Deset let od Global Street Party: otázky zůstávají, dokážeme se poučit?

V různých městech světa proběhla 16. května 1998 Global street party jako protest proti globalizaci. V Praze svým bouřlivým průběhem toto „předvolební shromáždění mládeže“ zaskočilo policii a šokovalo média a politiky. O dnes už téměř historické události se v pondělí 12. května diskutovalo v pražském infocafé Krtkova kolona. Ale řeč nebyla jen o minulosti, ale i o tom, kam směřuje současné české anarchistické hnutí. Předkládáme Vám několik tezí o Global Street Party a jejích přínosech pro antiautoritářské hnutí, kterými byla zahájena diskuze.

 
  1. Global street party se podařilo překvapit. Nikdo od této akce, nahlášené s jistou dávkou ironie jako „předvolební shromáždění mladých“ nečekal to, co se z ní stalo. Podařilo se nejen zaskočit policii, ale také překvapit média a jejich „experty“. Všichni se museli na chvíli zastavit a přemýšlet o smyslu a významu akce.

Obnovit okamžik překvapení se nám z tohoto hlediska už nikdy nepovedlo. Před dalšími street parties byly už policie a média připravené, pokud došlo k nějaké změně oproti jimi dopředu na novinových stránkách popsanému scénáři, pak vesměs jen k takové, že se nekonaly rioty, které předpověděli, nebo že ten či onen protest byl menší.

  1. Formu si global street party vypůjčila od slavností okupujících ulice na protest proti automobilismu – obsahem byl protest proti globalizaci. Připomeňme, že právě slovo globalizace se této akci podařilo zahrnout do v Česku používaného slovníku a že rovnou s tím se podařilo vnést povědomí i o její kritice.

Jinými slovy, street party spojila téma, které je každému jasné, s tématem, které bylo vysoce nové: na jedné straně se odkázala k jasnému problému, který doslova pociťoval každý, na straně druhé přiměla společnost inovovat svůj jazyk.

Navíc dokázala být populární a tématicky pestrá. Lákala nikoli zaměřením na jedno téma, ale naopak zahrnutím různých témat. Je otázka, zda by to v dnešní době bylo možné, zda dnes lidé ještě pociťují dostatek sounáležitosti. Zdá se však, že ne, úspěch mají spíše hnutí soustředěné kolem jednoho tématu, např. Ne základnám. Srovnáme-li  plakát na Global street party s plakátem na letošní první máj, pak na prvním najdeme spoustu okének s obrázky a jednotlivými tématy, na druhém z nich najdeme naopak soustředění na jedno téma (rasismus). To nemá být kritika jednoho nebo druhého, spíše pokus naznačit, že následný vývoj šel od úspěchu otevřenosti směrem k úspěchu důrazu na jedno téma.

  1. Street party byla akce, která se pokoušela propojit kulturu, především hudbu, s politickým protestem. Jinými slovy: méně utahaných projevů a hesel, více zábavy. Podobný typ politické akce bývá ze strany političtěji orientovaných aktivistů nezřídka zatracován, nebo i při nejlepší vůli vede k nedorozuměním a k otázkám: tak jo, ale kde je teda ta politika. Skoro se zdá, jako kdyby se při hodnocení „političnosti“ akce nehovořilo například o počtu lidí, které ovlivnila, o atmosféře, která na ní panovala, ale jako kdyby se pouze měřil počet politických slov, které na ní padnou.

Někteří anarchisté v době street parties proto nepokládali dané akce za vyjádření antiautoritářské politiky, která v dané situaci možná nejsilněji v polistopadovém Česku ovlivnila společnost, ale přinejlepším jako příležitost zabojovat si s policií. V současné době, v souvislosti s vydařenou akcí na mezinárodní den squattingu a s úspěšným prvním májem, se znovu ozývá názor, že takové akce nejsou plnohodnotným vyjádřením naší politiky, že nejsou opravdově politické, na rozdíl od demonstrací či protidemonstrací. Ve skutečnosti jsou to ale nejlepší možné akce jednak pro předání našich myšlenek dál, a jednak k tomu, aby tyto myšlenky měly kolem sebe odpovídající atmosféru nikoli utahaného a nudného poučování v projevech či letácích, ale zábavy, tvořivosti a vzrušení.

  1. Akce byla svým pojetím jasně zaměřena na mládež. I to byl v dané době problém – velká část anarchistického hnutí se tehdy orientovala na oslovení pracujících, přičemž se často výslovně říkalo, že oslovení dělníků ve středním věku je pro anarchismus tak nějak důležitější než aktivity studentů. Tento typ sebenenávisti (pronášený totiž zpravidla mladými a velmi často studenty) přispěl k tomu, že hnutí nedokázalo oslovit již zpola oslovené a nabídnout jim smysluplnou aktivitou, a namísto toho se soustředil na chiméru jako byly anarchistické odbory. Anarchistické organizace zaměřené na oslovování pracujících přitom mimo mládež zaznamenaly naprostý neúspěch.

Mládež bývá přirozenou základnou radikálních hnutí a sebenenávistná reakce na tuto skutečnost nic neřeší. Patrně to je právě naopak, než si mysleli stoupenci anarchistického „chození mezi lid“ do továren: až silné hnutí složené z mládeže může smysluplně intervenovat do dalších bojů a přilákat další generace.

 Z Global street party nám tak zůstává několik podstatných otázek: Dokážeme obnovit sílu spočívající v momentu překvapení? Dokážeme dnes vůbec vymyslet něco, co by dokázalo překvapit a zaskočit?

Umíme obnovit tématickou různost anarchistického hnutí a přicházet s takovými tématy, které od nás bude muset přebírat celá společnost?

Dokážeme pojmout naše akce kreativně a dát novým myšlenkám zajímavou formu, nebo skončíme jako všichni utahaní levičáci na zaslouženém smetišti dějin?

A dokážeme získat pro své myšlenky ty, kteří jim jsou nejblíže, aniž by to znamenalo uzavření do ghetta bez možnosti přesahu?

Ondřej Slačálek

O Global Street Party čtěte zde:
A-kontra Vás zve: Deset let od global street party

Global Street Party – Ohlédnutí po 10 letech

Party, která zabolela

Rozhovor Konfrontace: Viktor x - rozhovor se zadrženým z Global Street Party

Global Street Party očima jednoho z účastníků

 


texty