Klausův džihád

Do sbírky čestných doktorátů a různých jiných ocenění, mezi nimiž citelně chybí snad už jen Nobelova cena za ekonomii a ředitelství Zeměkoule honoris causa, si může prezident Klaus přidat další veřejné uznání své činnosti i myšlenek. Ocenění o to podstatnější, že je obdržel od svých kritiků – zlých ekologických podvracečů civilizace obecně a volného trhu zvláštně. Fanfáry, prosím: Výrok pana prezidenta byl oceněn jako zelená perla roku.

Oceněný výrok je skutečně skvělou ukázkou analytických schopností a zároveň klidnosti, zralého úsudku a vůle po smírném řešení názorových neshod ze strany svého autora: „Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!!“

Tento výrok dodává k dávno známým Klausovým názorům jen bojovný tón (těžko říct, co má znamenat – bude Klaus třeba posílat nějaké útočné gardy, aby rabovaly kanceláře nevládním organizacím?). Klaus kritizuje představu o společnosti, v nichž budou politické instituce státu odsouvány tlakem aktivních občanů, jako elitářskou. V něčem může mít i pravdu – koncept občanské společnosti skutečně má čertovo kopýtko elitismu, dobře patrné i v tak mistrovském textu, jako je Havlova Moc bezmocných: „Autorita vůdců by měla vyrůstat z jejich osobnosti, osobně jejich okolím zakoušené, a nikoli z jejich nomenklaturního postavení; měli by být vybavení velkou osobní důvěrou a na ní založenou i velkou pravomocí...“ Představa o velkých pravomocích charismatických vůdců je podezřelá; Klaus proti ní však staví právě ono zmiňované nomenklaturní postavení. Jestliže z něj hodlá útočit a volat do boje proti občanské angažovanosti, představují jeho postoje hrozbu – a anarchistovi je celkem jasné, že přes všechny kritické výhrady k profesionálnímu „nevládkářství“, k „občanským“ elitám aj. je třeba prostor lidské angažovanosti a snahy ovlivnit věci kolem sebe před Klausem bránit. Tím spíše, že prezident vytahuje proti nevládním organizacím a EU ze skříně obludné nacionalistické kostlivce, které spojuje s tvrdě neoliberálním ekonomickým uvažováním.

A tak, ač se nám nemusejí líbit mnohé názory stoupenců občanské společnosti a přestože se nám zvedal z žaludek z mnoha výroků a především činů bývalých disidentů Havla a Pitharta, jejich dnešními polemikami s Klausem se můžeme spíše inspirovat. Možná na ty dva ostatně neměly vliv jen jejich přiznávané ideové vlivy a zkušenost z politických funkcí, ale i mnohaleté zakoušení disentu, tedy odporu proti mocným. To se zdá, když Havel hovoří o „plíživé fašizaci“ české společnosti a upozorňuje na vliv Klausova nacionalismu. Anebo, když nedávno Pithart v reakci na Klausova slova o zaostávání Evropy v celosvětové konkurenci zpochybnil nutnost vítězství v konkurenci: „Nezbývá než souhlasit s autorem v tom, že Evropa ztrácí konkurenceschopnost na světových trzích. Obávám se, že se s tím budeme muset smířit – jistě, půjde o únosnou míru zaostávání. A pak také o to, v čem zaostáváme my a v čem ti ekonomicky úspěšnější? Nevím, jak bychom měli za pár let držet krok s naprosto asociální komunistickou Čínou, bezohledně ničící životní prostředí kolem sebe, a vůbec s jihovýchodní Asií. Nemáme ani na bohatství Ameriky, kam se sjíždějí nejlepší mozky z celého světa.“

(os)
a-kontra
ročník
číslo