Probudil se ze sna. „Kde to jsem?“ S pamětí jako prázdným listem papíru hodiny zíral na televizi. Možná mu něco docvakne. Náhodný šot zpráv oznamoval úspěchy Xcide Pharmaceuticals – CVAK!
Vzpomněl si na vraždění. Ó, všechno to vraždění. Bez víry v lidstvo, bez důvěry ve společnost a systém, je nevinnost ztracena. Existuje pro takovýto bezcenný život smysl?
Doktor, zvaný X, řekl: „Dám ti poslání! Někoho z tebe udělám! Ukáži ti cestu do VNITŘNÍHO KRUHU!“ Ale pouze mravnost by z něj udělala někoho. Pouze mravnost by jej zachránila.
Církev nabídla prostitutce Mary svou náruč s příslibem bezpečí, lásky a odpuštění. Byla to vše lež. Jako v životě na ulici, i zde dochází ke zneužívání.
A jako povodeň – to začalo. Všechny ty vzpomínky. „Zabij kněze!“ Udělal to, ale zadostiučinění zvolna vymizelo. Víc, něco víc. Pomsta! A honička začala – za spasením jeho duše.
Pomsta je nekonečný cyklus vzájemně propojené akce a reakce. Pro někoho důstojný cíl, ale jednou jí dosáhneš a jak se budeš cítit? Co potom? Měl bys nakonec klid na duši?
On a Mary měli vše – ale neviděli to. Opravdová láska jednoho k druhému je vším.
Důsledkem je závislost. Otupit bolest.
Ponořen do násilí. Bezcenný život? Otupit bolest a navždy spát…?
Poslouchej.
Jeden z nejpůsobivějších a nejdramatičtějších tématických příběhů v rockové hudbě se letos, po dlouhých osmnácti letech, dočkal rozuzlení. Američtí Queensrÿche vrhli do světa druhý díl ambiciózního opusu nazvaného Operation: Mindcrime a kritici a fanoušci mají konečně to, na co tak dlouho čekali. Než se s dílem a jeho myšlenkami blíže seznámíme, dovolte mi interpreta krátce představit.
Hudební skupina Queensrÿche byla v roce 1981 založena v americkém Seattlu ve složení Chris DeGarmo (kytara), Michael Wilton (kytara), Geoff Tate (zpěv), Eddie Jackson (baskytara) a Scott Rockenfield (bicí). Tuto sestavu si uchovala dodnes, výjimkou byl pouze odchod kytaristy DeGarma v roce 1997, jež pro kapelu znamenal velkou ránu, neboť on a Tate tvořili hlavní skladatelský tandem. Jeho místo nyní zaujímá Mike Stone a vydařený druhý díl Operation: Mindcrime potvrzuje znovu nalezenou jistotu kapely. A jakou hudbu Queensrÿche vlastně hrají? Nejčastěji se setkáme se zařazením do proudu progresivního metalu, popř. art rocku, avšak zůstaňme raději u volného označení „rock“ a použijme názornější popis pocházející z úst zavilého odpůrce hudebního škatulkování Geoffa Tatea, jež se dle vlastních slov snaží psát „hodně melodickou hudbu, obklopenou náročnějšími linkami, vsunutím nečekaných prvků, změnami taktu a polyrytmickými vložkami.“ Hudbu Queensrÿche je těžké popsat, lze ji ale cítit, neboť je velmi emotivní.
