Duhová děkovačka: Queer v mezích zákona, konzumu a normality

Duhová děkovačkaUchylové! Devianti! Propagace perverze! Ohrožení rodiny! Rozbíječi společnosti! Ten, kdo sleduje debatu o právech a postavení sexuálních menšin ve střední Evropě v posledních letech, nebude podobnými reakcemi konzervativní pravice překvapen ani zděšen. Kdo ji sleduje méně, nechá se možná vyvést z míry agresivitou těchto sloganů. Kdyby se však u příležitosti konání další queer parade objevil někdo, komu je téma zcela ukradeno a podíval se jak na výroky odpůrců akce, tak na stránky organizátorů, byl by možná v rozpacích. To jsou ti teplouši opravdu tak perverzní a nebezpeční? Vždyť se propagační materiály festivalu tolik neliší od plakátů Sázavafest nebo Rock for People...

Kšeft s hrdostí

Hnutí za práva sexuálních menšin mělo ve svých dějinách období, kdy boj vyžadoval mimořádné odhodlání a samotné vyslovení myšlenky zrovnoprávnění lidí s odlišnou sexuální identitou či orientací s sebou neslo subverzní nádech. Na Západě se ideje rovných práv a příležitosti pro příslušníky LGBT komunity začaly pozvolna prosazovat spolu se sexuální revolucí šedesátých let, ve střední Evropě ale ještě velmi nedávno přihlášení se k menšinové orientaci nebo otevřená podpora LGBT hnutí hrozila ostrakizací okolím, diskriminací nebo i nebezpečím fyzického napadení.

Spolu s proměnou politického ovzduší, prosazením legislativních řešení homosexuálních vztahů v mnoha zemích a profesionalizaci samotného hnutí se podoba akcí na podporů práv gayů a leseb změnila. Dnes jsou čím dál, tím častěji emancipační hesla nahrazována slogany vychvalujícími příslušníky komunity jakožto sebevědomé konzumenty a zodpovědné občany. Queer festivaly zdůrazňují pojetí hrdosti založené na ztotožnění s odlišností nepřekračující meze požadavků většinové společnosti a korporativních morálek. Mnohdy se výrazně profilují spíše jako obchodní a zábavné události, jejichž původní politický a sociální obsah se rozmělnil v jakési nekonfliktní, duhově sluníčkové „vděčnosti“ za pohodové přijetí mainstreamem.

Co je in?

Queer festivaly se tak paradoxně mnohdy stávají arénou pro zdůrazňování „normality“ a loajality morálce většinové společnosti. Podpora pro minority je zároveň pro část liberálně smýšlejících příslušníků většiny jednoduchým způsobem, jak si pohladit ego: přidám se do podpůrné skupiny na facebooku, zajdu na další ročník Mezipater – ach, jak jsem tolerantní a otevřený! Vždyť queer je in! Současně se z veřejné debaty o sexuálních menšinách někdy vytrácí povědomí o přetrvávající diskriminaci ze strany legislativy a většinové společnosti. Jistě, institut registrovaného partnerství významně zlepšuje situaci mnoha homosexuálních párů. Stále ovšem zbývá řada dalších problémů: otázka adopce dětí a právního postavení gay a lesbických rodin, případy šikany, se kterými se ve svých prostředích pořád denně potýká část neheteronormativních jedinců (zejména těch, kteří žijí mimo velká města) či běžná diskriminace homosexuálních migrantů. I v Česku je konec konců příznačné to, že všechny dosavadní velké veřejné akce gay a lesbické komunity musely čelit poměrně velkému množství nevraživých reakcí – nejen ze strany neonacistů, nýbrž i místních zastupitelů.

Sexuální identita i orientace není zpravidla otázkou politického programu ani rozhodnutí jednotlivce. Navzdory subverznímu potenciálu těchto jevů se tedy těžko můžeme pohoršovat nad tím, že se velká část gay a lesbické komunity ztotožňuje spíše s většinovými názory a vkusem než s radikálním světonázorem a alternativní kulturou. Problémem velké částí veřejných projevů LGBT hnutí je ovšem to, že se toto hnutí začalo na přizpůsobivosti poněkud zakládat. A tím se implicitně distancovalo od řady příslušníků komunity.

Fátima Weinerová

a-kontra
texty