Hlučně proti Reaganově ulici

V pražské Bubenči byla dnes v podvečer přejmenována část ulice Zikmunda Wintera na ulici Ronalda Reagana. Během oficiálního ceremoniálu proběhl i protest, který upozornil na spornou minulost oslavovaného prezidenta a jeho podporu diktátorům, kteří mají na svědomí tisíce mrtvých.

Protest vyvrcholil na začátku projevu bývalé americké ministryně zahraničních věcí Condoleezzy Riceové, kdy zaznělo skandování sloganu „You´ve got blood on your hands!“

Riceová přerušení projevu okomentovala slovy: „Demokracie je bezvadná věc, ale občas dělá randál.“ Randálem ovšem protest neskončil. Okolo stojící příznivci Ronalda Regana atakovali protestující a snažili se jim vytrhnout pikety a protireaganovská hesla. Potyčka skončila s následujícími ztrátami na obou stranách. "Reaganovci"  ukořistili dva pikety a nějaké letáky. Demonstranti odrazili útok vedený americkou vlajkou, kterou zlomili a svým protestem znechutili senátora Štětinu, který raději ze slavnosti odešel. Policie šarvátce víceméně přihlížela.

Videozáznam oficiální časti naleznete na webu České televize  (přerušení projevu Condoleezzy Riceové ve 43. minutě). O protestu referovala ČTK, jejíž agenturní zprávu převzaly Lidové noviny, ČT24 a Parlamentní listy. Ostatní online média protest nezmínila.

Text protestního letáku:

„Paní Riceová, strhněte ten mýtus!

Je lepší mít ulici pojmenovanou podle zapomenutého spisovatele než podle člověka s krví na rukou.

Když v osmdesátých letech označila prezidenta Ronalda Reagana lidskoprávní organizace Helsinki Watch za „obhájce jedněch z nejhorších hrůz naší doby“, měla k tomu dobrý důvod. Reagan se zapsal do dějin ničením životů i nadějí lidí ve Střední Americe, stejně jako podporou režimu apartheidu v Jižní Africe. Vzdáváme tu hold muži, jehož vláda rozpoutala bezpříkladnou agresi proti Nikaragui, špinavou válku, která za sebou zanechala třicet tisíc mrtvých a která pokračovala navzdory odsouzení Mezinárodním soudním tribunálem.

Proč oslavujeme muže, jehož vláda podporovala eskadry smrti, které mají na svědomí masakry tisíců lidí v Latinské Americe? Naše malá země chce možná soutěžit s karibskou Grenadou – ostrůvkem, kde mají s Reaganem poštovní známky. Jak ale upozornil americký historik Will Bunch, snažíme se přitom zapomenout na to, že právě tam se v roce 1983 vylodilo několik tisíc příslušníků námořní pěchoty, ačkoli Grenada neměla vlastní armádu ani námořnictvo. Asi nám také nemá být nic po tom, že mezi Reaganovy absurdní spojence v křižáckém tažení proti komunismu patřili jedni z nejhorších teroristů a masových vrahů světa: kambodžští Rudí Khmerové v čele s komunistickým diktátorem Pol Potem, jak zdokumentoval australský novinář John Pilger. Za připomenutí také stojí irácký spojenec Saddám Husajn či afghánští mudžáhidé, v jejichž řadách se zrodili ti, proti nimž máme vést nové tažení (včetně Usámy bin Ládina). Ve výčtu jeho přátel nemůžeme zapomenout ani na guatemalského Efraina Ríose Montta, patrně nejohavnějšího latinskoamerického diktátora, během jehož krátké vlády v letech 1982-1983 povraždily Amerikou vyzbrojené jednotky desítky tisíc civilistů. Diktátora, jehož činy označila komise při OSN za „akt genocidy“, zatímco Reagan jej hájil slovy: „Je naprosto oddán demokracii“.

