Den štědrý na malé akce

jezisekneexistuje.JPGJsou vánoce svátkem klidu a míru, anebo se během nich válečná vřava přesune na bitevní pole regálů nákupních center? Mohou nás kapři inspirovat v boji proti kapitalismu? A co na to Jan Tleskač a Michail Bakunin? Čtyřiadvacátý prosinec anarchisté nestrávili doma u televizních obrazovek. Proběhlo několik malých akcí. Autonomové konfrontovali rozdávání vánoční polévky potřebným ze strany primátora Béma a připomněli mu jeho pokrytectví ve vztahu k bezdomovcům. O několik hodin později se mohli na náměstí Republiky užaslí návštěvníci končících vánočních trhů setkat s pikety jako Ježíš je zombie či Od 27. 12. se budete zase nenávidět. A konečně ve čtyři hodiny odpoledne zde rozdávala iniciativa Food not Bombs jídlo potřebným – jak činí nejen na štědrý den, ale každý týden. Níže si můžete přečíst texty čtyř projevů, které vyjadřují kritiku kapitalistických vánoc. 

Milé děti, 
rodiče vám lhali, Ježíšek neexistuje. Dárky dětem nenosí ani Santa Claus, postavička, která byla původně reklamním maskotem společnosti Coca Cola. Dárky se kupují za těžké peníze, mnoho rodin se kvůli nim každoročně zadluží, jen aby ukázaly, jak moc a za kolik se mají rády. Vánoční svátky jsou jen další z rozmanitých způsobů, jak tahat z lidí peníze. Supermarkety slavnostně vyzdobené už od konce října nabádají lidi, aby nakoupili to, co prý udělá šťastné ty, které mají rádi. Vánoční trhy každoročně lákají všechny lidi na předražené cetky. 
Milé děti, 
jako dárky vám dávají hračky, které většinou vyrobil nějaký odíraný dělník v třetím světě. Můžeme si být jistí nejen tím, že jeho děti si nikdy nebudou hrát s panenkou Barbie nebo s autíčkem na baterky, ale i tím, že za svou práci nedostal pořádně zaplaceno, pracoval mnohem víc hodin, než kolik u nás představuje běžná představa o pracovním dnu. Dítě, které by si samo mělo hrát, se považuje za „levnou pracovní sílu“. Právě to je kapitalismus – úsměvy, nazdobená a nasvícená paráda na jednom místě vykoupená otrockou dřinou na jiném místě. Milé děti, v našich zeměpisných šířkách samozřejmě ve vašem věku ještě pracovat nebudete – i vy se ale záhy stanete pro systém jen číslem ve statistikách, tím, co výstižně označují jako „lidské zdroje“. Když se přitom budete usmívat, budou se na Vás usmívat, tak jako se na Vás usmívají teď. 
V jednom jsou totiž Vánoce velmi přesné. Tak jako Vám lžou a dělají s Vámi divadýlko teď, budou vám lhát a hrát s Vámi divadýlko celý život. Takže si užijte vánoční atmosféru, je z tohoto hlediska neobyčejně poučná. 

* * *
Je starým dobrým zvykem, že se o vánocích snaží každý vypadat lepší, než ve skutečnosti je. Nejinak to platí i o pražském primátorovi Bémovi. Člověk, který stál za už několika pokusy vyštípat pražské bezdomovce z metropole, se najednou stylizuje do role jejich dobrodince, který jim dá najíst. Jako kdybychom měli zapomenout na navrhovaný „akční plán“ z minulého roku, v němž Bémovi podřízení plánovali represi vůči bezdomovcům, do které se měli zapojit i sociální pracovníci a psychiatři. Jako kdybychom měli zapomenout na přestavbu hlavního nádraží a agresivní šikanu bezdomovců v jeho nových prostorách ze strany policie. 
V prosincových mrazech již zahynulo několik bezdomovců. Kolik životů by mohly zachránit kupříkladu stamiliony, které město rozfrcalo v projektu Opencard, které vyhodilo oknem, přesněji řečeno přihrálo kamarádům za fiktivní poradenské služby? Jak moc by jim mohly pomoci peníze za nevkusnou a zbytečnou vánoční výzdobu? 
To se nedovíme. Klást podobné otázky by bylo neslušné narušování vánoční atmosféry. Bém bude jeden den v roce rozdávat jídlo – a zbylých 364 dní přihrávat pochybné kšefty svým pochybným kamarádům a přemýšlet, jak co nejvíc ztrpčit život lidem, kteří mu kazí dojem z metropole, protože nejsou nalíčení, voňaví, v saku a s kravatou. 

