Na jaře se objevila nová hardcorová revue Trhavina, která nezůstává nic dlužna sloganu „hardcore je víc než hudba“. Kromě jiného tu najdete řadu příspěvků věnujících se politickým a sociálním tématům. Hlavním tématem je hardcore po třicítce. Zabývají se jím minirozhovory se zahraničními („ukradené“ z amerického Maximum Rock´n´Roll) a českými představiteli hardcorové scény, kteří už tento magický věk překročili. Čtivý je příspěvek „Hardcore over 30 v deseti obrazech“ od Inyho glosující život hudebního harcovníka po třicítce. Kolem stejného čísla se točí
i rozhovor s brněnskou kapelou Zeměžluč, která vznikla už v druhé polovině 80. let (minulého století). Dotazovaní se víceméně shodují na tom, že věk je spíše konstrukcí – někdo může být „starý“ už ve dvaceti a jiný v padesáti stále „mladý“. Zároveň si ale uvědomují odlišnou perspektivu pohledu na svět kolem a samotný život. Tím nejdůležitějším poselstvím je nestát se konformním a nerezignovat.
Politická část zinu je zaměřena především na Izraelsko – palestinský konflikt, který je podle vydavatele Trhaviny v českých alternativních médiích nedostatečně zpracován a podléhá často stereotypnímu uvažování. Najdete zde tak několik článků a rozhovorů, které mají přiblížit, o co v tomto konfliktu jde a zároveň mají představit tamější levicovou a kulturní scénu. Přečtete si nejen o podstatě tohoto konfliktu, odpíračích vojenské služby v Izraeli nebo o izraelském anarchismu, ale také rozhovor se silně politicky vyprofilovanou skupinou DIR YASSIN.
Dalším zajímavým článkem z politické sekce je „Proč se Johny nedokáže bouřit“, který odkazuje k diskutovanému fenoménu konformity a „organizovaného člověka“.
Toho, kdo se zajímá spíše o hudbu než politiku, určitě zaujme rozhovor s tokijskou skupinou Hammer, kalifornskou Vöetsek, portrét britských Heresy nebo článek o industriální hudbě „Hudba a hluk“, který boří mýty o tom, že se tento hudební styl se zrodil před třiceti lety v Anglii.
Příjemný a velmi přínosný je i článek o Vladimíru Boudníkovi „Člověk, jemuž v hlavě zněly symfonie“, který zásadně ovlivnil české poválečné abstraktní umění, inovoval grafické techniky a snažil se aktivovat zájem veřejnosti o umění.
Kromě zajímavého obsahu je Trhavina zpracována dobře i graficky. Snad jen ten pravopis… jedna chyba za druhou.
Podtrženo a sečteno: Trhavina je velmi zajímavý časopis, který si určitě najde své čtenáře. Nezbývá než doufat, že to bude pravidelný občasník a vyjde alespoň jednou za tři čtvrtě rokuJ
P.S.: zákoutí s A-kontrou v editorialu je působivé.
Trhavina č. 1, 2006, A4, 78 str., barevná obálka, 70,- Kč. Objednávat můžete na www.dayafter.cz nebo na samuel.records@seznam.cz.