Barbare, mazej za hradby

Nulová toleranceStačí trocha šelestu v podhradí aby ti s „rozhodovací pravomocí" začali mluvit o utahování šroubů. Staronovým hitem je teď shromažďovací zákon. Po sérii neonacistických pochodů se připravuje jeho novelizace, rozuměj zpřísnění. Není třeba být nácek, aby se měl člověk na pozoru. Nálepka veřejného nepřítele je volně přenositelná a apatik dneška může být zítřejší obětí.

Volání po tvrdším shromažďovacím zákonu se vrací jako dobří holuby. Před šesti lety se novelizovalo kvůli summitu NATO, o tři roky později měla stejné choutky ČSSD v souvislosti s rozprášením Czechteku. Po anarchistech a technařích teď slouží jako vhodná záminka neonacisté.

Mluvíme o všech těch dnech rasy, křišťálovým nocích a loučeních se svobodou slova, kterými se nás neonacisté rozhodli oblažovat v posledním půlroce. Ukázalo se, že úřady s nimi nejsou schopné zatočit podle svých představ, což dokazuje ping-pong mezi pražským magistrátem a městským soudem v případě křišťálové noci a zkrachovalý pokus plzeňského primátora Pavla Rödla (ODS) zakázat naci-selanku dlouho po vypršení zákonných lhůt.

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa tvrdí, že chyba je na straně úředníků. Pokud jim v daných termínech nedojde, že pochod kolem synagogy nahlášený neonacistou může být něco nezákonného a chtějí zakazovat až dlouho poté, asi tady bude někdo lempl. Na to ale plzeňští a pražští politici neslyší. Podle nich je třeba rovnou předělat zákon. Ministr spravedlnosti a poslanec za Plzeňský kraj Jiří Pospíšil slibuje, že se na něj můžeme těšit už od příštího ledna. Děkujeme.

Když práva stárnou…

Omezení shromažďovacího práva má několik nejhlasitějších zastánců. Patří mezi ně pražský primátor Pavel Bém (ODS), jeho plzeňský kolega Pavel Rödl, pražský radní Rudolf Blažek (ODS) nebo senátor a někdejší primátor Plzně Jiří Šneberger (ODS).

Kapitolou samou o sobě jsou pojmy, kterými osekání opisují. Tak například premiér Mirek Topolánek tomu říká "podívat se na dikci" zákona, ministr Pospíšil zase navrhuje "provést určitou revizi". Zákon schválený na počátku 90. let a v duchu doby, která po přestátém období vlády KSČ špatně snášela mocenské restrikce, je podle něj zastaralý, rozuměj příliš liberální. Tak buďme moderní - omezujme práva.

Hlavní "vylepšení" zákona se mají týkat lhůt. Ty stanovují, jak dlouho dopředu se musí shromáždění nahlásit a kolik má tedy úřad času, aby ho zakázal. V současnosti platí pravidlo tří dnů, ale to je úřadům málo. Poukazují hlavně na to, že pokud jsou dva z tří dnů víkendové, zbude jim na případné zrušení jen jeden den. Minimální varianta novely počítá s přidáním jediného slova - ze tří dnů by se udělaly tři pracovní dny. Primátor Rödl by ale rád víc. „Navrhoval bych třicetidenní lhůtu, jaká je obvyklá ve správním řízení," tvrdí. Těžko si pak představit, jak by se v takových podmínkách mohla konat shromáždění vznikající spontánně a v reakci na aktuální problémy. Chceš demonstrovat? Počkej měsíc.

Návrhů novely ale vzniká několik. Svou připravuje Plzeň, o vlastním návrhu mluví Praha a cosi kutí i senátor Šneberger. O přesném obsahu se tak dá zatím jen spekulovat, ale jisté je, že zejména kolem křišťálové noci se vynořilo několik zajímavých návrhů. „Zákon nenutí účastníky k tomu, aby byli odmaskováni," stěžoval si například kriminalista Jiří Kopečný. „Svoji totožnost většinou skrývají proto, že chtějí asi páchat něco protiprávního. Proč by to jinak dělali? Chápu, že jsou karnevalové průvody, ale těch je málo. Takže v novém zákoně bych uložil povinnost žádat o povolení maskovat se," zamýšlí se.

Hlavní argument proti zpřísnění shromažďovacího zákona samozřejmě zní, že se v nové hávu může stát nástrojem účinnější šikany ze strany úřadů. V zemi, kde lze k nálepce "extrémista" přijít stejně snadno jako k nachlazení, to není nemístná obava. Dnes se novela prezentuje jako „zákon proti neonacistům", ale zítra může posloužit proti komukoli, kdo získá cejch narušitele veřejného pořádku. „Nejedná se tady jenom ultrapravicové radikály, ale i o ty ultralevicové radikály," říká už teď Pavel Bém, držitel černého pásku v bojovém umění nulové tolerance. Plzeňský Rödl by zase zvažoval zákaz ekologů: „Budou-li militantní a bude-li jejich ideologie uznána jako nezákonná, tak zcela určitě. Zatím tomu tak není."

Smrt pražského Hyde parku

Budoucnost novely je nejistá. Humbuk kolem křišťálové noci, na kterém si kdekdo chtěl přihřát polívčičku, je totiž passé a tak je i v této věci ticho po pěšině. Jen občas probublá na povrch zpráva, že se o návrhu kdesi jedná.

I kdyby se návrh nakonec nepřetavil do podoby fresh-zákona, stojí za pozornost, že zejména Praha našla jiný způsob, jak zajistit zasloužený klid občanů a posílit kulturu zákazu.

Řeč je o Hyde parku na Palackého náměstí, kde se jako na jediném místě v České republice mohou konat veřejná shromáždění bez oznamovací povinnosti. Opakované demonstrace neonacistů mu vystavily úmrtní list. Město ho chce pod záminkou dopravní situace zrušit, respektive přesunout. Efekt ale bude možná stejný, protože vedle přijatelné Letné je ve hře zcela nesmyslný Vypich a sdělovacími prostředky proběhly i zprávy, které hrozí zájezdy do Letňan.

Ze strany Prahy, kde Bém & spol. bojují za centrum turistické, nikoli politické, jde o nepřijatelnou snahu vytěsnat aspoň zčásti neregulovaný prostor „politiky ulice" ze svého centra a přesunout ho kamsi na okraj. Neohlášeným shromážděním bude nejlépe někde za hradbami, v blízkosti lesů, dálnic a nákupních center.

Magistrát se zachoval podobně už před časem. Když potřeboval vyčistit centrum od letáků lákajících turisty do bordelů a nemohl jejich distribuci zakázat plošně po celém městě, vyhradil jim rušnou silnici na okraji. Úředníci mají zřejmě k prostoru, jenž stojí mimo jejich rozhodnutí, stejný vztah jako k prostituci.

Někdo může namítat, že neonacisté Palačák zneužívají. Podoba Hyde parku ale odráží fatální úroveň zdejšího politického života, nastavovanou konglomerátem oficiální politiky a masmédií Magistrát by se měl přestat tvářit, že „oni nejsou členy národního týmu" a přestat se divit, že se na něj ze zrcadla dívá křivá huba. V každém případě, to nejhorší, co může udělat, je zvolit další cestu zákazu.

koro
 
 
 
a-kontra
texty
ročník
číslo