Páteří příběhu Operation: Mindcrime (volně lze přeložit jako „Operace: zločin (na) mysli“) je osud teenagera z ulice Nikkiho, jež se dostane do spárů Dr. X, podnikatele ve farmaceutickém průmyslu a politického manipulátora. Ten Nikkiho pomocí psychofarmak navede k pokusům o atentáty na zkorumpované veřejně činné osoby. Nikki miluje sestru Mary, bývalou prostitutku, která se stala jeptiškou. První díl „Operace“ končí záhadnou vraždou Mary a Nikkiho nástupem do vězení. Příběh lze vnímat ve více rovinách. Do očí bijící je nekompromisnost politické výpovědi alba. Tate si vzal na paškál lživá média (kdysi jsem věřil médiím / že mi říkají pravdu / ale teď jsem viděl ty peníze / všude, kam se podívám / komu věřit, když jsou všichni gauneři?), zkorumpované politiky (nemám rád politiky / nebo tu šílenou scénu v D. C. / je to jen město poblázněné mocí), americkou zahraniční politiku (politikové říkají „ne“ drogám / zatímco platíme války v Jižní Americe), církev (otec William ji zachránil z ulice / z nohou Spasitele pila krev života / nyní je z ní sestra Mary, oči studené jako kámen / on se jí jednou týdně zmocní / na oltáři jako oběti) a pronikavě varuje před drogovou závislostí (zmrzlý a třesoucí se / plazil jsem se dolů uličkami, abych se pokusil / seškrábat stopy, jež mne poznamenaly / hlavou jsem třískal do betonových zdí / ohromeně jsem zíral na nápis na zdi / nikdy nevěř jehle, lže). Dle Geoffa Tatea ale není nosným tématem alba kritika politických a sociálních poměrů, nýbrž příběh zmanipulovaného Nikkiho a jeho lásky k Mary. Tyto aspekty jsou ještě silněji rozvinuté v druhém díle. Manipulace a zneužití jsou dle mého názoru jedněmi z nejzajímavějších aspektů celého alba. Postava Dr. X byla inspirována separatistickou Quebec Liberation Front, s jejímiž členy se Tate seznámil během svého pobytu v Kanadě v 80. letech a jejíž potenciálně teroristické metody odsoudil. Nikki na začátku projevuje sociálně kritické názory a Dr. X se prezentuje jako vůdce undergroundové revoluční organizace. Nikki vstoupí do jeho služeb. V ten moment se stává již jen pouhou loutkou a kritické myšlení mizí (dali mi misi / ještě jsem úplně nepochopil tuto hru). Nevyskytuje se tento fenomén náhodou v řadě různě zaměřených „revolučních“ organizací, které jsou jen zástěrkou pro mocenské choutky svých führerů?
Operation: Mindcrime II začíná Nikkiho propuštěním z vězení. Tento moment využil Tate opět ke kritice, tentokrát konzumní vášně v USA (nemohu přestat / cítím, že potřebuji víc! / správně, víc! / chci víc! / víc! / protože jsem volný / zasloužím si vše, co mohu dostat / jsem Američan / jsem Američan). Po prvotním entusiasmu a opojení svobodou se začínají Nikkimu vracet vzpomínky. Ze svého zpackaného života obviní Dr. X, vyhledá jej a zabije. Vraždě předchází konfrontace, kde Dr. X projeví svůj pravý charakter (vždy to bylo tak jednoduché / jsi jako loutka na mém provázku / tvé hrozby jsou prázdné, svými myšlenkami jsi si nejistý / proč bych se o tebe měl starat? / netroufl by sis / přísahám… jsi bezcenný). Zadostiučinění ale není trvalé a smysl života Nikki nenachází. Nezbývá mu, než vzpomínat na Mary, jež mu v průběhu alba mluví do svědomí. Na konci promlouvá s jejím duchem (vždy jsem měl strach / kromě chvílí, kdy jsem tě miloval). Operation: Mindcrime II lze považovat za psychologickou studii pomsty. Celý příběh je velmi komplexní, zde nastiňuji pouze jeho hlavní aspekty. Velká část je ponechána na vlastní interpretaci.