Učíme se, že pro nás Ronald Reagan vyhrál studenou válku, připomínáme si jeho výrok „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď“, jako kdyby strhnutí zdi nějak ovlivnil. I bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová však zastává názor, že „připisovat Reaganovi zásluhy za konec studené války je stejné, jako připisovat kohoutímu zakokrhání zásluhy za východ slunce“. Jeden z nejvlivnějších tvůrců americké politiky ve studené válce, diplomat George F. Kennan, považoval Reaganovo zbrojení a siláckou rétoriku za faktory, které posilovaly zastánce tvrdého kurzu v SSSR. Reformní křídlo kolem Michaila Gorbačova díky tomu bylo pod větším tlakem, čímž se stupňovalo mezinárodní napětí a komplikovaly se změny ve východním bloku. O dalších historicích a bývalých politicích, kteří Reaganovo zbožňování odmítají, se ale dnes nedozvíme.

Jsme si vědomi toho, že oslava Ronalda Reagana je pro dnešní dobu příznačná. V čase, kdy se vyčerpává legitimita politiky, je nejlepším řešením předhodit lidem mýtus k uctívání. Věříme však, že je třeba tento mýtus strhnout. Kvůli životu ve světě, kde se vede skutečný zápas o naši minulost i přítomnost.

A-kontra, www.a-kontra.cz


“Ms. Rice, tear down that myth!”

It is better to have a street named after a forgotten writer than after a man with blood on his hands.

In 1980s, the human rights organization Helsinki Watch described President Ronald Reagan as “the defender of some of the most terrible horrors of our time” and it had a good reason for that. Reagan will be remembered for destroying lives and hopes of people in Central America and also for supporting the apartheid in South Africa. We are celebrating the man whose government started an unprecedented aggression towards Nicaragua - a terrible war that left behind thirty thousand dead and continued despite the condemnation by the International Criminal Court.

Why are we celebrating the man whose government supported squadrons of death responsible for massacres of thousands of people in Latin America? Our small country maybe wants to compete with Caribbean Grenada – an island, where they have Reagan on postage stamps. As American Historian Will Bunch pointed out, we are trying to forget that it was Grenada, where in 1983 several thousands marines landed despite the fact that Grenada did not have its own army or marine. We should also overlook Reagan’s absurd allies in his crusade against Communism among who were the most terrible terrorists and mass murderers in the world. Let us mention the Cambodian Khmer Rouge lead by Communist dictator Pol Pot as documented by Australian journalist John Pilger, Iraqi ally Saddam Hussein, or Afghan Mujahidins. Those who we should fight now, including Osama bin Laden, were born among them. We cannot forget Guatemalan dictator Efraín Ríos Montt, probably the most horrible dictator in Latin America, during whose short reign in 1982 – 1983 troops armed by the U.S. killed tens of thousands of civilians. The U.N Commission described his actions as “act of genocide” while Reagan defended him, claiming that: “he is absolutely devoted to democracy”.

At schools, we learn that Ronald Reagan won the Cold War for us, we remember his quote: “Mr. Gorbachev, tear down that wall” as if Reagan influenced the fall of the wall. Former American Minister of Foreign Affairs Madeleine Albright also thought that “to give Reagan credit for the end of the Cold War would be the same as giving rooster’s crowing credit for the dawn”. One of the most influential American policy makers in the Cold War, diplomat George F. Kennan considered Reagan’s armament and strong-arm rhetoric to be the factors that strengthened supporters of the hard course in the USSR. Because of that, the reform wing around Mikhail Gorbachev was under greater pressure, international tension was intensifying and changes in the Eastern block were more complicated. However, we do not learn today about historians and former statesman who refuse to adore Reagan.

We are aware that celebrating Ronald Reagan is typical for today. When politics cease to be legitimate, it is best to give people a myth to worship. Nevertheless, we believe that it is important to tear down this myth because of life in the world where we are fighting for our past and present.

A-kontra, www.a-kontra.cz

texty