Blýskání na císařovy nové šaty: Antifa se pokusila o „jiný“ 1. máj. Na Císařské louce.

AntifaPsát o 1. máji je jak za trest. Buď je sklon splácat oslavný hymnus, anebo zatrpklou truchlohru. Ani jedno není na místě. Užitečné vodítko mi poskytl jeden z redaktorů A-kontra. Na otázku, zda je pro něj 1. máj spíš radost nebo povinnost, odpověděl: Příležitost. Nechme tedy stranou krajní hodnocení a zeptejme se jinak. Byla příležitost využita?

Lajtmotivem letošního 1. máje v Praze byl jednoznačně Festival proti rasismu, pořádaný AFA na Císařské louce. Nejvíc křídového papíru, kapel a slibované zábavy. Mimo májový prime-time ale proběhla ještě další akce.

Tradičně na Střeleckém ostrově se sešlo skoro sto padesát anarchistů a anarchistek, aby si připomněli historický odkaz prvního máje. Setkání organizované ČSAF, Anarchofeministickou skupinou a časopisem A-kontra se obešlo bez mohutné policejní asistence a bez násilných střetů – ke zklamání novinářů.

Bez pocitu nadřazenosti. S nápadem vázat na ostrově spolu s příchozími pestré květiny z papíru přišla jedna z organizátorek. Nešlo o žádnou pouťovou atrakci, ale o součást vzpomínkové akce. „Naším cílem bylo oživit prvomájová setkání a poukázat na to, že 1. máj nemusí být jen o násilí,“ vysvětlila. Zájem zřetelně byl. „Přišlo hodně lidí. Až jsem nestíhala stříhat krepák,“ směje se.

Nespokojení mohli odcházet snad jen ti novináři, kteří se nedočkali vytouženého konfliktu. Však se také náležitě „pomstili“, když psali o Střeláku až na pátých stranách. Jednoduše platí, že pokud nedojde k pouliční válce, anarchisté nestojí za pozornost. Akci to nijak neublížilo.

Antifa znamená útok - letákem

Pojďme ale na festival Antifašistické akce, která se rozhodla udělat první máj jinak. Zvolila si k tomu Císařskou louku a formát na české poměry výjimečně zprodukovaného festivalu: Festivalu proti rasismu.

Na Cindě byl frmol od rána. Organizátoři byli dílem nervózní, že lidé přijdou a nebude hotovo, dílem, že místo lidí přijde bouřka. Standardní nervy před výkopem.

Obavy brzy zahnali návštěvníci, kteří začali proudit po stovkách. Špalír černooděnců u vchodu, který působil trochu jako buňka Hnutí proti havajským košilím, nenechal projít nikoho, aniž by ho vybavil letákem a číslem Antifa-news. Nepůsobilo to nijak násilně. Naopak. Jedna z návštěvnic mi potvrdila, že je to dobrý pocit, být alespoň letákem zaangažována hned od začátku. Odpadlo také riziko, že by se někdo na Cindě cítil jako Alena v říší divů. I když zrovna ne každý přišel s tou „správnou“ politickou motivací (jak se mi svěřil homosexuální kamarád David, on „přišel jen hledat milence“), každý věděl, kde je a co tím podporuj

koro: Během koncertu si měl pár „politických“ vsuvek. Má pro tebe koncert s politickým podtextem nějakou speciální atmosféru? Anebo je to egál?

V518: Rozhodně je to pro mě jiný, rap dostává odlišný kontext. Přestože nemám úplně chuť se politicky angažovat, tahle akce pro mě byla výjimkou. Antirasismus je pro mě spíš sociální otázkou, jde hlavně o mezilidské vztahy. Byl bych rád, aby věci fungovaly mezi lidmi přirozeně, bez toho, aby museli patřit k nějakým vyhraněným názorovým proudům. To je bohužel ale zatím utopie, v současné době se musí sdružovat, aby stáli v opozici proti jiným skupinám s extrémním postojem.

koro: Přišlo výrazně jiný publikum, než obvykle chodívá na hip hop. Rodiče s dětma a číra pod pódiem jsi určitě taky viděl. Spokojenost?