Hudební stránka obou „Operací“ je neméně strhující. Ne nadarmo je Geoff Tate jedním z nejuznávanějších současných rockových (nebo metalových, jak se komu líbí) zpěváků. Jeho hlasové schopnosti sahají od hlubokých poloh přes mluvenou řeč a sekaný projev blížící se rapu až do značných výšek a jeho projev má navíc silně emocionální nádech. Na obou dílech „Operace“ ztvárnila sestru Mary hostující zpěvačka Pamela Moore a duety těchto protagonistů jsou špičkovými momenty. Pěveckým vrcholem druhého dílu je konfrontace mezi Nikkim (Tate) a Dr. X, jemuž vdechl život výtečný Ronnie James Dio (ex-Black Sabbath, nyní Dio). Operation: Mindcrime I i II jsou tvořené samostatnými většinou kratšími písněmi prokládanými instrumentálními pasážemi, přímou řečí a různými zvuky tvořícími mosty mezi nimi. První díl nabízí skladby, jež hudebně obstojí i samostatně mimo koncept (jsou často založené na klasickém schématu sloka – refrén – sloka – refrén – kytarové sólo – refrén), druhý díl je zcela podřízen ději a emocím Nikkiho, které tvoří základ hudebního projevu kapely. Vedle písní pozvolných a jemných zde najdeme kousky zběsilé až disharmonické. Avšak i zde se najdou skladby „podezřele“ zavánějící hitovostí. Oba díly jsou propojeny shodnou atmosférou, podobným zvukem, kytarovými riffy a stejnou grafikou bookletu.
Příběh Operation: Mindcrime bývá občas přirovnáván k Orwellovu 1984 a je pravda, že řadu myšlenek mají obě díla společná. Jedná se zejména o témata vymývání mozku, manipulace s lidmi, zneužití moci a revolučních myšlenek, a na druhé straně naděje spojené s milostným vztahem. Orwell na rozvinutí svého stěžejního počinu potřeboval několik set stran, Queensrÿche 120 minut. Obě díla jsou maximálně působivá a ve svém poslání naléhavá.
Přes veškerou genialitu „Operace“ by bylo zásadní chybou tvorbu Queensrÿche hudebně i tématicky redukovat pouze na ni. Queensrÿche se jako většina skupin vyvíjeli hudebně a měnili lyrickou stránku své tvorby. V prvotní fázi byli chlapi silně ovlivnění britským heavy metalem a vlasy si tupírovali do neskromných kreací, v polovině osmdesátých let do své tvorby začali vnášet atmosféru, velkou promyšlenost a progresivitu a účesy se postupem času snižovaly. V roce 1990 se jim s Empire podařilo pod křídly giganta EMI vydat další klasické album své kariéry a zároveň celosvětový trhák několikanásobně korunovaný platinou, po němž přišlo křehké, ale i majestátní album Promised Land. Následovala díla méně proslavená, často i kritizovaná (alespoň v případě experimentálního a atypického Hear In The Now Frontier dle mého názoru neprávem) a s počinem Tribe z roku 2003 začínají být Queensrÿche opět přijímaní širším rockovým publikem.
Stejně jako je pestrá hudební produkce Queensrÿche, je široké i spektrum témat, jimiž se Geoff Tate ve skladbách zaobírá. Několik přeložených textů pro ukázku uvádím. Lyrické stránky tvorby Queensrÿche si cením zejména pro její výrazovou originalitu a všestrannost. Textař Tate řešenou problematiku jasně pojmenovává, avšak také ponechává prostor pro vlastní interpretaci. Nebojí se ostré kritiky politických poměrů a masmédií, zamýšlí se nad vymoženostmi informačního věku a fenoménem globalizace, zkoumá lidskou duši, mezilidské vztahy a každodenní problémy. Dokonce i tak zprofanované téma, jako je láska, dokáže zpracovat vkusně a bez obvyklých klišé. Zkrátka a dobře – poslech hudby Queensrÿche stále nutí přemýšlet a hledat možné významy a souvislosti. Stále si uvědomuji, jak jsou texty plastické, upřímné a vystačí si bez frází na rozdíl od řady „politických“ kapel, od nichž se akorát dozvím, že je třeba „fuck the system“ (o kvalitě hudební produkce v některých případech ani nemluvě).
Co tedy říci na závěr? Uvařte si čaj či kafíčko, sedněte do křesla, pusťte přehrávač a vezměte do rukou texty. Ponořte se do melodií a emocí a začněte přemýšlet.
