Infikovat oběh města

Takhle by vypadalo město pod nadvládaou writerůSe jménem Vladimír518 se musel setkat každý, kdo aspoň letmo zavadil o městkou hiphopovou a graffiti kulturu. Ve třinácti se začal se sprejem v ruce seznamovat se zdmi Prahy a rapovat s PSH. Před měsícem pokřtil obrazovou knihu 2666 Praha Odyssey, která městu nedává vydechnout a graffiti vidí na každém rohu. Založil label BiggBoss se sloganem „každý člověk je synem svého díla“ a připravuje publikaci o metru. O městě přemýšlí jako o organismu a jde mu hlavně o to, aby se věci hnuly dopředu.
 

Pojďme rovnou k tomu, co je novýho. Chystáš knihu o metru, o co se jedná?
Bude to obrazová publikace o systémech metra ve východní Evropě. Je tam Bukurešť, Budapešť a hlavně Rusko, kde je metro v každém větším městě. Chci dát dohromady fotografickou antologii designu metra od 60. do 90. let, kterej postupně mizí a jde do hajzlu.

Přitažlivost metra je jasná, je to městská klasika. Ale přesto proč si šáhnul právě po něm?

Prolíná se v tom x momentů, který mě zajímaj, a všechno se to větví od graffiti. Metro je krevní oběh města, do kterýho jsem se tisíckrát proboural, proběhal tunely a proseděl miliony dnů čekáním na to, až přijede panel z depa. Znám ten svět tak dobře, že jsem si k němu vytvořil silnej vztah. Baví mě architektura a zároveň je to i divadelně šílený. Všude tlumený světlo a stavby, co ztělesňujou architektovu představu o budoucnosti. Serou mě necitlivý zásahy, kterýma se to dostává tam, kam by se to dostávat nemělo. Proto o tom dávám dohromady knihu.

Město jako organismus
 

Mě jde o to pochopit, jak vnímáš město jako člověk, kterej na něj jen nekouká, ani ho neplánuje z radnice, ale pracuje s ním přímo na ulici. Řekl jsi, že metro je krevní oběh města...
Tak to určitě vnímám. Město je organismus a dopravn
í systém jeho krevní oběh. Metro cirkuluje po celým městě a když mu vstříkneš svoje jméno, tak ho chvíli nese. To má hroznou energii. Všechno to až příliš připomíná cévy a chování lidí až příliš připomíná molekuly. Když třeba jedeš po dálnici k Jižnímu městu a vidíš jen ty dvě tepny, který svítí červenými body v jednom směru a bílými v druhým, tak je zřejmý, že je město to nějakým způsobem živý.

Je ta cirkulace po celým městě hlavní důvod, proč malovat na metro?
Jasně. Svoje jméno vstříkneš přímo do oběhu. Některý lidijsou v určitým věku zacyklený třeba jen na pár stanicích. Nedostanou se nikam a jezd
í jen do práce a domů. Ty ale můžeš poslat svoje jméno na druhej konec města a tím to infikovat i tam. Na začátku o tom takhle vůbec nepřemýšlíš. Sám jsem začal dělat metro, protože to patřilo ke graffiti. Metro je graffiti kult. Dalo by se to přirovnat k určitému kódu, je to něco jako telefonní číslo: Vezmi do ruky sprej a jdi na metro. Víc na první pohled nevidíš, nepřemýšlíš o tom a prostě to uděláš. Metro je nejvíc, to je ta věta, která tě motivuje. Zbytek ti začne docházet až později, když přichází věci, které jsi nečekal, že přijdou, ale ony přijdou.
 

Graffiti je podle tebe infikování krevního oběhu města. Přirovnal bys to třeba k internetovýmu hackingu?
Určitě, graffiti je hacking. V internet hodně věřím. Ve vlastní webové stránky a internetové televizní stanice, které vzniknou. Opakuju ale, že lidi, co jdou do graffiti naplno, o tom takhle vůbec přemýšlet nemusej. Víš co, můžeme o tom filozofovat, jak chceme, ale ty kluci na ulici jsou hodně easy. Obyčejný zevláci, něco mezi discoboys a pankáčema. Chodíš oblíkanej jako diskouš, ale jsi ortodoxní magor. Je to normální mix, 21. století. Malujou svoje jméno, baví se a někdo o tom přemýšlí víc, někdo míň. Na tom ale nezáleží, protože všichni se každopádně podílí na něčem, co přesahuje každýho z nich.

