Jsi-li sledován, maskuj se !

Nezapomínej, že jsi pod dohledem! - kamer, radarů, čipů, databázíNepřetržité sledování kamerovým systém je stále více na vzestupu a rozrůstá se nepředstavitelným tempem. Svědčí o tom zjevný nárůst kamerových systémů, stejně tak i miniaturizace kreditních karet, mobilních telefonů, rostoucí počet shromažďovaných dat všeho druhu, rozmáhající se internet a elektronická ‚cookies‘. Žijeme v době Velkého Bratra! Dnes, kdy kamery vybavené softwarem rozpoznávání podle obličeje, přenášejí své záznamy do pantheonu zkrachovalých iluzí o bezpečnosti, se vláda pokouší pod falešnou záminkou ‚boje proti terorismu‘ přijmout svobodu ubíjející zákony.

"Jsme zde donuceni žít v psychóze nepřetržité kontroly: každodenně filmováni, pozorováni a zaznamenáváni jako by jsme byli všichni podezřelí z nějakého zločinu. Jsme žádáni o akceptování faktu, že ve jménu naší bezpečnosti budou zabíjeni muži, ženy i děti. Odsuzujeme tento posun směrem k totalitarismu ve státě, který se označuje jako demokratický, ale volí zavádění – na neomezeně dlouhou dobu, bez skutečné parlamentní debaty nebo pokusu informovat veřejnost – zákonů, které napadají naší svobodu  a činí tak bez zjevně průkazného důvodu. Odsuzujeme všechny, kteří jsou odpovědni za tuto maškarádu, všechny ty žíznící po politické moci, ty, kdo se nerozpakují užívat demagogii a oportunismus, aby rozdmýchali v lidech strach z těch ‚jiných‘ i ty, kteří již před 11. zářím sázeli na kartu „Absolutní bezpečnosti“ jen, aby si tak zajistili své zvolení. Požadujeme okamžité odmítnutí politiky sloužící k udržování současné ekonomické i sociální nerovnosti, politiky, která má jako své základní principy zotročení veřejnosti a restrikci lidských možností.“

Leták Collective for Individual Freedom in The Age of Information Technologies (Kolektivu za individuální svobodu ve věku informačních technologií)

S tím jak dochází k rozvoji sledovacích zařízení, rozmáhá se ve světě i odpor proti tomuto narušení individuální svobody. Ve všech končinách světa vznikají skupiny zabývající se monitoringem, protesty nebo přímými útoky na zařízení sloužící ke špiclování lidí. Tyto skupiny jsou velmi různorodé, od spotřebitelských organizací na ochranu zákazníků, přes nevládní lidskoprávní organizace až po guerillové afinitní skupiny nebo kolektivy aktivistů zaměřující se prvotně na boj proti kamerovým systémům. K napadání těchto symbolů státního i soukromého špiclování dochází pravidelně i během větších protestů – například během demonstrací proti zasedáním předních politických a ekonomických nadnárodních institucí jakou jsou Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace, Evropská unie atd. I u nás během protestů proti MMF a SB bylo několik kamer vyřazeno z činnosti. Podobné útoky byly hlášeny i z Řecka během protestů proti Olympiádě v roce 2004 a jsou zaznamenány i ze Seattlu 1999, Janova 2001 nebo z každoročních prvomájových bouří v Berlíně.
K útokům proti sledovacím kamerovým okruhům však nedochází pouze během velkých protestních akcí. V Bruselu byl obviněn před soudem Willem Laurens za organizaci skupiny, která měla za cíl ničit místní jednotky kamerového systému. Tento gang měl údajně vypálit 26 kamer. K dalšímu známému případu destrukce částí kamerového sledovacího systému došlo 23. října 2003, kdy bylo v Miláně organizovanou skupinou zlikvidováno celkem 101 bezpečnostních kamer.
Do boje proti kamerovým systémům se poměrně často zapojují i studenti při jejich zavádění v prostorách vysokých škol. Universitní půda je brána jako svobodný prostor, takže každé jeho narušení prostředky jeho kontroly je vnímáno velmi citlivě. Značný odpor proti zavádění těchto technologií a proti sledování pomocí kamerových systémů pravidelně vyvíjejí i zaměstnanci firem a institucí na svých pracovištích. V říjnu 2002 vstoupilo do stávky na 130 řidičů autobusů v Sydney na protest proti zavádění kamerových systémů ve svých vozech, v kanadském Trentonu hrozilo ten samý měsíc na protest proti sledování kamerami stávkovat 500 ocelářů z Trenton Works Ltd. Na Fidži dokonce vstoupilo v listopadu 2002 do stávky několik pracovníků na odbavovacích přepážkách místního letiště. Firma Airports Fiji Limited tak byla donucena řádně s nimi projednat zavedení kamerových systémů sledujících jejich pracoviště.