Alice Dvorská
Diskografie:
Queensrÿche 1983
Warning 1984
Rage For Order 1986
Operation: Mindcrime 1988
Empire 1990
Promised Land 1994
Hear In The Now Frontier 1997
Q2K 1999
Tribe 2003
Operation: Mindcrime II 2006
www.queensryche.com
Odpor (album Empire)
Protesty v New Yorku. Slyš volání divočiny. Bratři a sestry nesou vlajky. Hluboce se nadechni, než bude pozdě. Nebe padá a spaluje ti oči. Dole v New Orleans vře řeka. Nic v ní nežije, nic na jídlo. Díky Bohu, táta pracuje od osmi do pěti. Platí doktora, dítě má rakovinu. Dávat a brát. Je vše, co jsme se naučili, špatně? Podívej se na to, co jsme dostali. Možná jsme brali příliš dlouho. Odpor – zvolal muž po pravici. Problém nelze vyřešit přes noc. Odpor – slyš volání divočiny. Spalovat uhlí. Aby ve firmě mohli topit, zatímco déšť zabíjí stromy. Tak je rychle pokácej. Zaplať muži jeho mzdu, dělá papír, aby „informační věk“ měl z čeho žít. Venku na středozápadě, slyš hluk pluhu měnícího traviny v písek. Lidstvo je třeba krmit každým dnem stále víc, ale vítr půdu odnáší. Dávat a brát. Je vše, co jsme se naučili, špatně? Podívej se na to, co jsme dostali. Možná jsme brali příliš dlouho. Odpor – zvolal muž po pravici. Problém nelze vyřešit přes noc. Odpor – liberální opozice volá po akci. Zastavte to šílenství. Odpor – hlas, který bychom skrze lomoz měli slyšet. Odpor – slyš volání divočiny. Není žádné jednoduché řešení. Cena je vysoká, je čas ji splatit. Změna vize století, zaměřená na lepší cestu.
Most (album Promised Land)
Dneska jsi mi zavolal a hledal ta pravá slova. Čas může změnit jednu nebo dvě věci. Čas změnil můj a tvůj život, ale víš… mohlo to být jinak, tati. Slova vyvolávají sladkou vzpomínku. Sedím na zlomeném stromě, po mém boku elegantní pán, který mne povzbuzuje, říká, že to zvládnu, a víš… ty tam nejsi. Říkáš: „Synu, zapomeňme na minulost, chci druhou šanci, teď už to bude fungovat.“ Prosíš mne o zcela nový začátek, zkoušíš spravit most, který spadl, ale víš… ty jsi ho nikdy nepostavil, tati. A tak zde v noci sedím a píši, abych usnul a čas tiká a tiká… S časem jsi si nakonec uvědomil svou samotu a pocit vlastní viny. Snažil ses dosáhnout něčeho, co jsi nikdy neměl. Otáčíš se, nyní hledíš zpátky a víš… já tam nejsem.
Někteří lidé létají (album Here Hear In The Now Frontier)
Kdysi byl svět náš. Obalený okolo špiček našich prstů. Smáli jsme se věcem, které jiní zmeškali. Někdy, včera, kouzlo, jež jsme pociťovali, zmizelo. Někdo řekl: „Měl bys vyrůst.“ Řekni mi, kam se to ztratilo, abych to mohl jít hledat. Nemohu žít jako ty. Odejdi beze mne. Najdu si svou vlastní cestu. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí dotknout křídly slunce. Vím, že když se budu snažit, dojdu, kam budu chtít. Dívám se na nebe. Krabice, ve které žiješ, je pevná a je na tobě, aby ses podíval za hranice pohodlí, které tě naučili mít rád. Život nabízí víc. Očekávání, která máš, tě stahují dolů a stárneš. Pokud nechápeš, co chci říci, možná jen potřebuješ si na chvíli obout moje boty. Nemohu žít jako ty. Odejdi beze mne. Najdu si svou vlastní cestu. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí. Riskoval bych vše, abych měl křídla. Vím, že když se budu snažit, dojdu, kam budu chtít. Dívám se na nebe. Zatímco tam sedíš a přemýšlíš o tom, někdo jiný roztahuje křídla. Mohu ti říct, jaké to je, ale dokud to nezkusíš, nikdy nepochopíš, co mám na mysli. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí. Já se svými křídly dotknu nebe.
