Komentář: Tak nám chtějí zrušit prezidenty...

Dostal jsem odkaz na jednu petici. „Zrušme prezidenty!“ volá už svým názvem a požaduje vyhlášení referenda o změně České republiky v České království, demokratickou konstituční monarchii západoevropského typu. Autory petice jsou členové monarchistické strany Koruna Česká.

Mnozí čtenáři časopisu A-kontra si možná pomyslí, že tím je řečeno vše, co je zapotřebí říci, a klidně lze skončit. Protože správný anarchista by sice také rád prezidenty zrušil – ale stěží jen proto, aby je nahradil Králi, Cary, Šáhy, Sultány, Tyrly a podobnými živočichy. Nicméně tolik zase nespěchejme; některé pasáže totiž přece jen stojí za to, aby jim byla věnována chvilka pozornosti.

S některými z tvrzení lze dokonce souhlasit. Prezident, volený „nikoli ovšem námi občany, nýbrž zástupci parlamentních stran, tedy v nejednom případě vykonavateli vůle mocenských ekonomicko-politických klanů“ asi opravdu „není prezidentem z vůle lidu, ale výslednicí politického handlu.“

Jiné pasáže mohou být zajímavé aspoň jako ilustrace toho, jak mohou vypadat myšlenkové pochody některých našich spoluobčanů. Dozvíme se například to, že skutečná hlava státu „musí být důsledně nadstranická i absolutně nezávislá na mocenských skupinách a zájmových lobby, jakkoliv ekonomicky silných - volba představiteli těchto skupin v zastupitelských orgánech tudíž nepřichází v úvahu. Nemůže být volena ani přímo lidem, neboť prospěch státu a národa je mnohdy v rozporu s pomíjivými veřejnými náladami, jež lze navíc až příliš snadno ovlivňovat pomocí médií. Nemůže být tedy vůbec volena“. Tučná zvýraznění pocházejí od autorů petice.

Proč ale v tom případě autoři petice požadují referendum o změně na demokratickou konstituční a ne rovnou absolutistickou monarchii? Což snad v parlamentních volbách nelze ovlivňovat voliče (a voličky) „pomíjivými veřejnými náladami“ a „médii“? (Z toho, co na téma manipulovatelnosti voleb napsaly anarchistické tiskoviny za poslední dvě stovky let, by se dala sestavit opravdu objemná bichle, i když její obsah by častým opakováním některých myšlenek asi poněkud připomínal Haré Kršna mahámantru.)

Tuto myšlenku navozují i některé další pasáže, například ta, že skutečná hlava státu „musí být skutečným profesionálem na své poslání připravovaným od kolébky, všestranně, zejména jazykově, diplomaticky, politicky a vojensky vzdělaným.“

Proč? Prostě proto, že pokud má panovník tyto pečlivě pěstované schopnosti opravdu využít, bude se tak zákonitě dít na úkor pravomocí buď volených orgánů, nebo řadových občanů nebo obojích; tedy na úkor demokracie. Naopak panovník co do pravomocí postavený víceméně do role nadstandardně placeného kladeče věnců si může v pohodě vystačit se dvěma či třemi třídami pomocné školy. Či, máme-li to přeložit do modernější terminologie, základní školy speciální, eventuálně základní školy praktické.

A pokud by někdo měl dědit zrovna takové poslání, poněkud by to připomínalo osudy těch, kdo se za minulého režimu nezmohli na kloudnější profesní růst jen kvůli nepříznivému kádrovému profilu svých předků. Svým způsobem je to klec, jakkoli to může být klec opravdu zlatá.