MAD
Velice zajímavá skupina zaměřující se na cílený boj proti kamerovým systémům vznikla v srpnu 2002 ve Velké Británii. Skupina maskovaných záškodníků, která se označovala jako MAD (šílení) aneb Motorists Against Detection (volně přeložitelné jako Motoristé proti radarům) se zde zaměřila na útoky proti zařízením a kamerám na měření rychlosti na místních komunikacích. První nájezd byl zaznamenán na pověstnou kameru na silnici M11 poblíž Woodfordu v Essexu. Tato kamera dokázala na pokutách vydělat až 840 000 liber týdně. Po zásahu maskovaných útočníků z ní zbyla jen pokroucená změť plechu a kabelů. Během dalších dvou týdnů bylo stejně zničeno dalších 29 rychlost kontrolujících kamer na 27 mil dlouhém úseku obchvatu A406 mezi Chiswichem a Londýnem. Později bylo MAD buňkám operujících v okolí Londýna, Essexu a Walesu připsáno na 700 zničených kamer. Některé z nich byly dokonce vyhozeny do vzduchu pomocí plastické trhaviny. Mluvčí MAD používající přezdívku Kapitán Gatso o skupině prozradil: „Vše, co můžu říci je, že naše tažení bude pokračovat a že se budeme snažit upoutat pozornost veřejnosti k tomu o co nám jde. Tihle lidé neměli dosud žádný policejní záznam, jsou to zodpovědní jedinci s normální prací a rodinami. Nejsou to žádní dvacetiletí výrostci – většina z nich je ve středním věku.“ U této skupiny však je více než sporné, zda motivací pro její činnost spíše než omezení svobody jedince není snaha o eliminaci počtu zaplacených pokut za rychlou jízdu. Kapitán Gatso sice obhajuje útoky proti rychlostním kamerám na obchvatech a silnicích, druhým dechem ale dodává, že podporuje rozmisťování těchto prostředků kontroly rychlosti v blízkosti škol a hřišť. Skupina si nicméně získala velikou popularitu mezi motoristickou veřejností a v různých anketách je respondenti vnímali spíše pozitivně.

Surveillance Camera Players (SCP)
Mnohem sympatičtěji působí další protikamerová skupina – Surveillance Camera Players (něco jako Soubor pro inscenace v kamerových systémech. SCP se pokouší spíše než ničením dílčích částí špiclovských CCTV sítí upozornit na totalitní charakter kamerových systémů pomocí svobodné subverzivní kulturní akce. Surveillance Camera Players jsou malé kolektivy v různých částech světa (New York, Istanbul, Vilnius, Chicago, Arizona), které protestují proti všudypřítomným slídilským  čočkám kamerových systémů tím, že před jejich objektivy přehrávají tématická představení. Tato představení jsou zaměřena na problematiku omezování svobody, kontrolu, totalitarismus a odmítnutí ovládání a násilí. Ve svém prohlášení uvádí: „Mělo by být obecně známou skutečností, že kamera je primárně nástrojem sociální kontroly. Kamera je v současnosti používána k propagování zboží a životního stylu, který je považován za žádoucí. Kamera tak, jak je užívána ve filmech a televizi učí lidi jak žít jejich životy podle patřičných vzorců tak, aby každý z nich při tom spotřebovával právě toto zboží a žil odpovídajícím životním stylem (ať již toho docílí legální nebo nelegální cestou). Potom je naopak kamera užívána jako sledovací systém monitorující činnost těchto lidí takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že se jejich reakce na vyvolanou potřebu neubírá nežádoucím směrem (krádeže v obchodech, rozkrádání v zaměstnání, sabotáže, vandalismus), že tento ‚zločin‘ je odhalen a on nebo ona se stanou sami produktem průmyslu kontroly zločinnosti. Navíc, tyto záznamy kamer na pracovištích, v obchodech, školách, parcích, na nárožích ulic i v kavárnách slouží každému jedinci jako připomenutí, že jako občan je pod dohledem společnosti.“ Zároveň sarkasticky SCP dodávají: „Surveillance Camera Players nejsou žádnou profesionální divadelní skupinou, ani producenty nebo herci nějaké televizní show, jsou jen banda průměrných Pepíků a Pepiček, kteří si uvědomují jak nudná musí být služba strážců pořádku u sledovacích systémů monitorujících naše chování a pohyb po městě a jak ubíjející je čučet na monitory, kde se nic neděje. Jediný okamžik, kdy tito strážci zažijí krapet legrace, je když se odehrává na obrazovkách něco nezákonného. Ale úroveň zločinnosti klesá a v metru (kde je nejvíce kamer) je tak bezpečno jako naposledy před 30 lety. Takže pro nevýslovné množství policejních špiclů je stále méně a méně možností něco vidět. A tu se před námi otevírá obrovská příležitost a zároveň vyvstává jeden problém. Příležitost umožnit těmto strážcům dívat se na obrazovkách svých monitorů na něco jiného než jen na sex a násilí a problém, že znuděný strážce je nepozorný strážce a jako takový je jen plýtváním penězi, prostorem a časem.“
První akci SCP guerilly provedla 10. prosince 1996 šestičlenná skupina Surveillance Camera Players New York před kamerou na zastávce metra Mannhattan’s Union Square. Hrála se adaptace Jarryho Krále Ubu. Titul a datum byly zvoleny podle 100 výročí prvního uvedení této hry. Jelikož kamerové systémy většinou nepřenášejí zvuk je nutné každou kolektivem přehrávanou hru upravit do podoby grotesky či komiksu. V prvním pojetí je poselství předáváno pomocí nápisů na kartónech, v druhém případě jsou tyto kartóny upraveny do tvaru klasických komiksových bublin a je tedy možné akčně přenášet i dialogy. Další adaptace, které byly SCP NY podobným způsobem přehrány byly například úryvky z Orwellova 1984 a Farmy zvířat, Beckettovo Čekání na Godota, Ionescův Rhinoceros, Havran Edgara Allana Poea nebo speciální adaptace Přeletu nad kukaččím hnízdem. Skupina přehrává před kameami i vlastní tvorbu, například hry Kruh, Oko boží na Zemi, V pořádku, strážníku!, Víme, že se díváš atd.
SCP guerilla je finančně nezávislá, hrazená z prostředků jejích členů. Tím se může stát každý, kdo souhlasí se základními premisami SCP, je anarchista, autonom, libertarián, volnomyšlenkář nebo „nezávislák“. Členství ve skupině je zamítnuto všem rasistům, komunistům, leninistům, trockistům, socialistům, policistům, republikánům, demokratům a příslušníkům armády nebo soukromých bezpečnostních agentur. SCP se snaží dodat odvahu i lidem z jiných částí světa a podporuje vznik každé skupiny řídící se zásadami svobodné subverzivní akce a bojem proti kontrole veřejného prostoru. Na internacionální úrovni pořádá mezinárodní dny akcí proti video sledování. Letošní dny mezinárodních protestů připadl na 19-20. března. Proběhly performance například v australském Perthu pořádané Perth Surface Group, v Innsbruku se protestům věnovala skupina K.U.U.G.E.L., ve Vilniusu proběhlo pod heslem „Kdo sleduje ty, kteří sledují?“ městské tour v počítání kamer,  v Istanbulu proběhla pouliční performance skupiny NOBESE a v rámci mezinárodního dne akcí byla v Amsterodamu neznámými útočníky zničena kamera na Haringpakkers Steed.
Na svých internetových stránkách www.notbored.org uveřejňuje SCP NY i přístupy na web ze strany represivních orgánů. A tak se zde můžeme dočíst, že je v roce 2002 navštívili i naši krajané z armády a ze spravedlnosti a ze sousedního Slovenska si zde početli úředníci z Úřadu pro ochranu osobních údajů a Slovenského institutu pro standardizaci. Zpráva, která rozhodně potěší srdce každého „vlastence“.