Vzpomněl si na vraždění. Ó, všechno to vraždění. Bez víry v lidstvo, bez důvěry ve společnost a systém, je nevinnost ztracena. Existuje pro takovýto bezcenný život smysl?
Doktor, zvaný X, řekl: „Dám ti poslání! Někoho z tebe udělám! Ukáži ti cestu do VNITŘNÍHO KRUHU!“ Ale pouze mravnost by z něj udělala někoho. Pouze mravnost by jej zachránila.
Církev nabídla prostitutce Mary svou náruč s příslibem bezpečí, lásky a odpuštění. Byla to vše lež. Jako v životě na ulici, i zde dochází ke zneužívání.
A jako povodeň – to začalo. Všechny ty vzpomínky. „Zabij kněze!“ Udělal to, ale zadostiučinění zvolna vymizelo. Víc, něco víc. Pomsta! A honička začala – za spasením jeho duše.
Pomsta je nekonečný cyklus vzájemně propojené akce a reakce. Pro někoho důstojný cíl, ale jednou jí dosáhneš a jak se budeš cítit? Co potom? Měl bys nakonec klid na duši?
On a Mary měli vše – ale neviděli to. Opravdová láska jednoho k druhému je vším.
Důsledkem je závislost. Otupit bolest.
Ponořen do násilí. Bezcenný život? Otupit bolest a navždy spát…?
Poslouchej.
Jeden z nejpůsobivějších a nejdramatičtějších tématických příběhů v rockové hudbě se letos, po dlouhých osmnácti letech, dočkal rozuzlení. Američtí Queensrÿche vrhli do světa druhý díl ambiciózního opusu nazvaného Operation: Mindcrime a kritici a fanoušci mají konečně to, na co tak dlouho čekali. Než se s dílem a jeho myšlenkami blíže seznámíme, dovolte mi interpreta krátce představit.
Hudební skupina Queensrÿche byla v roce 1981 založena v americkém Seattlu ve složení Chris DeGarmo (kytara), Michael Wilton (kytara), Geoff Tate (zpěv), Eddie Jackson (baskytara) a Scott Rockenfield (bicí). Tuto sestavu si uchovala dodnes, výjimkou byl pouze odchod kytaristy DeGarma v roce 1997, jež pro kapelu znamenal velkou ránu, neboť on a Tate tvořili hlavní skladatelský tandem. Jeho místo nyní zaujímá Mike Stone a vydařený druhý díl Operation: Mindcrime potvrzuje znovu nalezenou jistotu kapely. A jakou hudbu Queensrÿche vlastně hrají? Nejčastěji se setkáme se zařazením do proudu progresivního metalu, popř. art rocku, avšak zůstaňme raději u volného označení „rock“ a použijme názornější popis pocházející z úst zavilého odpůrce hudebního škatulkování Geoffa Tatea, jež se dle vlastních slov snaží psát „hodně melodickou hudbu, obklopenou náročnějšími linkami, vsunutím nečekaných prvků, změnami taktu a polyrytmickými vložkami.“ Hudbu Queensrÿche je těžké popsat, lze ji ale cítit, neboť je velmi emotivní.