* * *
Kádě s kapry v ulicích města, zvířata lapající po dechu a stříkající krev, proměna bytosti v kus mrtvé hmoty na prodej. To není sváteční exces nebo kus tradice, kterým nám vydržel z barbarské minulosti. Rituály odehrávající se kolem vánočních kaprů jen veřejně ukazují to, co se dennodenně, v astronomickém měřítku a daleko brutálnějšími způsoby děje milionům „hospodářských zvířat“, jejichž smysl života je plně podřízen cílům nakrmení jedné části lidstva, bez něhož by přestal fungovat náš gulášový kapitalismus.
Možná jsou ale kapři víc než jen ztělesněním osudu hospodářských zvířat v dnešních západních společnostech. Možná jsou i velmi doslovnou metaforou našich životů. Možná v tom plaveme s nimi. Nás stejně jako kapry pěstují v malém českém rybníce, nás stejně jako kapry vykrmují zbytky, žvásty a bublinami, převážejí natěsnané z místa na místo, třídí na lepší a horší kategorie a připravují pro trh, nás stejně jako kapry vystavují, nutí lapat po dechu a nakonec vykuchají a smaží v trojbalu.
Možná je čas něco se od kaprů naučit. Kapři se totiž umí vzbouřit a posvátnou atmosféru vánoc obrátit vzhůru nohama. Umí se zapíchnout a vzpříčit v krku, vypovědět poslušnost a nebo aspoň permanentně znejišťovat. Zkusme chvíli poslouchat, co nám kapři chtějí říct.

* * *
Vánoce mají být svátky pokoje, klidu a míru. I války by měly utichnout tváří v tvář vánočnímu pokoji a pohodě. Dnes, kdy máme prezidentem nejmocnější supervelmoci nositele Nobelovy ceny míru, mohli bychom snad očekávat mír ještě spíše. 
Ale ouha. Možná na vánoce dojde k malé přestávce ve vraždění. Snít ale dnes o míru je směšné. Nositel Nobelovy ceny pokračuje ve dvou válkách svého předchůdce – a zabíjení pokračuje i leckde jinde. Klid není v Kongu, kde zemřely miliony lidí kvůli koltanu do našich mobilních telefonů a notebooků. 
Válka přitom není ničím, co by nesouviselo s naším klidem a mírem. Systém, který nám umožňuje v poklidu nakupovat, vytváří kapsy nestability a nekontrolovaného násilí. Ten samý systém se chystá v procesu globálního oteplování obrazně řečeno uvařit planetu zaživa. A politici, kteří jsou za jeho fungování zodpovědní? Buď jako většina z nich říkají – nemůžeme s tím nic udělat, jen zmírňovat důsledky. Anebo rovnou globální oteplování popírají, jako prezident Klaus. V Kodani dostal celý svět pod strom zajímavý dáreček. Světoví politici se rozhodli vystupovat jako populární herec v reklamě před pár lety: Mohli jsme vám dát další strategii boje s globálním oteplováním. A krásnou. Nové závazky, další emisní povolenky, falešní sobi na místech, kde už dávno taje led… Ale my jsme řekli ne. Vyrábět se bude dál a víc. Když zkáza, tak pro všechny…
Mluvili jsme o válkách. Válka a vánoce mají jedno společné, na obou se dají výborně vydělat velké peníze. Válku potřebují ti, kteří chtějí prodat zbraně. Vánoce zase ti, co vyrábí všechno to, co se dá slavnostně zabalit a hodit pod stromeček. Často jsou to nepotřebné tretky, které by se bez pomoci vánočního šílenství neprodaly ani náhodou.
Vánoce jsou dobou odpočinku – kapitál ví, že nemůžeme makat jak cvičené berušky 365 dní v kuse. Ale i o vánocích se nás snaží využít. Zaměstná naši touhu obdarovat druhé a velkolepě se napumpuje naší dárkovou spotřebou. V lednu pak zjistíme, jak moc hluboko máme do kapsy, spočítáme dluhy a musíme začít ještě usilovněji a bez odmlouvání pracovat – aby bylo v létě na dovolenou a o vánocích na dárky. Koloběh kapitálu může pokračovat…
Touha obdarovat druhé je krásná – ale ne jako ritualizovaná společenská povinnost, ne jako vykoupení za celoroční sobectví, ignoranci a sledování pouze vlastního zájmu a kariéry. Chceme společnost, která bude založena na vzájemném obdarovávání, ne na zištných vztazích, společnost založenou na vzájemné vstřícnosti, nikoli na nekončící směně. Společnost, kde budou lidé myslet na ty druhé 365 dní v roce a ne jen o vánocích.

texty