Když víš, že tě vidí
Dalším způsobem boje proti kamerovým systémům je upozorňování lidí na nebezpečí špiclování elektronickým okem kamery. Mnoho skupin se proto snaží sbírat a zveřejňovat informace o rozmístění CCTV systémů v dané lokalitě. Mnoho takových kolektivů působí v sousedním Německu – například CCTV Berlin, Kameras Weg, Infoladen Leipzig, v USA patří mezi nejznámější projekt Camera Watch, snažící se shromáždit informace o kamerami sledovaných částech hlavních měst Spojených států. U nás se o něco podobného snaží například stránka kladenských punků, kteří na svém webu zveřejňují plán s rozmístěním kamerového systému ve městě (www.kladno-punx.tk). Podobné informace lze často najít i na stránkách místních zastupitelstvech, ty ale nemusí být nutně spolehlivé a nezachycují kamerové systémy provozované soukromými firmami – banky, supermarkety atd.
 
Nikdy víc sami
Při pohybu na ulicích dnes musí mít člověk na paměti, že je s velikou pravděpodobností sledován a filmován. Občan moderní metropole, ale i menších měst se již nikdy nemusí cítit osamělý, vždy je tu s ním bedlivé oko kamery, která střeží zda nedělá něco nepřístojného, nevybočuje z davu nebo zda není nějakým způsobem „nápadný“. V tomto článku jsem vám nabídl řadu možností jak proti kamerovému slídilství bojovat, záleží jen na vašich sympatiích, kreativitě a nadšení, kterou metodu zvolíte. Odpor proti kamerovým systémům si však zaslouží alespoň naší podporu, protože nástup každého totalitního režimu je vždy spojen se snahou o zajištění, co největší možné kontroly jak veřejného prostoru tak i jednotlivých osob. To, co začíná argumenty o ochraně  „bezpečnosti v ulicích“ většinou končí omezováním základních lidských svobod a vznikem policejních režimů. A jestliže život ve společnosti, kde jste neustále sledováni, kontrolováni a zaznamenáváni není totalitou a policejním státem, tak čím pak tedy je…

Jindřich Zíka

Hlavní prameny:
www.notbored.org
The Grievous Amalgam: Lights, Camera, Action!, Green Anarchy #16.

Zdroj: Hluboká orba #26
a-kontra
texty