Páteří příběhu Operation: Mindcrime (volně lze přeložit jako „Operace: zločin (na) mysli“) je osud teenagera z ulice Nikkiho, jež se dostane do spárů Dr. X, podnikatele ve farmaceutickém průmyslu a politického manipulátora. Ten Nikkiho pomocí psychofarmak navede k pokusům o atentáty na zkorumpované veřejně činné osoby. Nikki miluje sestru Mary, bývalou prostitutku, která se stala jeptiškou. První díl „Operace“ končí záhadnou vraždou Mary a Nikkiho nástupem do vězení. Příběh lze vnímat ve více rovinách. Do očí bijící je nekompromisnost politické výpovědi alba. Tate si vzal na paškál lživá média (kdysi jsem věřil médiím / že mi říkají pravdu / ale teď jsem viděl ty peníze / všude, kam se podívám / komu věřit, když jsou všichni gauneři?), zkorumpované politiky (nemám rád politiky / nebo tu šílenou scénu v D. C. / je to jen město poblázněné mocí), americkou zahraniční politiku (politikové říkají „ne“ drogám / zatímco platíme války v Jižní Americe), církev (otec William ji zachránil z ulice / z nohou Spasitele pila krev života / nyní je z ní sestra Mary, oči studené jako kámen / on se jí jednou týdně zmocní / na oltáři jako oběti) a pronikavě varuje před drogovou závislostí (zmrzlý a třesoucí se / plazil jsem se dolů uličkami, abych se pokusil / seškrábat stopy, jež mne poznamenaly / hlavou jsem třískal do betonových zdí / ohromeně jsem zíral na nápis na zdi / nikdy nevěř jehle, lže). Dle Geoffa Tatea ale není nosným tématem alba kritika politických a sociálních poměrů, nýbrž příběh zmanipulovaného Nikkiho a jeho lásky k Mary. Tyto aspekty jsou ještě silněji rozvinuté v druhém díle. Manipulace a zneužití jsou dle mého názoru jedněmi z nejzajímavějších aspektů celého alba. Postava Dr. X byla inspirována separatistickou Quebec Liberation Front, s jejímiž členy se Tate seznámil během svého pobytu v Kanadě v 80. letech a jejíž potenciálně teroristické metody odsoudil. Nikki na začátku projevuje sociálně kritické názory a Dr. X se prezentuje jako vůdce undergroundové revoluční organizace. Nikki vstoupí do jeho služeb. V ten moment se stává již jen pouhou loutkou a kritické myšlení mizí (dali mi misi / ještě jsem úplně nepochopil tuto hru). Nevyskytuje se tento fenomén náhodou v řadě různě zaměřených „revolučních“ organizací, které jsou jen zástěrkou pro mocenské choutky svých führerů?
Operation: Mindcrime II začíná Nikkiho propuštěním z vězení. Tento moment využil Tate opět ke kritice, tentokrát konzumní vášně v USA (nemohu přestat / cítím, že potřebuji víc! / správně, víc! / chci víc! / víc! / protože jsem volný / zasloužím si vše, co mohu dostat / jsem Američan / jsem Američan). Po prvotním entusiasmu a opojení svobodou se začínají Nikkimu vracet vzpomínky. Ze svého zpackaného života obviní Dr. X, vyhledá jej a zabije. Vraždě předchází konfrontace, kde Dr. X projeví svůj pravý charakter (vždy to bylo tak jednoduché / jsi jako loutka na mém provázku / tvé hrozby jsou prázdné, svými myšlenkami jsi si nejistý / proč bych se o tebe měl starat? / netroufl by sis / přísahám… jsi bezcenný). Zadostiučinění ale není trvalé a smysl života Nikki nenachází. Nezbývá mu, než vzpomínat na Mary, jež mu v průběhu alba mluví do svědomí. Na konci promlouvá s jejím duchem (vždy jsem měl strach / kromě chvílí, kdy jsem tě miloval). Operation: Mindcrime II lze považovat za psychologickou studii pomsty. Celý příběh je velmi komplexní, zde nastiňuji pouze jeho hlavní aspekty. Velká část je ponechána na vlastní interpretaci.
Hudební stránka obou „Operací“ je neméně strhující. Ne nadarmo je Geoff Tate jedním z nejuznávanějších současných rockových (nebo metalových, jak se komu líbí) zpěváků. Jeho hlasové schopnosti sahají od hlubokých poloh přes mluvenou řeč a sekaný projev blížící se rapu až do značných výšek a jeho projev má navíc silně emocionální nádech. Na obou dílech „Operace“ ztvárnila sestru Mary hostující zpěvačka Pamela Moore a duety těchto protagonistů jsou špičkovými momenty. Pěveckým vrcholem druhého dílu je konfrontace mezi Nikkim (Tate) a Dr. X, jemuž vdechl život výtečný Ronnie James Dio (ex-Black Sabbath, nyní Dio). Operation: Mindcrime I i II jsou tvořené samostatnými většinou kratšími písněmi prokládanými instrumentálními pasážemi, přímou řečí a různými zvuky tvořícími mosty mezi nimi. První díl nabízí skladby, jež hudebně obstojí i samostatně mimo koncept (jsou často založené na klasickém schématu sloka – refrén – sloka – refrén – kytarové sólo – refrén), druhý díl je zcela podřízen ději a emocím Nikkiho, které tvoří základ hudebního projevu kapely. Vedle písní pozvolných a jemných zde najdeme kousky zběsilé až disharmonické. Avšak i zde se najdou skladby „podezřele“ zavánějící hitovostí. Oba díly jsou propojeny shodnou atmosférou, podobným zvukem, kytarovými riffy a stejnou grafikou bookletu.