Někomu stačí se na město dívat. Co vedlo tebe k tomu do něj i zasahovat?
Potřebu zasahovat do věcí měli lidí vždycky. Každ
á generace se ale nachází v jinejch podmínkách, a tak to dělá jinak. My jsme se narodili tady, v 70., 80. letech. Když mně bylo třináct a začal jsem malovat, tak mě město hodně sralo. Tuny prachu na barácích, to bylo šílený období. Když jsem uviděl kus graffiti z Německa, tak to na mě zapůsobilo jak maják. Najednou jsi viděl tyrkysovou barvu uprostřed šedejch baráků. Bylo to, jako kdyby mi někdo nahodil udici s háčkem a já po něm šel. Pro určitý typy lidí je prostě nevyhnutelný něco dělat a pro nás se sešly okolnosti tak, že to je graffiti.
 
 
Přehodnocení hodnot

Říkáš, že graffiti přesahuje každýho z lidí, co do něj jdou. Co tím přesně myslíš?
Podstatný je, že jsou tady lidi, který nejdou jako ovce a prověřujou samotný základy, jako je princip majetku nebo princip svobody. Lidi si musej všechny hodnoty vyřešit sami v sobě a je hrozně důležitý, aby to dělali. My, kdo pocházíme z ateistickejch rodin, jsme vyrůstali v takový bezmeznosti a neohraničitelnosti. Rozbíjeli jsme byty a okrádali writery, ale tím, že si na zlo šáhneš, se můžeš později rozhodnout. Proto je graffiti dobrá škola pro život. Mládež nemůže jen slepě plnit, co říkají rodiče, protože jakkoli jim můžeš důvěřovat, jejich normy tady nejsou napořád a musej se neustále měnit. Graffiti je v tomhle velkej impuls pro společnost. X-krát jsem sice pochyboval, jestli nejsme úplný zmrdi, když jsme šli depem, kde bylo padesát čistejch vagónů a my je zmrskali tagama, ale je to v pohodě. Když vidím, jak z toho společnost zpětně čerpá, jak je to stokrát zprofanovaný a vykradený, objevilo se to ve všech reklamách, všechno mladý umění to používá. Patnáct let přebíráme vládu nad městem a nad společností… Graffiti ještě ukáže, proč je tady. K tomu je ale potřeba m
ít odstup a to bude chvíli trvat.
 
U graffiti se ale zrovna nezdá, že by neslo nový hodnoty...Je sice pravda, že třeba politický hesla se objevujou minimálně, ale to souvisí s tím, že graffiti reaguje na konkrétní podmínky. V Iráku nikdo nebude psát svoje jméno, ale politický heslo. V Evropě je blahobyt, žádný existenční problémy a tak můžeš maximálně psát „Nejezte zvířata“ nebo „Stop autům“. Graffiti se jednoduše přizpůsobuje situaci. Místo hesla píšeš na zeď svoje jméno a tvoje ego je de facto idea graffiti. Na druhou stranu, graffiti piece je jen špička ledovce. Na zdi uvidíš jméno, třeba „Bior“, ale nic víc se z toho nedočteš. Musíš začít číst mezi řádky, abys pochopil postoje lidí, co to dělaj a obsah zjistíš, až když se s nima bavíš. Ideovej program graffiti je spíš zakódovanej v lifefstylu lidí, než že by sis ho mohl přečíst na zdi.
 
Je potřeba dělat čistý věci
 

Pouliční kultura se mi vždycky zdála rozpolcená. Na jednu stranu roste z nespokojenosti s prostředím a přetváří ho, ale taky je to oslava města tak, jak je Jižák, beton, periferie...
Kritika je prvoplánová a rychle vyčpí. Mě město sralo a cítil jsem se v něm blbě, ale graffiti mi umožnilo se s ním vyrovnat, osvojit si ho a milovat ho v jeho skutečný podobě. Spousta lidí utíká a žije jenom v jedný čtvrti a jinam nechodí, ale ty Prahu poznáš v té nejtvrdší špíně a naučíš se ji brát, jak je a mít ji rád. V tom je velký osvobození a odměna. Jiná v graffiti nepřichází. Graffiti je v tomhle smyslu vlastně cesta k městu. Jdeš tak dlouho proti němu, až se s ním identifikuješ a začneš vidět poetiku šedi. Pochopíš, že všechno je svým způsobem pěkný a zajímavý. Co mně vadí je model cesty z města, kdy lidi odcházejí na vesnici pěstovat kozy. Já jim to sice přeju, ale nemůžou to dělat všichni.

