Svoboda se nedostává, svoboda se vytváří

Posledních dvacet let nám nabízelo různé podoby svobody. Zpočátku se říkalo, že svoboda je vyjít na náměstí, vyjádřit svůj názor a sdílet takto vytvořený veřejný prostor s druhými. Z náměstí se ale brzo šlo domů, do čtyř stěn a k zářícím obrazovkám. Říkalo se nám, že svoboda je číst si knížky, které dřív nesměly vycházet nebo dívat se na filmy, které se dřív nesměly vysílat. Ale také, že svoboda je vybrat si z různých značek zboží. Nakonec jsme skončili u obrazovek, které jsou na rozdíl od těch předchozích už interaktivní. Svobodně klikáme, píšeme, zaškrtáváme. Můžeme se on-line třeba stavět na hlavu. Ale ztrácíme bezprostřední přítomnost druhých. Proměny pohledu na svobodu se promítly i na osudech alternativní kultury. To, co bylo dříve vyjádřením vlastní vnitřní síly a zároveň protestem proti represivnímu režimu, dostalo zdánlivou možnost plného rozkvětu. Ve světě volného trhu se ale bývalý underground i nové subkultury staly pouhým dalším zbožím, atraktivní komoditou pro menšinového spotřebitele. Možná dnes potřebujeme o svobodě přemýšlet nově. Potřebujeme hledat a vytvářet takovou alternativní kulturu, která ukáže slabá místa nového režimu, ne takovou, která se mu přizpůsobí a bude si svou podvratnost dokazovat na překonané minulosti. Potřebujeme přemýšlet o takové svobodě, která zahrne i svobodu nevybírat si z nabídky spotřebního zboží nebo tento výběr spíš omezit, právě tak jako o svobodě těch, kteří kvůli své ekonomické situaci na výběr mít přestávají. Nastal čas zvednout se od obrazovek – a přijít si pro svobodu na podvratné kulturní akce i do ulic a na náměstí.

Svoboda se nedostává, svoboda se vytváří

 

a-kontra
texty
ročník