Příběh Operation: Mindcrime bývá občas přirovnáván k Orwellovu 1984 a je pravda, že řadu myšlenek mají obě díla společná. Jedná se zejména o témata vymývání mozku, manipulace s lidmi, zneužití moci a revolučních myšlenek, a na druhé straně naděje spojené s milostným vztahem. Orwell na rozvinutí svého stěžejního počinu potřeboval několik set stran, Queensrÿche 120 minut. Obě díla jsou maximálně působivá a ve svém poslání naléhavá.
Přes veškerou genialitu „Operace“ by bylo zásadní chybou tvorbu Queensrÿche hudebně i tématicky redukovat pouze na ni. Queensrÿche se jako většina skupin vyvíjeli hudebně a měnili lyrickou stránku své tvorby. V prvotní fázi byli chlapi silně ovlivnění britským heavy metalem a vlasy si tupírovali do neskromných kreací, v polovině osmdesátých let do své tvorby začali vnášet atmosféru, velkou promyšlenost a progresivitu a účesy se postupem času snižovaly. V roce 1990 se jim s Empire podařilo pod křídly giganta EMI vydat další klasické album své kariéry a zároveň celosvětový trhák několikanásobně korunovaný platinou, po němž přišlo křehké, ale i majestátní album Promised Land. Následovala díla méně proslavená, často i kritizovaná (alespoň v případě experimentálního a atypického Hear In The Now Frontier dle mého názoru neprávem) a s počinem Tribe z roku 2003 začínají být Queensrÿche opět přijímaní širším rockovým publikem.
Stejně jako je pestrá hudební produkce Queensrÿche, je široké i spektrum témat, jimiž se Geoff Tate ve skladbách zaobírá. Několik přeložených textů pro ukázku uvádím. Lyrické stránky tvorby Queensrÿche si cením zejména pro její výrazovou originalitu a všestrannost. Textař Tate řešenou problematiku jasně pojmenovává, avšak také ponechává prostor pro vlastní interpretaci. Nebojí se ostré kritiky politických poměrů a masmédií, zamýšlí se nad vymoženostmi informačního věku a fenoménem globalizace, zkoumá lidskou duši, mezilidské vztahy a každodenní problémy. Dokonce i tak zprofanované téma, jako je láska, dokáže zpracovat vkusně a bez obvyklých klišé. Zkrátka a dobře – poslech hudby Queensrÿche stále nutí přemýšlet a hledat možné významy a souvislosti. Stále si uvědomuji, jak jsou texty plastické, upřímné a vystačí si bez frází na rozdíl od řady „politických“ kapel, od nichž se akorát dozvím, že je třeba „fuck the system“ (o kvalitě hudební produkce v některých případech ani nemluvě).
Co tedy říci na závěr? Uvařte si čaj či kafíčko, sedněte do křesla, pusťte přehrávač a vezměte do rukou texty. Ponořte se do melodií a emocí a začněte přemýšlet.