V518: Jasně, bavilo mě to. Na hip hop sice chodí trochu jiný publikum, ale v životě jsem poznal dost různejch subkultur a scén, takže je to pro mě přirozený. Když jsme kdysi začínali hrát, třeba na Ladronce, tak to publikum vypadalo podobně. I moje poslední deska už není cílená jen pro ortodoxní hip hop publikum, je víc hudebně otevřená a i reakce přicházejí z různých stran.

koro: Tvý vystoupení mě potěšilo i proto, že mohlo přitáhnout hiphopovou mládež, která je jinak silně apolitická. Vnímáš to jako problém?

V518: Je to chyba. Byl bych rád, kdyby v Čechách bylo širší spektrum způsobů, jak rap dělat nebo poslouchat. Myslím, že jsme prostě malej stát a těch variant tu nemá šanci moc vzniknout. Na druhou stranu ani mně se moc nechce psát vyloženě tematický texty o problémech typu ekologie nebo squatting. V mých textech se ty věci objevují přirozeně a jsou součástí toho, co jsem prožil.

 návštěvníky čekal mix zábavy a informací. Na pódiu se střídaly kapely, které se dokázaly vyhnout prvoplánové agitce a přitom uchovat politický podtext. Rapující Vladimír518 vyzývající lidi, aby „řekli ANTIFA“, stále ještě může zamotat několik kšiltovek a říct jim, že vedle děvek a aut existují i další věci.

Stranou se rozběhla DJská stage, u které bylo hlavně k večeru plno, a vedle toho valily stánky. Svou produkci rozbalila ČSAF, vlastní stan s tiskovinami a novou módní kolekcí otevřela AFA, byla zde výstava fotek od Realita.tv, infostánek brněnského Protestfestu a další. Zapomenout se nesmí ani na A-kontra, která servírovala ve svém bistro&distro baru nové číslo časopisu společně s citronádou a čokoládovými muffiny.

K večeru došlo na projev. Čtyřiatřicetkrát v něm padlo slovo „svoboda“, což napovídá něco o tématu. Řečník varoval před zneužíváním a vyprazdňováním pojmu svobody a rozlišil jeho dvě pojetí: neoliberální, založené na privilegiích jedněch a diskriminaci druhých, a anarchistické, opírající se o solidaritu a hustou síť rovnostářských sociálních vztahů. I pijani citronády ze zadní části areálu přestali hlučet a sledovali velkoplošnou obrazovku.

 

Využitá příležitost?

Ta otázka samozřejmě není ideálně položená. Hned se totiž nabízí další - Příležitost k čemu? - a na tu každý odpoví po svém. Platí ale, že přiměřená očekávání Císařská louka nezklamala.

Jeden festival jaro nedělá, anarchistické hnutí z krize nevyvleče a ani to není jeho smysl.

Tím je hlavně zábava. Samozřejmě lze akci vytýkat méně výrazný politický obsah, který nadto z valné části nezajišťovala AFA, ale skupiny, které dostaly na Císařské louce prostor. Císař ale není nahý. Z festivalu lze čerpat nápady a ty inspirativní vyplývají hlavně z jeho formy.

AFA předvedla, že je možné dát dohromady velmi výraznou akci, aniž by z plakátů zíralo logo magistrátu nebo sponzora, bez jehož energy drinku nepřežijeme léto. Místo, které si půlka z nás musela vygooglovat, sice nebylo ideální, ale přesto se podařilo přitáhnout tři tisíce lidí. To jsou lidé, kteří si vedle piva koupili i časopisy, vzali letáky, poslechli projev…a kteří by na standardní 1. máj těžko přišli.

informační stánek a café-bar A-kontraHlavní ovšem je, že festival nekráčel za vozem. Dlouho připravovaná akce nebyla jen reakcí na jinou událost, ale událostí samou, na níž se reaguje. Z tohoto pohledu je správné, že AFA nehodila za hlavu přípravy a nešla se honit na Žižkov s náckama.

Pro anarchistické hnutí, které se má někdy tendenci zmítat v pasti špatně organizovaných piketů pro deset lidí a s frustrujícím výsledkem, je to určité vodítko: raději méně, ale dobře připraveného. Samozřejmě to neznamená rezignovat na spontánní a aktuální demonstrace; také by ale neškodilo zahustit během roku síť těch akcí, které dosáhnou na status „události“. Lidé totiž nejsou a priori proti. Nemají blok přijít a zajímat se i o ambicioznější a radikálnější ideje, než je antirasismus. Podmínkou toho je ale dobře a soustředěně připravená akce, která nezavání promarněným volným časem.

koro

 
a-kontra
texty
ročník
číslo