Do vlastních kruhů

egoldman.JPGIdea anarchismu vždy spočívala na rovnosti všech, přesto zřejmě nepřekvapí, že i  těchto sférách narazíme na rozpory právě v oblasti genderu a sexuality. Například už v raných teoretických fázích se našel „otec zakladatel“ s nepochybnými patriarchálními tendencemi a s velmi konzervativním názorem na instituci rodiny. Byl jím slavný Pierre Joseph Proudhon. Vedle jeho anarchistických teorií se jeho antifeminismus jeví jako zjevná kontradikce jeho  vlastních myšlenek. 

Se sexismem uvnitř anarchistické scény v předminulém století se potýkala i jedna z prvních obránkyň práv homosexuálů Emma Goldman. Narážela na něj jak v anarchistických kolektivech, tak například při debatě s Petrem Kropotkinem. Známá je historka o tom, jak se jí jednou snažil odbýt  výrokem „že na řešení problému v oblasti sexuality je příliš starý“, na což mu odpověděla: „Až mi bude, soudruhu, tolik jako tobě, tak otázka pohlaví pro mě možná důležitá nebude. Ale teď je teď, a rovnost pohlaví je důležitá pro miliony lidí.“ V jednom dopise pak napsala: „Je to tragédie. Mám pocit, že lidé s různou sexuální identitou jsou v uvězněni v kleci ve světě, který nabízí tak málo pochopení pro homosexuály a hrubě ignoruje různé variace pohlavní identity a jejího významu v životě.“

Rozpory mezi principiální teorií a reálným jednáním odrážejí především lidskou nedokonalost. Sexismus i další předsudky mají svoje pařáty zaťaté ve společnosti nepochybně i dnes. Jeden z ukázkových příkladů bylo možné vidět například na blokádě nácků v Novém Bydžově, kde i antifašistický dorost neváhal na pochod rasistů pokřikovat, že jsou buzeranti.
 

 

Oliver Vrbec

 

texty