Alice Dvorská
Diskografie:
Queensrÿche 1983
Warning 1984
Rage For Order 1986
Operation: Mindcrime 1988
Empire 1990
Promised Land 1994
Hear In The Now Frontier 1997
Q2K 1999
Tribe 2003
Operation: Mindcrime II 2006
www.queensryche.com
Odpor (album Empire)
Protesty v New Yorku. Slyš volání divočiny. Bratři a sestry nesou vlajky. Hluboce se nadechni, než bude pozdě. Nebe padá a spaluje ti oči. Dole v New Orleans vře řeka. Nic v ní nežije, nic na jídlo. Díky Bohu, táta pracuje od osmi do pěti. Platí doktora, dítě má rakovinu. Dávat a brát. Je vše, co jsme se naučili, špatně? Podívej se na to, co jsme dostali. Možná jsme brali příliš dlouho. Odpor – zvolal muž po pravici. Problém nelze vyřešit přes noc. Odpor – slyš volání divočiny. Spalovat uhlí. Aby ve firmě mohli topit, zatímco déšť zabíjí stromy. Tak je rychle pokácej. Zaplať muži jeho mzdu, dělá papír, aby „informační věk“ měl z čeho žít. Venku na středozápadě, slyš hluk pluhu měnícího traviny v písek. Lidstvo je třeba krmit každým dnem stále víc, ale vítr půdu odnáší. Dávat a brát. Je vše, co jsme se naučili, špatně? Podívej se na to, co jsme dostali. Možná jsme brali příliš dlouho. Odpor – zvolal muž po pravici. Problém nelze vyřešit přes noc. Odpor – liberální opozice volá po akci. Zastavte to šílenství. Odpor – hlas, který bychom skrze lomoz měli slyšet. Odpor – slyš volání divočiny. Není žádné jednoduché řešení. Cena je vysoká, je čas ji splatit. Změna vize století, zaměřená na lepší cestu.
Most (album Promised Land)
Dneska jsi mi zavolal a hledal ta pravá slova. Čas může změnit jednu nebo dvě věci. Čas změnil můj a tvůj život, ale víš… mohlo to být jinak, tati. Slova vyvolávají sladkou vzpomínku. Sedím na zlomeném stromě, po mém boku elegantní pán, který mne povzbuzuje, říká, že to zvládnu, a víš… ty tam nejsi. Říkáš: „Synu, zapomeňme na minulost, chci druhou šanci, teď už to bude fungovat.“ Prosíš mne o zcela nový začátek, zkoušíš spravit most, který spadl, ale víš… ty jsi ho nikdy nepostavil, tati. A tak zde v noci sedím a píši, abych usnul a čas tiká a tiká… S časem jsi si nakonec uvědomil svou samotu a pocit vlastní viny. Snažil ses dosáhnout něčeho, co jsi nikdy neměl. Otáčíš se, nyní hledíš zpátky a víš… já tam nejsem.
Někteří lidé létají (album Here Hear In The Now Frontier)
Kdysi byl svět náš. Obalený okolo špiček našich prstů. Smáli jsme se věcem, které jiní zmeškali. Někdy, včera, kouzlo, jež jsme pociťovali, zmizelo. Někdo řekl: „Měl bys vyrůst.“ Řekni mi, kam se to ztratilo, abych to mohl jít hledat. Nemohu žít jako ty. Odejdi beze mne. Najdu si svou vlastní cestu. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí dotknout křídly slunce. Vím, že když se budu snažit, dojdu, kam budu chtít. Dívám se na nebe. Krabice, ve které žiješ, je pevná a je na tobě, aby ses podíval za hranice pohodlí, které tě naučili mít rád. Život nabízí víc. Očekávání, která máš, tě stahují dolů a stárneš. Pokud nechápeš, co chci říci, možná jen potřebuješ si na chvíli obout moje boty. Nemohu žít jako ty. Odejdi beze mne. Najdu si svou vlastní cestu. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí. Riskoval bych vše, abych měl křídla. Vím, že když se budu snažit, dojdu, kam budu chtít. Dívám se na nebe. Zatímco tam sedíš a přemýšlíš o tom, někdo jiný roztahuje křídla. Mohu ti říct, jaké to je, ale dokud to nezkusíš, nikdy nepochopíš, co mám na mysli. Někteří lidé létají… a někteří z nás se bojí. Já se svými křídly dotknu nebe.
a-kontra
texty
ročník
číslo