 
Proč? Máš něco proti přírodě?
Ne, to vůbec ne. Jsem rád, když se mi občas podaří vyjet z Prahy. Mým snem je dělat graffiti v džungli, kde narazím na betonovou zeď. Nevn
ímám to ale jako návrat do minulosti, ale jako cestu do budoucnosti. Je to jako utopistická scifi, předobraz harmonický civilizace, ve které panuje zdraví a klid. To je můj ideál a je zřejmý, že město se buď zacyklí do přírody, anebo chcípne. Odcházet ale na vesnici právě teď mi přijde jako strkat hlavu do písku.
 

Z tropů zpátky do města. Říkal jsi, že ti vadí necitlivý zásahy do metra. Jak se vypořádáváš s proměnama města tak, jak přišly po listopadu ´89?
Něco je dobře, něco špatně. Je mi líto, že se popírá paměť architektury a metra. Nectí se kvalita. Kvalitní baráky se bouraj a lepší věci se nahrazujou horšíma. Všichni si myslej, že architektura 70. a 80. let je pomník socialismu, ale to je totální píčovina. Problémů je ale milion. Všude jsou herny. Kapitalismus, kterej sem vtrhl, je jen taková divná kulisa. V českém podání je to směšný. Když porovnáš Prahu a Berlín nebo Londýn, tak je to něco úplně jinýho. Tady jsou všichni vyplácaný z toho, že jsou v obchoďáku. Zatím je to blbý a hloupý a věřím, že když přijede někdo z Londýna, tak se musí smát, jak si tu lidi hrajou na západ. Momentální stav je schizofrenní, úroveň myšlení nízká a věci se nehejbou. Je to takový postprůserový. Lidi dělají věci, na který nemaj a to se děje pořád. Myslel jsem třeba, že dvacet let po revoluci by mohla být Česká televize na úrovni BBC. Ale je to pořád stejnej průser, protože tam někdo sedí u koryta a nikoho k němu nepustí. Reálná kultura, reálné podhoubí, neexistuje, anebo je rozpadlé, slabé a roztříštěné.

 

To je hodně skeptickej pohled...
Jo, je ve mně velká nasranost . Na druhou stranu nějaký opěrný bod mít musím, abych mohl dělat, co dělám. Je zřejmý, že nová situace je nastartovaná mašinerie a bylo by naivní si myslet, že ji zastavíš. Taky je to ale pohyb, se kterým se musíme nějak vyrovnat, aby nás nepřeválcoval. A to nebude prdel. Teď je podstatný, aby vyrůstali čistý lidi, který dělaj čistý věci a pak ten organismus bude žít. Prostředí to zatím nepodporuje, ale pořád jsem optimista a věřím, že se chleba láme správným směrem. Zdá se mi třeba, že většina lidí kolem mně, ať už se orientují kamkoli, přemýšlí lepším způsobem. Třeba ekologie začíná být u mladejch běžnou součástí věcí.

 
Mluvíš o čistých věcech. Co si pod tím představit?
Čistá věc vzniká z určitý nutnosti jednání, kdy děláš jen to, co musíš a čemu věříš, a to je jediný měřítko. Tahle věc se u nás po listopadu vytratila. Dobrej příklad je Vít Olmer. Jeho předrevoluční filmy mi přijdou hodně dobrý a na svou dobu průlomový, ale tenhle člověk natočil po revoluci jenom pár sraček a nechápeš, co se stalo. A tohle se stalo hodně lidem, celý generaci. Celý organismus společnosti se učí znova a mladý lidi musí najít novou motivaci, jak dělat čistý věci a proč.
 
 
Graffiti bez definice
 
Zpátky ke graffiti a metru. Zdá se mi, že přišel útlum. Posprejovaný metro už jsem neviděl, ani nepamatuju...
Jo, metro začalo jednoduše, pak to šlo hůř a dnes je to jak James Bond. Musíš se vyznat v čidlech, kamerách, vědět, jak můžeš kde dlouho zůstat. Potřebuješ hodně zkušeností a informací. Společnost si postupně vytvořila mechanismy, jak se graffiti bránit. Pamatuju si, jak jsem na začátku 90. let viděl záběry, kde writeři chodili přes den po metru, říkali lidem „pardon“, aby trochu uhnuli, a malovali na metro. Tak takhle už to nefunguje. Když dnes v metru Rusáci někoho okrádají, tak sice všichni koukaj do novin, ale jakmile malý dítě vyndá sprej, tak ho hned někdo chytí a odvede na fízlárnu.
 

