Jiří Čunek, místopředseda vlády, předseda KDU-ČSL. V televizním zpravodajství ho vidíme div že ne každý den. Stačí vypnout zvuk a můžeme nabýt dojmu, že jde třeba o hodného strejdu z Valašska. Ale co to? Jednou ho viní z braní úplatků, pak zas z rasismu. Zaslouží si to vůbec? Vždyť se někdy tváří, že neumí ani do pěti počítat.Na podzim loňského roku Čunek realizoval projekt, jehož cílem bylo zbavit se romských obyvatel pavlačového domu v centru Vsetína a následně jej zbourat. Již tenkrát se projevil nesoulad jeho výroků. Ohledně bydlení za městem připravovaného z železných kontejnerů se 8. srpna pro Zlínský deník vyjádřil: „Byty budou přiděleny především těm nájemníkům, kteří si plní své povinnosti, to znamená vodí své děti do školy a nepodporují u nich kriminalitu a řádně platí nájem. Ostatní se budeme snažit dostat z města pryč.“ Zároveň však uplatňuje princip kolektivní viny, obyvatele domu obviňuje z kdečeho a o dva měsíce později v Kroměřížském deníku prohlašuje: „Domy jsme vyvinuli společně speciálně pro nepřizpůsobivé občany.“ Člověk by skoro nabyl dojmu, že „nepřizpůsobiví“ občané se definují tak, že platí nájem a vodí děti do školy.
Vedle vybudování ghetta daleko od dopravního spojení, školy a obchodu se Čunek vyznamenal přestěhováním desítky romských rodin mimo okres do polorozpadlých domů. Není jasné, zda to byl jeho romantický duch, který rozhodl, že Romové budou odvezeni za tmy a o půlnoci ponecháni na cizím místě před „novými domy“.
Záhy však jeho pozicí začala cloumat aféra, kterou vyvolalo obvinění z braní úplatků. Věrný mottu „Já nic, já muzikant“, uvedl médiím hned několik rozdílných výmluv, které završil tvrzením, že vlastně celou dobu říká to samé. Nepřísluší nám hodnotit, zda je v této kauze vinen či nikoliv. Zajímavý obraz jeho osobnosti v této souvislosti však tvoří právě jeho rozporuplná vyjádření a rozhodnutí za žádnou cenu neodstoupit.
Následně byl Čunek svými koaličními partnery nucen se za své výroky omluvit. Lze však za omluvu považovat následující výrok? "Omlouvám se všem těm, kteří jsou tím pobouřeni, protože patří do nějakých minoritních skupin, ale zároveň jim chci říct, že to nepochopili. Já jsem o nich nemluvil ani jsem k nim nemluvil." Nebo: "To nemířilo na Romy, ale na nás politiky. My nemáme pomáhat těm, kdo se nechovají, jak mají."
Xenofobně ladění lidé se Čunka zastávají. O úrovni jejich názorů vypovídá skutečnost, že kvůli vulgaritám a rasistickým projevům byla zrušena internetová fóra velkých portálů pod články, které se Čunkovými výroky zabývají. A není ani divu, vždyť právě tento anonymní virtuální prostor je pro takto orientované jedince tou nejvyhledávanější arénou.
Od jeho slov se distancovala i ODS. Mirek Topolánek uvedl, že výkonná rada ODS považuje Čunkovy výroky za velmi nesprávné a xenofobní. Věrohodně to ale z Topolánkových úst nezní. Ten sám se zdá být fascinován nacistickou terminologií a čas od času ji i použije. Připomeňme jeho poznámku o „noci dlouhých nožů“, kterou v červnu 2005 avizoval personální změny po případném volebním vítězství ODS, nebo vyjádření pro Lidové noviny, v němž v srpnu 2003 označil volební sliby ČSSD před volbami 2002 za „osvětimskou lež“. Z nedávné doby pak stojí za zmínku Topolánkova SMS odpověď na dotaz novináře, zda od šéfa společnosti ČEZ dostal hodinky za 300 000 korun, která zněla stručně a výhružně: „Es kommt der Tag“. Toto heslo používali nacističtí členové Sudetoněmecké strany ve 30. letech jako výraz odhodlání připojit Sudety k německé říši.
Topolánek má s Čunkem bezesporu společnou snahu vymlouvat se jako malý kluk přistižený při lumpárně. Když na schůzi Sněmovny začátkem února zvedl s úšklebkem prostředník směrem k opozici, tvrdil o týden později na svou obhajobu, že toto gesto bylo určeno ministru financí Kalouskovi a znamenalo „Kalousku, jsi jednička!“
Jistě se při enviromentální rasové debatě nezapomněli pochvalně zmínit o Jiřím Čunkovi. Jestli ano, náprava byla sjednána na webových stránkách neonacistů z Národního odporu, kde se v nepříliš nápadité glose pochvalně vyjádřili: „Čunek válí!“
A co dodáme my? Vypůjčíme si gesto premiéra Topolánka a se zdviženým prostředníkem zvoláme: „Čunku, jsi jednička!“