A konečně lze v textu nalézt pasáže, které lze poměrně snadno zpochybnit. Sice může být pravda to, že prezidenti „i když ze své politické strany po zvolení do prezidentského úřadu formálně vystoupí,“ … „převážná část veřejnosti je nikdy nepřestane vnímat jako reprezentanty určitého vyhraněného politického názoru – tedy stranicky.“ Snadno zpochybnitelná je však hned následující věta: „Nic takového ovšem v žádném případě neplatí o králi.“

Opravdu v žádném případě? On snad král (nebo ona snad královna) nemá právo na své vlastní názory? Nebo na jejich projevování? Nebude i on (ona) některé části společnosti stranit? A nemusí jít nutně jen o sympatie k té či oné politické straně. Například dynastie Habsburků (a také Habsburkyň a Habsburčat) chovala nadstandardní sympatie k Římskokatolické církvi, což se po roce 1620 ukázalo být pro značnou část obyvatelstva Zemí Koruny české fatální.

 
Má něco společného Ne základnám“ a Zrušme prezidenty?

V souvislosti s peticí „Zrušme prezidenty!“ mě ovšem napadá ještě jeden úhel pohledu. Nakolik je vlastně podobná například petici za referendum o umístění americké vojenské základny na českém území? Podobnost je v tom, že obě petice požadují nikoli obecný zákon o referendu, nýbrž referendum v jedné konkrétní otázce. V obou případech autoři petice dávají najevo, jaký výsledek takto prosazeného referenda by přivítali.

Drobné „systémové“ odlišnosti však zde přece jen jsou. Referendum o americké základně natolik nesnese odkladu, že nelze čekat, až se parlament rozhoupe k přijetí zákona o obecném referendu. Zatímco s monarchií není proč spěchat a klidně by šlo místo toho prosazovat obecné referendum, které by později šlo k takovému účelu použít. Autoři petice za referendum o radaru se snaží poskytovat o předmětu svého zájmu co nejvíce informací. Autoři petice za referendum o monarchii v textu přímo píšou toto: „Naše prohlášení nechce vyzdvihovat žádnou konkrétní osobu či rod panovníka, ani jeho případná legitimní či jiná práva k převzetí trůnu.“ Takže je možné, že případné referendum o vyhlášení monarchie by bylo přímo ukázkovým nákupem zajíce v pytli. Na webu Koruny České sice lze poměrně snadno vyčíst, koho by většina členů strany ráda na trůnu viděla, avšak na internetových stránkách petice odkaz na uvedenou partaj chybí. Iniciativa Ne základnám se podobným tajnůstkářstvím nevyznačuje.

Jsem si vědom, že některé lidi může královský majestát svým způsobem fascinovat. Například známý nonkonformní kněz Ivan Odilo Štampach se ve své knize Čaroděj dříme v každém z nás označil za „přesvědčeného roajalistu“, i když ke straně zvané Koruna Česká asi jinak nikdy netíhl. Básník Odilo Strdický za Strdic bývá někdy považován za pozoruhodného křížence monarchisty a anarchisty. Někteří mohou být z nepřítomnosti krále přímo nešťastní. Ano, svým způsobem to chápu, a tak si říkám: což třeba najít nějaké kompromisní řešení? Nechť ti, kterým to dělá dobře, si vyhlásí svého krále, ať se mu třeba, hezky korunkou českou ke korunce české, složí na nějaké důstojné sídlo, kde by mohl být zřízen trůnní sál, pořádány audience a tak podobně. Při splnění dvou podmínek:

Monarchisté (ani monarchistky či monarchisťata) nebudou do panování nutit nikoho, kdo s takovým posláním nebude souhlasit, byť by byl potomkem sebevěhlasnějšího královského rodu.

Budou si svého panovníka financovat, hýčkat a adorovat sami a nebudou k tomu nutit ty, kdo o nějaké krále nad sebou ani v nejmenším nestojí.

Před jednou věcí bych však autory petice opravdu důrazně varoval: aby se nesnažili prosadit to, že jejich panovník by měl být „živou vlajkou země“, jak se v textu petice mimo jiné také píše. Mám totiž vážné obavy, že Jeho Veličenstvo pověšené na vlajkový stožár by nepřežilo ani o minutu déle než Jeho Veličenstvo pověšené třeba na lucernu veřejného osvětlení či nad vchodem do veřejného domu.

Miloš Hlávka
 
Zdroje:
 
a-kontra
texty