Nedávno se v novinách objevila kauza, kdy současnej předseda lidovců Čunek přestěhoval cikány do unimobuněk s antivandal úpravou. Nehořlavý chodby, omyvatelný stěny. Říkal jsem si, jestli to není model pro celý město. Někdo umře, ale za půl hodiny už jezdí auta, někdo pomaluje metro, ale za hodinu umytá souprava vyráží na trať. Jak to vidíš ty?
Takhle město určitě fungovat bude. Je to nastartovanej model údržby města a systému. Na jednu stranu si myslím, že to sice není dobře pro graffiti, ale pro celek to dobře je. Společnost by totiž bez obranných mechanismů nefungovala. Nastalo by velký šílenství. Ono se to nezdá, ale síla writerů hodně narostla a vandalismus se posílil. Ze začátku třeba vůbec neexistovalo rytí do oken. Přijeli ale kluci z Berlína a měli v ruce brousky na vrtačku. My z toho byli mrtvý a během roku jsme zryli všechny okna. Nebo přišly fixy, se kterýma když píšeš na okno, tak je to jako žíravina, kterou nesundáš a okno můžeš vyměnit, což ale nemá smysl. Takže s obrannými mechanismy města nastává určitá rovnováha, která mě zajímá. Na druhou stranu si myslím, že věci, který se vymknou systému údržby, tady budou pořád.

 

Víc než graffiti se objevujou formy streetartu, který akceptujou logiku údržby. Samolepky, polystyreny, všechno jsou to snadno odstranitelný věci, co nezanechávaj stopu. Je to pro tebe problém?
Zaprvý si myslím, že graffiti jako psaní jména, což je to, co jsem v tom vždycky hledal, je překonaný a vyvíjí se někam dál. Vůbec mi to nevadí, pouze se přelévá do jiných forem. Myslím, že přijde prostorový, nebo světelný graffiti, hologramový graffiti a já nevim jaký ještě. Svým způsobem je to dobře, že nový formy nepůsobí jako žíravina. Graffiti se integruje do systému. Vadí mi ale jeho používání v reklamách, snaha o snadný znásilnění a následný odkopnutí, tak jako se to stalo mnoha jiným fenoménům v minulosti. Chápu to sice jako přirozenej proces, kdy se graffiti prostě přizpůsobuje podmínkám a společnost graffiti, ale věc samotná nesmí umřít. Mě zajímá reálnost věci a pokud bude zhmotněná tím, ze parta dělá hologramový graffiti, tak je to v pořádku.

Není ale snaha o trvalou stopu něco, co ke graffiti vyloženě patří, něco jako podstata graffiti ?
Rytí do skla určitě pojede paralelně s novýma formama, ale o trvalost v graffiti nejde. Teď je to tak, že maluješ a uděláš věc, přetřeš jí a uděláš další, přetřeš, uděláš další, takhle to uděláš čtyřikrát a jdeš pryč. Sereš na to, aby něco zůstávalo. Většina z nás dělá věci tak, že je udělá, vyfotí je a je jedno, co se s tím stane. Prostě vlezeš do depa. Chceš metro udělat, i když víš, že vůbec nevyjede. Je to úplně jedno a jediný, o co jde, je pravda momentální situace. Vůbec celá síla graffiti spočívá v tom, že může být absolutně čímkoli. Existujou sice nějaký klasický momenty platný kdekoli a kdykoli, jako že jdeš se svojí crew, uděláte vagón, čekáš na něj a víš, že ve 14:30 pojede po mostě a on fakt přijede, ale na definice sereš. Pokud začneme graffiti definovat, tak se zastaví a stane se z něj učebnicový heslo. Graffiti se ale zastavit nedá. Bude neustále mutovat no novejch forem a bude dostávat nový injekce od novejch mozků. Je to vir, kterej bude donekonečna mutovat.
 
Koro
 
 
 
 
 
 
a-kontra
texty
ročník
číslo