.04.2006 Moskva – 19 let- student a antifašista), Stas Korepanov (27.03.2007 Iževsk – 17 let- skejťák), Ilja Borodaenko (21.07.2007 Angarsk- 26 let-ekologický aktivita).

Účastníci akce otevřeli velký plakát s nadpisem “Antifa“ a drželi v čtyři fotky těch, co byli zavražděni během posledních let. Hned po začátku akci fízlové z ambasády zavolali policejní jednotky. Plakát byl zničen, policajti chtěli najít „hlavního“, ale určitě nikdo se nehlásil. Nakonec, celá akce trvala tak přibližně 5 minut a 4 lidé byli zatčeni.

POLSKÁ HEREZE
Minulou středu vešli do budovy kláštera v polské Kazimierzi Dolném pracovníci soudu a policie. Vyvedli odtamtud 62 žen oblečených do šatu jeptišek. Šlo o bývalé sestry z řádu Betanské rodiny, vyloučené z kongregace pro „neposlušnost“. Jedná se o jednu z nejosobitějších afér, které polská veřejnost v posledních letech sledovala.

Otevřený konflikt mezi skupinou jeptišek a katolickou církví začal, když Vatikán odvolal dosavadní abatyši kongregace, Jadwigu Ligockou. Důvodem odvolání byly kontroverzní liturgické praktiky, které provozovala, a zprávy o sexuálním zneužívání sester, k němuž mělo docházet ze strany františkána Romana Komaryczka – osoby, jejíž vliv v řádu Ligocka úsilně podporovala.

Matka Jadwiga šířila informace o svých údajných zjeveních, v nichž se střídaly děsivé obrazy pekla s proroctvími o mimořádné misi, kterou Bůh pověřil ji a řád Betanek. Religionisté a odborníci na nová náboženská hnutí viděli v řádu řízeném Ligockou mnohé společné rysy s principy, na jakých fungují sekty.

Po odvolání abatyše se skupina nejhorlivějších příznivkyň matky Jadwigy (především mladých jeptišek) společně s ní a s páterem Komaryczkem zavřela v kazimierském klášteře a omezila na minimum styky z vnějším světem. Více než dva roky nikdo přesně nevěděl, kolik děvčat se v Kazimierzi skrývalo ani podrobnosti o jejich situaci. Nové představenstvo kongregace různými způsoby usilovalo o znovuzískání kláštera, než se nakonec obrátilo na soud. Ten v létě rozhodl o vyklizení prostorů okupovaných „neposlušnými" sestrami.

Kazimierská kauza se stala podnětem pro media – jednak pro rozbor příčin tohoto fenoménu a motivů konání vzpurných sester, jednak pro „vyrábění“ senzačních informací (např.v červnu bulvární tisk rozpoutal opravdovou bouři kolem – jako nakonec přiznala samotná redakce – falešného dopisu, v němž se jedná z kazimierských jeptišek nepřímo zmiňuje o plánované sebevraždě). Příběh sester betanek posloužil i za námět k divadelní hře a mnoha vtipům.

Středeční vyklizení mělo podle svědků bizarní průběh. Ze začátku mnohé jeptišky reagovaly na zásah policie sprostě a agresivně, některé kladly fyzický odpor. Nakonec však (po zatčení a odvedení policisty abatyše a pátera Komaryczka, který skrýval se v Kazimierzi spolu s betankami)… v klidu nastoupily do připraveného autobusu a mile zamávaly na novináře, kteří sledovali událost.

Ovšem už den potom žurnalisté, zástupci církve i státní zástupce marně hledali kazimierské betanky. Jeptišky – i když zbavené materiálního zázemí – nezměnily svou starou taktiku. Nepřišly k výslechu, odmítly poskytovat jakékoli informace ohledně Ligocké, Komaryczka a svého dvouletého soužití v Kazimierzi. Je tak velice pravděpodobné, že ještě nejsme u konce příběhu o „betanské herezi“.

JUNGLE ANGLE
Jungle World se tento týden věnoval templářského řádu, který byl před 700 lety rozmetán katolickou církví, ale v skromných zbytcích dále přežívá. Co se s řádem stalo? Jaký vztah má ke svoodným zednářům? A jakou roli hraje konspirace v dnešním politickém diskursu? To se ode mě nedozvíte, templáře jsem nechal odpočívat v pokoji.

Thomas von der Osten-Sacken píše o skandálu, který provázel frankfurtský knižní veletrh, letos zaměřený na španělské Katalánsko. Během něj si mohli návštěvníci prohlédnout i fotografii, kterou někteří považují za antisemitskou.

Jde o výtvor Joana Fontcuberty, který vystavoval svou koláž jménem El-Mur. Ta se dostala i do oficiálního katalogu veletrhu. Její problém spočívá v tom, že zobrazuje arabského muže u izraelského betonového plotu. Obraz je ovšem složený z malých fotografii, které Fontcuberta získal vygooglování obrázků po zadání názvů nacistických koncentračních táborů.

"Katalánský umělec tak přirovnává koncentrační tábory, ve kterých zahynulo šest milionů Židů, k plotu, jehož deklarovaným cílem, je dalšímu zabíjení Židů zabránit, a tedy životy chránit, nikoli je ničit," píše Osten-Sacken.

Kurátorka veletrhu Celina Lunsford popřela, že by fotografie byla antisemitská. Má podle ní pouze provokovat k diskusi.

Osten-Sacken uzavírá: "Pokud by Fontcuberta nebyl prostě jen levicový antisemita s notoricky čistým svědomím, pak by mu člověk mohl navrhnout, aby příště tématizoval zdi, které jeho vláda postavila v Ceutě a Mellile na obranu proti uprchlíkům z Afriky. Při pokusu o překonání hranic bylo jen v roce 2005, tedy dlouho předtím, než vznikla El Mur, zastřeleno třináct lidí a tisíce dalších se každý rok utopí u španělského pobřeží při pokusu dostat se do ´pevnosti Evropa´."

Sám bych k tomu jen nehledě na svůj názor na izraelskou zeď dodal, že trávit čas lacinými asociacemi, které jsou při ruce jako první, není prací umělce, ale bulvárního grafika.

Jana Brenner se zabývá stavem analfabetismu v Německu. Hovoří až o čtyřech milionech Němců, kteří neumí dostatečně číst a psát na to, aby si obstarali svoje každodenní potřeby. K nim je ovšem potřeba připočítat další až tři miliony funkčních analfabetů, tedy osob, které umí přečíst a napsat text, ale nedokážou říct, o čem je.

Podle Brenner čelí analfabeti v běžném životě mnohým překážkám. Neumí vyplnit formuláře a i při přečtení dopisu jsou odkázáni na pomoc dalšího člověka. "Analfabeti působí jako hloupí, nebo mentálně postižení," cituje Marii-Luisu Oswald, šéfku společnosti Lesen und Schreiben.

Autorka tvrdí, že zájem na vzdělání analfabetů má v neposlední řadě ekonomická sféra. Studie UNESCO totiž ukazuje, že schopnost populace číst a psát se pozitivně odráží hospodářském růstu.

KOLABORACE
Jestli máte něco na srdci, něco vám tu chybí nebo vás sere, máte tip a tak dál, tak to neváhejte dát najevo na korollary@gmail.com. Taky mi můžete poradit, jak udělat kroužek nad velkym u.
texty