Jak s námi zacvičila policie i média: AntiNATO protesty v Bukurešti z pera českého účastníka

Konvergenční centrum BukurešťBukurešť hostila začátkem dubna největší a nejnákladnější summit v historii NATO. Bezdomovci byli vyhnáni z kanálů, potulní psi (kterých je v Rumunsku opravdu spousta) byli odchytáváni a ve městě operovalo 27 000! policistů, vojáků a odstřelovačů. Náklady na pořádání tohoto setkání „důležitých lidí" se pohybovaly v milionech dolarů.

Měsíc (ne-li více) zastrašovala média Rumuny a Rumunky tím, že na akci přijedou násilní anarchisté z Německa a ve městě bude peklo. Spousta lidí dostala na dobu summitu speciální prázdniny či dovolené. Aktivisté a aktivistky z Rumunska byli zastrašováni policií, aby se protestů neúčastnili. Telefonáty, předvolání na služebny nebo návštěvy u rodičů nebyly ničím neobvyklým.

Obrázek dobré mezinárodní akce se ale pár dní před summitem pokazil, když byla na jedné silnici sražena 21letá studentka Tatiana. Co s tím má NATO společného? V tu dobu měla městem projet zkušební kolona aut, což obnášelo značná dopravní omezení. Přítomní policisté řekli lidem snažícím se pomoci, že mají Tatianu nechat ležet a počkat na sanitku. Ta přijela pozdě a Tatiana následkem zranění zemřela. Zdá se, že zkušební kolona je v zájmu národní bezpečnosti důležitější než lidský život.

V tu dobu už se do Bukurešti začali sjíždět protestující. Spousta nedorazila, jelikož byli zadrženi na hranicích, často bez reálného důvodu, pouze na základě nevhodného letáčku, účesu či oblečení. Policie se snažila "potencionálním teroristům" co nejvíce znepříjemnit situaci. Jeden autobus pronásledovala od hranic až do Bukurešti, na ulici zadržovala lidi, kteří šli pro pivo nebo měli na zádech „moc velký batoh". Tajná policie pronásledovala i několik žen, které vyrazily do města s taškami a tričky popsanými texty proti NATO. To se podepsalo i na situaci v pronajatém prostoru, kde měl probíhat antisummit - hale v jedné fabrice poblíž metra Timur Noi. Měli jsme víc starostí o to, kde je kdo zadržený, než o program. Proběhlo několik schůzí, na kterých se vyjasnila (relativně) pravidla prostoru, program a vztah k médiím. Obavy byly spíše z toho, že někdo přijde v hodinách, kdy lidé spí, a něco ukradne.

Další den okolo druhé odpoledne se ale stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Policie zablokovala vchod do továrny a nechtěla pustit nikoho dovnitř ani ven. Brzy na to dorazili novináři, a tak se účastníci a účastnice připravili na hromadný odchod ke vchodu továrny ukázat se médiím. Údajným důvodem mělo být, že je místo obsazeno nelegálně (jeden ze šéfů fabriky tam protestující opravdu nechtěl, smlouvu však organizátoři antiNATO protestů měli).

Po pár minutách už to ale nebylo nic platné. Zakuklení muži v černém (Jandarmeria, něco mezi policií a armádou) vyrazili dveře - bez přítomnosti médií si s námi dělali, co chtěli. Kopy a údery pěstmi či obušky docela bolely. Donutili nás lehnout si na zem, nedržet jeden druhého a nekoukat se, co dělají ostatním. Kdo zvednul hlavu, aby se podíval na druhou stranu, kde se ozýval křik, byl kopnut do hlavy apod. Někteří měli problémy s dýcháním plynu, nicméně doprošovat se vody by asi bylo marné. Až když jsme leželi na zemi spoutaní řezajícími plastikovými pouty, přišel policejní kameraman. Potom nás postupně odváděli po schodech dolů do již přistavené dodávky.

Mlácení pokračovalo na schodech i v dodávce, tedy všude tam, kde nebyla média. Nakonec nás rozvezli po různých policejních stanicích v Bukurešti. Byl jsem zadržen se soudruhem z Moldávie, který byl zmlácen asi nejbrutálněji, protože si dovolil se zakuklenci diskutovat. Jemu jedinému také nasadili železná pouta, utáhli je a ztratili klíčky. Na policejní stanici okolo něj běhalo asi deset policistů a pilkou je přeřezávali. Jeho ruce byly úplně zelené.

