Nová hnědá síla

Nová hnědá sílaStále přetrvává názor, že hlavním nebezpečím na krajní pravici jsou neonacisté. A tak, zatímco se pozornost medií, aktivistů, nevládek i odborníků často přehnaně upírala právě na neonacistické násilníky, vyrostl nejen v českých luzích a hájích nový výhonek agresivní konzervativní ultrapravice. Zakořenil dokonce na Hradě, v Senátu, Sněmovně i ve vládě.


Roman Joch  se svým „Občanským institutem“ straší jako představitel ultrakonzervatismu s lidskou tváří v prime timech televizních stanic i názorových stranách hlavních deníků již řadu let. Novinkou posledních měsíců jsou postavy, které v minulosti živořily v politickém ústraní, ale nyní dosahují na vládní posty, plní stránky novin a zpravodajských serverů. Řeč je především o seskupení D.O.S.T. a lidech jako Ladislav Bátora, Michal Semín, Petr Bahník a František Červenka.


Přes volební neúspěchy do Strakovky a na Hrad

Někteří z nich se opakovaně pokoušeli uspět ve volbách. Názvy stran a koalic se měnily, ale program zůstával podobný. Hemžil se slovy jako národ, tradice, autorita, poslušnost, pořádek, slibovalo se znovuzavedení trestu smrti a potlačení nekalých živlů. V jejich tiskovinách se objevovaly antisemitské články i výpady proti homosexuálům a etnickým menšinám. Téměř nikoho s tímto myšlenkovým harampádím neoslovili, národ nepovstal, úspěch se nedostavil. Pokud za něj nepovažovali těsnou spolupráci s neonacisty, fašistickou Vlasteneckou frontou nebo s oportunistou Vandasem a jeho Dělnickou stranou, jak jejich historii detailně dokumentuje web Antifa.cz.

A pak přišla změna taktiky. Katoličtí fundamentalisté sepsali na podzim roku 2007 manifest, který brojil proti Evropské unii a multikulturalismu a vyzdvihoval tradiční rodinu a „přirozený řád věcí“, který v jejich podání znamená v podstatě náboženskou diktaturu.  S kulantně formulovaným manifestem uspěli u předních politiků ODS a nakonec i u samotného prezidenta Klause. Ten nad nimi dnes drží ochranou ruku a brání jejich evidentně xenofobní a nedemokratickou agendu odkazy na svobodu názoru.


Kdo nehnědne s námi, hnědne proti nám

Nelze vše svádět na Klause a další politiky, skupina má své obhájce i v hlavních médiích, kde dostávají prostor a kde byly naopak zastaveny nejméně dva kritické články popisující pozadí této ultrakonzervativní úderky. Ačkoli se po nástupu Bátory na ministerstvo školství zdvihla vlna kritiky, nevypadá to, že by předpotopní názory měly rychle zmizet v politickém podpalubí. Naopak se zdá, že rezonují s nemalou částí konzervativně naladěné společnosti, které se rekrutuje nejen z mainstreamové pravice, ale i z pozůstatků xenofobního myšlení autoritářské levice minulého režimu. 

Novou nenávistnou krevní transfuzi rovněž dodávají islamofobové, které teprve před nedávnem neslavně proslavil norský masový vrah Anderse Behring Breivik. Ideologická výbava tohoto „křesťanského rytíře“ je téměř totožná s D.O.S.T. či dalšími skupinami jako je například Machova Strana Svobodných občanů, ale i s řadou novinářů varujících před „islámskou hrozbou“, „multikulturní změkčilostí“ či „levicovým nebezpečím“.

A to do českých končin ještě nedorazily nové podoby xenofobního populismu, jaké známe třeba z Holandska. Ta na rozdíl od tuzemských středověkých strašidel dokáže nemít problém ani s homosexuály nebo feministkami. Ty do svého zájmu takticky zahrne a některé dokonce dokáže získat na svou stranu – naopak, se staví do role obránců jejich práv proti muslimům. Půda pro tento typ politiky je už připravena – i naše pravice nám ukázala, jak dokáže rozehrát jednotlivé části společnosti proti sobě. A tak je dost dobře možné že hlavní ohrožení nepřijde od ultrapravice, ale od „normální slušné“ pravice.

Svatopluk Zeman

a-kontra
texty
ročník