Na stanici nám policisté řekli, že se musíme nechat vyfotit a dát jim otisky prstů. Jelikož jsme na schůzkách řešili, co policie smí a co nesmí, dost z nás otisky odmítlo. Policie nás pak už nenutila, ačkoli předtím říkala, že je to naše povinnost. Vyfotografovat se dali skoro úplně všichni. Bylo to jedno, policie už nás stejně měla všechny nahrané na kamerách. Dále jsme museli podepsat dokumenty o tom, co jsme u sebe měli za věci a že jsme byli na identifikaci. Jako důvod našeho zadržení nám bylo sděleno, že jeden z nás měl zmlátit nějakého člověka v hale. Na onoho člověka jsme čekali většinu času našeho pobytu. Když přišel, tak samozřejmě nikoho nepoznal. Všichni jsme věděli, že to byla jen záminka k našemu zmlácení a zadržení. Po asi pěti hodinách na policejní stanici, kde nám bylo dovoleno dokonce i kouřit či telefonovat, nás konečně po jednom pustili vedlejším východem. Před hlavním vchodem už totiž bylo spousty dalších lidí i propuštění z jiných stanic a ředitel věznice nechtěl rozruch.

Další den se šlo před nemocnici, kde se stálo s transparenty před médii. Dle mého názoru to nebyla pozitivní akce směrem vpřed, ale upoutávání pozornosti médií na předešlý den bez přínosu nových myšlenek. Neřekli jsme ani, jaké jsou naše důvody protestu. Nicméně večer se v hale konalo promítání, diskuze o NATO a minikoncert one-man-show. Po hale se najednou pohybovaly spousty novinářů, ale většině lidí už to bylo jedno, jelikož naše obličeje byly už snad ve všech médiích z předešlého dne.

V závěrečný den antiNATOprotestů šlo několik lidí do kanceláře právníků podat oficiálně žalobu, několik lidí zůstalo v hale a asi dvacítka šla před českou ambasádu. Za zmínku stojí asi jen akce před ambasádou. Napřed jsme dlouho čekali na média jakožto ochranu před policejními obušky, a potom jsme vyrazili. Přidalo se k nám několik dalších lidí na ulici. Z celé skupiny byl pouze jeden člověk, který uměl rumunsky a to byl jeden, s prominutím, alkopunk, který se k nám přidal. Zde nastává prostor pro polemiku, zda bylo to či ono dobře či špatně, nicméně máme zkušenosti pro příští akce. Když jsme přišli před ambasádu, začínaly se tam sjíždět spousty policistů a jandarmerie,stejně tak ale i novinářů. Napřed mi policie znemožnila mluvit s „mým" (českým) velvyslancem a legitimovala mě. Na vrata naproti budově jsme chtěli zavěsit transparent vyjadřující nesouhlas se základnami v Česku, Polsku i kdekoli jinde. Ten nám okamžitě začala brát jandarmerie.

Onen rumunský alkopunk jim začal nadávat a strkat se s nimi. Němečtí účastníci se ho snažili zklidnit, nicméně přitáhl hlavní pozornost médií. Situace byla napjatá, jelikož demonstrace byla

samozřejmě nenahlášená, a tudíž nezákonná, a tak někteří z naší skupiny chtěli místo co nejrychleji opustit. Čekalo se na televizi, abychom mohli udělat krátké interview a zmizet, nicméně mezi námi převažoval zmatek.

Po interview jsme se snažili skutečně místo opustit, ale média s námi nešla - zůstala s oním alkopunkem, který se vztekal, až dostal pokutu. Šli jsme pryč, ale opravdu jsme se báli, že nás policie zadrží někde, kde nebudou média. Naštěstí jsme se dostali do haly. Někdo ještě po cestě rozdával letáčky. Večer se konal ještě koncert a potom přišel planý poplach, že se nás chystají napadnout náckové.

Další den, když už nebyla žádná akce, jsme se snažili relaxovat a více si popovídat. Nicméně většina lidí v průběhu dne odjela. Navečer se vyklidila hala a hromadně jsme se rozloučili. Z celé akce máme nové známosti, nezapomenutelné zážitky a doufejme i spoustu nových zkušeností.

Smash the NATO! Solidarity is our weapon!

Krtek
 
a-kontra
texty
ročník
číslo